Očití svědkové a jejich rodiny nemohli nikdy události té noci vymazat z paměti. Kdo chtěl ale zůstat v Dobroníně, musel mlčet, jak píše žurnalista Miroslav Mareš. Pachatelé se po válce vyšplhali do posic místních stranických činitelů nebo se stali spolupracovníky komunistické tajné policie a uměli strachem a terorem držet obyvatele v šachu. To nese ovoce dodnes. Autorka Herma Kennel zpracovává ve své důkladně rešeršované knize “BergersDorf” nejen masakr na německých zemědělcích z Dobronína, nýbrž také příběh nedaleké osady Bergersdorfu, který byl v roce 1943 Himmlerem vyznamenán titulem „SS-Dorf“ podle jeho sympatizanta Gottlieba Bergera. V květnu 1945 se toto stalo přítěží německým zemědělcům z okolí. Tuto knihu ovšem Sláma nečetl a ani se na to nechystá. Ale paní Kennelovou naprosto opovrhuje. Protože šťourá ve starých věcech. A protože je Němka. Válka pokračuje....
Čeští policisté objevili na louce u Dobronína hromadný hrob. Pravděpodobně se jedná o pozůstatky německých zemědělců, kteří zde byli krátce po druhé světové válce zavražděni. 65 let nebyl jejich osud vyjasněn.
V české obci Dobronín na Jihlavsku spadla v pondělí po 65 letech zeď mlčení. Zbořil ji místní novinář Miroslav Mareš a německá spisovatelka Herma Kennel. Před rokem podali u moravské policie trestní oznámení na neznámého pachatele. Čeští vyšetřovatelé považovali za odůvodněné podezření, že na jisté louce v Jihlavské německy mluvící oblasti bylo v noci na 20. května 1945, opilými českými revolučními gardisty, zmasakrováno a zahrabáno nejméně jedenáct, možná ale patnáct náhodně sehnaných německých zemědělců.
Po důkladném vyšetření vyrukovali tento týden s Geo-radarem a našli hned, co hledali. Necelý metr pod povrchem tušeného hrobu se objevily první lidské pozůstatky. Potom pokračovali archeologové ve vykopávkách. Pak přišli na řadu kriminalisté ze speciální laboratoře, aby zjistili stáří pozůstatků a porovnali DNS-zkoušky. Neboť tito mrtví mají v Německu z Čech vyhnané příbuzné, kteří po nich truchlí, ale dodneška nemohli ani položit kytičku na jejich hrob. To by se teď, šest a půl desetiletí po druhé světové válce, mělo změnit.
Existují ještě tisíce hrobů?
„Sag mir, wo die Gräber sind“ (Řekni, kde ty hroby jsou) se jmenuje televizní film, na kterém teď pracuje režizér David Vondráček. Podle něj existují v Česku ještě tisíce hrobů německých obětí takzvaného „divokého vyhnání“ z prvních poválečných týdnů a měsíců, nad kterým leží v Čechách dodnes závoj kolektivního zapomnění. Úředně byly tyto oběti povážovány za pohřešované. Podle odhadů německo-české historické komise, jich bylo mezi 20 – 40-ti tisíci. Odhady sdružení vyhnaných se pohybují podstatně výše.
V poslední době se o tom rozbíhá diskuze také Česku. David Vondráček, jehož televizní dokument „Zabíjení po česku“ vysílala veřejnoprávní Česká televize v květnu 2010 a která šokovala publikum doposud neuveřejnými záběry brutální popravy civilních Němců ve středu Prahy, není jediný případ. Pozornost vzbudila letos také kniha Kateřiny Tučkové „Vyhnání Gerty Schnirchové“, která se zabývá brněnským „pochodem smrti“. Autorka popisuje své motivy zcela jednoduše: „Chtěla jsem prostě poznat dějiny města, ve kterém žiji“, řekla do televize při natáčení u hromadného hrobu na otázku reportéra, jestli teď, po objevech, jako je tento u Jihlavy, se v Čechách změní převážně panující názor, že se jedná sice o politováníhodné, ale pochopitelné následky Němci započaté války. Odpověď této mladé moravské historičky umění byla dost skeptická: na svých přednáškách pozorovala, že ti starší zůstávají většinou u svého dřívějšího názoru. Ty mladší se ale chtějí dozvědět, co se opravdu událo. Jenom ale tehdy, pokud se vůbec o dějiny zajímají.
Aby jich bylo pokud možno hodně, o to se snaží skupina studentů „Antikomplex“ projektem „Zmizelé Sudety“. Jejich myšlenka je jednoduchá, ale zanechává dojem: srovnání historických fotografií sudetskoněmeckých obcí a jejich současného stavu, kde převládá zdivočelá příroda, jako často v českém pohraničí.
Dobronín není ovšem opomenutá hraniční víska. Na této obci je pro nejasné centrum stále znát, že před 65 lety sestávalo z dvou vsí, německého Schützendorfu a českého Dobronína, domy ale zanechávají slušný dojem. Co se tam 19. května přihodilo, mělo zůstat navěky skryto pod trávou blízké louky. Když tam v 80tých letech Václav Sláma, traktorista z místního JZD, vyhrábl pří melioračních pracích lidskou lebku, zasypal místo nálezu hned zase hlínou.
Tehdejší svědci museli mlčet.
Očití svědkové a jejich rodiny nemohli nikdy události té noci vymazat z paměti. Kdo chtěl ale zůstat v Dobroníně, musel mlčet, jak píše žurnalista Miroslav Mareš. Pachatelé se po válce vyšplhali do posic místních stranických činitelů nebo se stali spolupracovníky komunistické tajné policie a uměli strachem a terorem držet obyvatele v šachu. To nese ovoce dodnes. Autorka Herma Kennel zpracovává ve své důkladně rešeršované knize “BergersDorf” nejen masakr na německých zemědělcích z Dobronína, nýbrž také příběh nedaleké osady Bergersdorfu, který byl v roce 1943 Himmlerem vyznamenán titulem „SS-Dorf“ podle jeho sympatizanta Gottlieba Bergera. V květnu 1945 se toto stalo přítěží německým zemědělcům z okolí. Tuto knihu ovšem Sláma nečetl a ani se na to nechystá. Ale paní Kennelovou naprosto opovrhuje. Protože šťourá ve starých věcech. A protože je Němka. Válka pokračuje....
Žádný z pachatelů již v Dobroníně nežije. Robert Kautzinger, jediný podezřelý, syn prý iniciátora masakru, bydlel dlouho v Jihlavě. Je mu 82 a nic si již nepamatuje.
Passauer Neue Presse: 18.08.2010
Autor: Ludmila Rakušanová
Překlad z němčiny: Jan Kříž
Read more...