Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

 „Šest let nacistického řádění nás postačilo infikovat bacilem zla, které jsme si stanovili jako princip vlastní kolektivní viny. Nebo jsme nepoznali dost špatných Čechů a Slováků? - Benešův režim v Československu pokračoval až do roku 1947 téměř plynule v „gestapácké morálce“ proti Němcům. Článek skvěle doplňuje dopis redakci LN „Nejen Hitlerova válka“ z dnešního dne - níže.

V červenci 1947 skončilo v Československu vyhnání Němců. V květnu 1939 jich bylo napočítáno 3.331.415, včetně mnoha Židů, kteří se při sčítání obyvatelstva prohlásili k německé národnosti a byli od květnu 1945 vyhnání se třemi miliony Němců za Benešova režimu: 1945 - 660 000 během „divokého odsunu“, v roce 1946 2,256,000 během „organizovaného“, přitom jich celkem 60.000 přišlo o život (pozn. oficiální SL počet: 241.000!). 1646 vlaků, každý s kapacitou 40 vagónů pro 1200 lidí, vyvezly lidi pryč - 1,5 milionu do USA a 800.000 do sovětské zóny. Byla spáchána „genocida“, konstatoval UNO expert jako Felix Ermacora a další.

V zemi zůstalo 204.000 Němců, kteří byli „rozptýleni“ v zemi. Po celá desetiletí žili v Česku těsně pod hranicí počtu 20.000, kdy neměli žádný status jako „menšina“. Podle posledních průzkumů vnímá česká společnost tuto nespravedlnost takto: vyhnání Němců bylo nevyhnutelné (70 %), spravedlivé (61 %), omluva je zbytečná (66 %), atd. Kdysi většinou německy osídlený pohraniční region charakterizují dnes důsledky vyhoštění. Např. v květnu 2017 byla bilance průzkumu této oblasti: nezaměstnanost, chudoba, exekuce, potraty, atd. Jsou výrazně nad celostátním průměrem.

Tak skončilo spojenectví prezidenta Beneše s komunisty a sovětským režimem, které plánoval již v exilu v Londýně a nyní následně realizoval. Němci označení hákovým křížem, páskou nebo znakem N („Němec“), platili dle Benešových dekretů jako „nespolehlivé obyvatelstvo“, kteří nesli „kolektivní vinu“ za české utrpení. To byl důvod, proč byli posláni na „pochody smrti“, dostávali sotva jídlo a byl jim zabaven veškerý majetek. Německé školy a kostely byly zavřeny, německé noviny zakázány. Němci museli vykonávat nucené práce, často v jednom z 1215 internačních táborů, 846 pracovních táborů, nebo 215 zvláštních věznic. To postihlo až 350 000 lidí, z nichž poslední byli propuštěni až v roce 1955.

Edvard Beneš byl bezcharakterní zbabělec, který podněcoval zabijácké gangy „revolučních gard“ na Němce, ale emotivně reagoval ostrými protesty, když byl obviňován doma i v zahraničí z „hyenismu“ a „gestapácké morálky“. Českými zástupci jeho kritiky byli týdeníky „Dnešek“ a „Obzory“. „Obzory“ varovaly, že západní spojenci nešli do války nejen kvůli Hitlerovým koncentračním táborům, že i Beneš zavedl nové koncentrační tábory. A dále: „Šovinistické myšlení Čechů nerozlišují mezi vinou a nevinou, trestem a pomstou. Krutost. Zrůdnost, nelidskost a zvrácenost vzbudila nevoli civilizovaného světa a dotkla se jeho svědomí."

„Němci si to zasloužil“, byla Benešova cynická reakce na tuto kritiku, zatímco publicisté jako český žid Pavel Tigrid (1917-2003), Beneše obvinil, že „kolektivní vinou“ a „vyhnáním“ pomíjí humanismus zakladatele státu Masaryka. Beneš zemřel 3. září 1948. Jeho protivník Tigrid se vrátil z exilu v roce 1945. Uprchl v únoru 1948 opět do Anglie jen několik dní po komunistickém „Puči v Praze“. Na Západě žil od roku 1956 do roku 1990. Vydával časopis „Svědectví“ - jako vysoce účinný „Myšlenkový parlament“ československé opozice. Pouze v roce 1968, během „Pražského jara“, bylo možné říkat pravdu, vyhnání charakterizovat jako „odpudivý pokus pět minut (...) po dvanácté ještě rychle vyslat vlastenecké gesto a vytvořit legendu o obecném, hrdinném odporu.“

Ale po roce 1968 přišla neo-stalinistická „normalizace“, v níž sám Tigrid jasně promluvil v evropském ECHO. Zde publikoval v roce 1978 slovenský disident Jan Mlynárik, pod pseudonymem „Danubius“, „Teze k vyhoštění“. Obvinil Beneše, že sdílí a podporuje „motivaci široké populace, která svoji vlastní nečinnost, ne-li kolaboraci (...) chtěla napravit „hrdinstvím“ proti bezbranným, což pro národ (...) znamenalo oportunistický ventil špatného svědomí." Tak by to mohl říci i Tigrid, který se stal v roce 1989 poradcem Václava Havla. Později se stal ministrem kultury. Dne 15. března 1990, kdy se v Praze připomínalo 51. výročí založení „Protektorátu Čechy a Morava“, připomněl Havel jasná slova Pavla Tigrida: „Šest let nacistického řádění nás postačilo infikovat bacilem zla, které jsme si stanovili jako princip vlastní kolektivní viny. Nebo jsme nepoznali dost špatných Čechů a Slováků? "

To Češi Havloví nikdy neodpustili a české-německé vztahy opět brzy ochladly. Ale znovu a znovu bylo slyšet překvapující slova, které svoji upřímností překvapují. Jako historička Magdalena Sedlická z pražského Židovského muzea, která uzavřela mezeru v historii vystěhování v jejím eseji o „německých Židech“ v roce 2016. Jednalo se o přeživší Židy, kteří po roce 1945 jako "němečtí Židé" byly také oběťmi smrtonosného vyhnání. Již v Londýně převzal Beneš od extremistů z domácího odboje myšlení: „Nechceme žádné Němce, včetně židů.“ Teď platil přísný rasismus: „Náš nový stát bude národní stát, kde po vyhnání Němců a Maďarů nebudou žádné menšiny ve starém smyslu, pouze Češi a Slováci."

To se týkalo i „židovského plevele“, včetně politických a náboženských vůdců Židů jako byl Arnošt Frischer, ve válce člen Benešovy exilové londýnské vlády, nebo Kurt Wehle, bývalý osvětimský vězeň, později předseda Židovské obce. Loajalita nepomohla ani jim ani ostatním a proto utekli na Západ v roce 1948. Wehle si stěžoval, že židé, kteří včera nosili Davidovu hvězdu v německých koncentračních táborech, dnes obdrželi od českých úřadů na zádech namalovaný hákový kříž a jako "Němci" byli vyhnáni.

Kronikářka Sedlická popsala krutou nesmyslnost: „Němec“ byl každý, kdo mluvil lépe německy než česky, který žil ve smíšeném manželství, který studoval na německé univerzitě v Praze atd.

Tragický byl osud lékařky Markéty Ungerové, byl jedním z mnoha běžných. Během války ošetřovala české zraněné v Anglii, bojovala proti epidemie tyfu po válce v bývalém ghettu Terezín, nepomohlo: Vzhledem k jejím „nedostatečným znalostem českého jazyka“ byla jako „Němka“ určena pro vyhnání. Spáchala sebevraždu.

Závěr: Do písmene - nikdo neměl žádnou, nejmenší výhodu z vyhnání Němců. Ale mohla být vůbec jiná alternativa k této česko-německé tragédii? Vedl jsem na začátku roku 1990 dlouhý rozhovor s Pavlem Tigridem, ve kterém mi prozradil svůj sen: „Kdyby milion Němců nebylo vyhnáno, a byli by zůstali v Československu, mohli by představovat potřebnou rovnováhu mezi Čechy a Slováky, tak účinnou, že by jejich přítomnost integritu společného státu Československo zachránila.“

 
Wolf Oschlies (KK)

 
Vídeň, 12. února 2018

Překlad J.Š.

* * *

Sudetendeutscher Pressedienst (SdP)                               

E-Mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Web: www.sudeten.at

* * *

„Bazillus des Bösen“

Jan Šinágl, 13.2.2018

* * *

Republika nechtěná

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)