Autor: Marvin Hier a Abraham Cooper, přispěvatelé - 18. 4. 2018 - Názory vyjádřené přispěvateli jsou jejich vlastní názory.
V biblickém vyprávění král Šalamoun, označovaný jako nejchytřejší z mužů, byl konfrontován dvěma ženami, které sdílely dům. Každá z nich tvrdila, že je matkou dítěte a trvají na tom, že další novorozený, právě zesnulý, patřil druhé matce. Král Šalamoun přemýšlel o nárocích každé z nich a nařídil: "Přines mi meč." Král pak řekl: "Rozřízněte živé dítě na dvě části a předejte poloviny oběma matkám." Žena, která tvrdila, že její živý synek jí bylukraden, řekla: "Prosím, můj pane, dej jí živé dítě a nezabíjej ho." Ale druhá žena řekla: "Ani můj, ani tvůj nebude. Řízni!"
Král Šalamoun, který založil své rozhodnutí na důkladném pochopení lidské přirozenosti a intuitívního smyslu pro etiku, prohlásil: "Dej první ženě živé dítě a nezabíjej ho, neboť ona je jeho matka."
Žádný americký prezident nikdy neměl génius krále Šalamouna. Přesto každý prezident čelil kritickým rozhodnutím, které by zaujalo krále Šalamouna hlubkou konfliktu.
Začněme s právě skončeným historickým summitem mezi prezidentem Donaldem Trumpem a severokorejským diktátorem Kim Jong Unem. Cílem bylo odstranění rostoucí jaderné hrozby z Pchjongjangu za neurčených bezpečnostních záruk.
Aktivisté pro lidská práva včetně střediska Simona Wiesenthala naléhají, aby se prezident zabýval také balíkem otázek týkajících se lidských práv, včetně likvidace neslavných gulagů v Severní Koreji a umožnění náboženské svobody. Aktivisté zpochybňují, zda prezident Trump nebo kterýkoli jiný prezident někdy poskytne "bezpečnostní záruky" režimu, který rozdrtil lidskou důstojnost miliónů svých občanů. Někteří kritici vyslovují obavy, že prezident výslovně nejmenoval Kimova zločiny na summitu a místo toho ho chválil.
Přesto, abych byl spravedlivý vůči prezidentovi Trumpovi, někteří z jeho předchůdců v Oválné pracovně to jen tvrdili a výsledky byly ještě horší.
Začneme s historickým summitem mezi prezidentem Donaldem Trumpem, Barackem Obamou a tehdejším ministrem zahraničí Johnem Kerrym, který se rozhodl, že je v nejlepším zájmu Spojených států usilovat o politiku sbližování s teokratickým íránským režimem ajatolláha Chomejního; oni uskutečnili dohodu, která údajně zakopala pod zem jadernou hrozbu na řadu let. K dosažení tohoto cíle byla pro ně hluchá prohlášení iránských demonstrantů, kteří hledali úlevu z mullahokracie.
V úsilí o dosažení svého diplomatického cíle tým prezidenta Obamy legitimoval režim, který je největším popíračem holokaustu na světě a státním sponzorem celosvětového terorismu, zatímco se v Teheránu obchoduje s miliardami dolarů.
Pan Obama by argumentoval, že dospěl k závěru, že zpomalení íránských jaderných ambicí, které by na oplátku umožnilo Teheránu zmírnit své nebezpečné chování, sloužilo nejlepším zájmům Spojených států.
Během 20. století Amerika učinila ještě více diskutabilních rozhodnutí. Na konci druhé světové války bývalí spojenci, kteří porazili Hitlerovo Německo, se s nástupem studené války rychle změnili v nepřátele. Po Norimberském tribunálu z roku 1946 Moskva, Londýn a Washington rychle odmítly další pokusy soudit nacisty; byli příliš zaneprázdněni. Klaus Barbie, neslavný "Řezník z Lyonu", byl skryt před francouzským stíháním ze strany Spojených států. Přiměli ho k práci na identifikaci komunistů.
Vnímaná hrozba naší národní bezpečnosti ze sovětského Ruska vedla Spojené státy (pod demokratickým prezidentem), aby do Ameriky přinesly nejméně 88 prominentních nacistických vědců; mezi nimi byli ti, kteří pro své raketové programy používali otrockou práci nebo experimentovali s nervovým plynem na obětech koncentračních táborů. Naše zpravodajské služby o nich nikdy neinformovaly ministerstvo spravedlnosti a dokonce kryly zločiny z druhé světové války ministerstvem spravedlnosti. Ale uprostřed studené války to muselo být provedeno, aby na nás Sověti neudeřili.
V obsazeném Japonsku Spojené státy chránily válečného zločince Gen. Ishii Shiroa od sovětských státních zástupců výměnou za své výsledky experimentů prováděných na živých válečných zajatcích bez anestetik v neslavné jednotke 731 v Mandžurii.
Takže by se měl prezident Trump spoléhat na tyto a další precedenty a připravit se na obětování některých našich hodnot na oltáři "národní bezpečnosti"? Nebo existuje šalamounská cesta Spojených států k odstranění jaderné hrozby a zároveň k zajištění lidských práv?
Amerika již dosáhla toho druhého - a s mnohem nebezpečnějším nepřítelem: během studené války prezident Ronald Reagan a tehdejší sekretář státu George Shultz místo toho, aby oddělil lidská práva od závodů v jaderných zbraních, použil otázku svobody pro sovětské Židy jako lakmusový test sovětských záměrů v oblasti jaderného odzbrojení. Nakonec převládly lidská práva a komunistický systém se rozpadl bez výstřelu.
Spojené státy by měly bojovat proti cyklu "kouzelných útoků" Kimy, nikoliv prostřednictvím uklidnění, ale prostřednictvím ověřitelných změn. Důležité je sledovat odstraňování jaderného testovacího místa, ale stejně důležitá bude i likvidace Kimova gulagu. Teprve tehdy může být svět ujištěn, že dvě odcizené Koreje jsou na cestě k mírovému sjednocení a nadějné budoucnosti pro všechny.
Rabín Marvin Hier je zakladatelem a děkanem Centra Simon Wiesenthal, mezinárodní židovské organizace zabývající se lidskými právy, pojmenované pro slavném lovci nacistů a přeživšího holocaustu. Rabbi Abraham Cooper je spolupracovníkem děkana centra a ředitelem jeho programů Globální sociální akce.
Překlad J.Š. 19.6.2018
Read more...