NZZ 14.11.2010: Prof. Otomar Georg Edenhofer
... Nyní přichází něco nového: už to není jen o našem luxusu, životním prostředí. Rozvojové země si uvědomují, že příčiny spočívají na severu a následky na jihu. A v průmyslově vyspělých zemích si uvědomujeme, že pro cíl ochrany klimatu ve dvou stupních není postačující ani čistě technické řešení ani změna životního stylu. Lidé zde v Evropě mají groteskní představu o nakupování v obchodě s potravinami, nebo elektrickými automobily, který vyřeší problém. To je arogantní, protože ekologická stopa našeho životního stylu se za posledních 30 let zvýšila i přes ekologické hnutí.
... V podstatě je velkou chybou oddělovat politiku o klimatu od diskuze o velkých otázkách globalizace. Klimatický summit v Cancúnu na konci měsíce není konferencí o změně klimatu, ale jednou z největších obchodních konferencí od druhé světové války. Proč? Protože stále máme 11 000 gigatun uhlíku v zásobách uhlí pod našimi nohama - a my si jen dovolíme uložit v atmosféře 400 gigatun, pokud chceme zachovat cíl ve výši 2 stupnů. Od 11 000 ke 400 – není jiné cesty, velká část fosilních rezerv musí zůstat v zemi.
... Ve skutečnosti jde o vyvlastnění zemí s přírodními zdroji. To vede k velmi odlišnému vývoji než ten, který byl zahájen rozvojovou politikou.
... V první řadě jsme my, industrializované země, prakticky vyvlastnily atmosféru světové komunity. Musíme nám být jasné: přerozdělujeme světové bohatství prostřednictvím politiky v oblasti klimatu. To, že majitelé uhlí a ropy tím nejsou nadšení, je zřejmé. Člověk se musí osvobodit od iluze, že mezinárodní politika v oblasti klimatu je politika životního prostředí. To nemá téměř nic společného s politikou v oblasti životního prostředí, s problémy, jako je například vymírání lesů, nebo ozónová díra.
... Ale pak musíme vidět, že úspěšná politika v oblasti klimatu potřebuje jinou globální obchodní a finanční politiku.
... Sdílím skepticismus. Máme ale jinou alternativu? V současné době existují tři cesty, jak vyřešit obtížnou spolupráci: spolehnout se na nebezpečné experimenty, jako je geoinženýrství, zaměřit se na vývoj čisté a bezpečné energie, nebo se spoléhnout na regionální a místní řešení. Nicméně, neexistuje žádný náznak, že jeden z těchto nápadů řeší tento problém. Musíme tedy ctít spolupracovat, stejně jako musíme spolupracovat na regulaci finančních trhů.
Je možné použít etiku k ukončení nečinnosti?
Kniha obsahuje podobenství: Skupina poutníků světové komunity, cestuje po poušti. Průmyslové země vypijí polovinu vody a potom velkoryse řeknou: "Nyní si rozdělíme zbytek!" Ostatní tvrdí: "To nejde, už jste spotřebovali polovinu vody. Hovořme o vaší historické odpovědnosti." Myslíme si, že pokud budeme vést spory o zásoby vody, protože se nemůžeme dohodnout na etických principech, zemřeme žízní. To, co musíme hledat, je oáza, tedy světová ekonomika bez uhlíku. Jedná se o společný odchod do této oázy.
https://www.nzz.ch/klimapolitik_verteilt_das_weltvermoegen_neu-1.8373227
K článku doporučuji - The Hidden Agenda Behind ‘Climate Change’
Překlad J.Š.4.10.2018
Read more...