Ale: nosí Praha pouze masku kultury?
České národní divadlo v Praze bylo slavnostně otevřeno 5. ledna 2020 po tříleté rekonstrukci . Tato budova je vlastně původně německá, která byla známa až do roku 1938 pod názvem „Neues Deutsches Theatre“ (Nové německé divadlo). Nápad na stavbu vycházel z určitého konkurenčního myšlení, protože Češi v roce 1883 vybudovali vlastní Národní divadlo, k němuž pražští Němci nechtěli zůstat pozadu. Ve stejném roce založili „Deutsche Theaterverein“ (Německý divadelní spolek), aby získali finanční prostředky. Stavba byla dokončena ve dvou let od roku 1886 do roku 1887, podle plánů architektonické firmy Fellner a Helmer.
Vnější pohled odpovídal stylu nové renesance, interiér byl ve stylu nového rokoka. Architekti také přikládali velký význam prostorné scéně. Busty Goetheho, Schillera a Mozarta byly nad lodžiemi.
Opera Richarda Wagnera Meistersinger von Nürnberg (Mistři pěvci norimberští), měla premiéru 5. ledna 1888. Poprvé v Čechách se zde konala premiéra Wagnerovy opery Ring des Nibelungen (Prsten Nibelungů). Každodenní provoz divadla byl financován téměř výhradně ze soukromých darů, včetně darů od německých průmyslníků. Publikum pocházelo téměř výhradně z německy mluvící části Prahy. Počet návštěvníků a tím i prodej vstupenek byl pozoruhodně vysoký.
25. září 1938 divadelní sdružení prodalo divadelní budovu československému státu. To bylo čtyři dny před mnichovskou dohodou a možná ukazuje, že už tehdy měly německé kruhy pochybnosti o další možnosti „německého života“ v Praze. Stalo se tak, protože navzdory založení Protektorátu Čechy a Morava se v německé opeře konalo v důsledku druhé světové války jen několik hostujících představení.
Divadlo bylo v roce 1945 přejmenováno na „Theater des 5. Mai“ (Divadlo 5. Května). Brzy následovaly další názvy a organizační formy, až do roku 2012, kdy byla sloučena jako Státní opera s Národním divadlem, ale přesto si zachovala svůj vlastní sbor a orchestr. Výše uvedená rekonstrukce stála 51 milionů EUR.
Se vší úctou k tomuto úsilí je třeba myslet také na otce Reichenbergera, který vždy měl pocit, že Praha má navzdory své kráse ve skutečnosti pouze „masku kultury“ (viz Reichenberger, Europa in Trümmer, s. 219 – Evropa v troskách). Tomuto pocitu se bohužel nemůžeme vyhnout, pokud nedojde k čestnému přehodnocení zločinů páchaných nad sudetskými Němci od roku 1918 (F.V.)
* * *
"Neboť člověk, která v kolísajícím čase je nakloněn kolísání,
znásobuje zlo a šíří jej dále a dále.“
(Goethe).
WITTIKOBRIEF, Únor 2020
Překlad. J.Š.
P.S.
Netuším, zda byl na slavnostní otevření pozván i velvyslanec SRN? Věřme, že ano, jinak by to potvrzovalo naši pokračující kulturní nevyspělost a malost i v tomto směru.
Read more...