Z českých médií
- Podrobnosti
- Kategorie: Z českých médií
Ředitelka Památníku Lidice Martina Lehmannová, odmítá obvinění, že nectí fakta o Lidicích. Nemá už důvěru v ministra kultury Lubomíra Zaorálka (ČSSD), proto se rozhodla složit funkci. Zaměstnanci památníku Lehmannové vyjádřili podporu a uvedli, že musela čelit nátlaku.
Někteří lidé, kteří přežili vyhlazení Lidic, ředitelku loni obvinili, že překrucuje fakta. Byla to reakce na televizní reportáž o údajném udání obyvatelky Lidic, která měla nahlásit četníkům svou židovskou podnájemnici. Reportáž vycházela z bádání historika z Historického ústavu Akademie věd Vojtěcha Kyncla.
- Podrobnosti
- Kategorie: Z českých médií
Zlo vítězí ve chvíli, kdy se začínáme bát.
* * *
Cituji ze článku z roku 2012: Zaráží přesností postřehů a skoro až vizionářským odhadem událostí věcí příštích.
Karel Kryl se podivoval nad tím, jak je možné, že se po přejezdu hranice nic viditelně nemění. „Hledal jsem nově zasazené stromy a nalézal ty staré, pokácené vichřicí. Snad jsem ty sazeničky přehlédl. Strom roste dlouho…“
„Posílají mě tam, odkud se vždy – byť jen na čas – vracím. Vadím zase … Jen mrtvé ryby plavou s proudem, praví přísloví. Jenže jak sleduji pozorně denní dění, čas ubíhá, čemuž nasvědčuje zostřování politického boje. Ach, kdyby politického. Partajně politikářského…Bavím se, ale není to humor nejpřijatelnějšího druhu."
- Podrobnosti
- Kategorie: Z českých médií
To bylo v roce 1990?
Na jaře. Pracoval jsem pro dnešní BIS a proti mě seděli estébáci, kteří se zabývali vnitřním nepřítelem a protistátní činností. Já jsem povstal a četl jména těch, kteří jsou na hodinu propuštěni ze Státní bezpečnosti. To byla taková satisfakce… Oni vstávali, kopali do židlí, převrhli stůl. Vedle mne stáli dva vojáci a s namířenými samopaly mě chránili.
- Podrobnosti
- Kategorie: Z českých médií
Dělají se rozhodnutí, která jsou jednou tak, podruhé jinak. Pak se nedivím, že je tak málo dětí v hokeji. - A kluci, kterým je patnáct, už chápou, co se děje okolo nich. Oni si v té soutěži sportovní cestou zajistili místo, ale nejsou tam. Co si o tom mají myslet? A co teprve rodiče, kteří do toho dávají peníze, úsilí. Dělají se rozhodnutí, která jsou jednou tak, podruhé jinak. Pak se nedivím, že je tak málo dětí v hokeji. Já bych své dítě na hokej nedal, když vidím, co se děje. - Měli bychom si sednout, říct, co chceme, jak jsme byli úspěšní, vytyčit si cíl. A když si říkáme, že se úrovní rovnáme Švýcarsku a Německu, tak si možná ještě fandíme. Tak to je, a čím víc bude lidí, kteří to pojmenují pravým jménem, tím to bude lepší. Ale musí spolupracovat, ne si házet klacky pod nohy...
* * *
V článku Hokej v propasti. Hrachovina dozrál ve Finsku a tvrdí: Kdo uteče, vyhraje (iDNES 10.1.2020). Brankář Dominik Hrachovina v rozhovoru s Robertem Sárou situaci popisuje naprosto přesně a výstižně. Cituji několik odpovědí z článku:
Vážně? Českou cestou nešlo jít?
Ne, nedokázal bych to, co jsem dokázal. Je to bez debat moje nejlepší životní rozhodnutí. Tam jsem pochopil, co je to profesionální sport, co obnáší. A proč Finové teď patří ke špičce. Tím, že jsem tam šel, jsem dostal šanci mít a žít lepší život.
- Podrobnosti
- Kategorie: Z českých médií
Matka a sestra Hartmuta Tautze se chtějí přidat k žalobě na špičky bývalého komunistického režimu. Matka Hartmuta Tautze také složitě usilovala o převoz těla svého syna zpět do Německa. To se nakonec povedlo pod podmínkou, že pozůstalí nesmí otevřít rakev. „Chtěly by docílit toho, aby ti, kdo zavinili smrt jejich blízkého, aby byli ohodnoceni spravedlivým soudem,“ popisuje Lubomír Müller aktuální cíle pozůstalých.
K trestnímu stíhání proti žijícím špičkám československého komunistického režimu se přidala matka a sestra Hartmuta Tautze. Toho v osmnácti letech na hranicích roztrhali psi. Stal se tak symbolem zbytečných obětí minulého režimu. Dvacet dva metrů od hranic s Rakouskem skončil pokus východoněmeckého osmnáctiletého studenta Hartmuta Tautze o útěk na Západ.
Read more...