Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Kalendář událostí

pá čvc 29 @18:00 - 10:00PM
Praha Velvyslanectví Švýcarska: Oslava státního svátku

Nejnovější komentáře

  • 06.07.2022 19:01
    Pane Šinágle, mně připravil soud o majetek za asi 60.000.000,-Kč ...

    Read more...

     
  • 06.07.2022 13:24
    Česká televize, je jediná televizní stanice u nás, která ...

    Read more...

     
  • 06.07.2022 11:04
    Předseda vlády Petr Fiala po půl roce oslovil projevem ...

    Read more...

     
  • 06.07.2022 10:58
    Byť je Hybášková prozatím řízením odboru pověřena jen dočasně ...

    Read more...

     
  • 06.07.2022 10:53
    Opoziční smlouva 2.0 Ministr Blažek staví s pomocí Hradu v ...

    Read more...

     
  • 04.07.2022 18:04
    Z Ukrajiny odvlekli rusáci 300 000 dětí. Tolik dětí se u nás ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Z českých médií

„Strom svobody musí být čas od času osvěžen krví vlastenců a tyranů.“ Thomas Jefferson

***

Západ si až teď uvědomil, že agresorovi je nutné ukázat sílu a jednotu, říká v rozhovoru pro Lidovky.cz gruzínská velvyslankyně Mariam Rakviašviliová. Její země právě ve čtvrtek slaví 104 let od vyhlášení nezávislosti. Společně s Ukrajinou a Moldávií podala přihlášku do EU. „Je to pro nás možnost vrátit se do evropské rodiny, “ míní.

S agresorem přece jen není možné jednat o hodnotách, agresorovi musíme ukázat sílu. Už nyní vidíme, že pomoc Ukrajině zasadila ránu ruské expanzivní politice.

Devádesátiminutový dokument KURATORIUM, odvysílala ČT2 v hlavním vysílacím čase (20:00 hod. 24.5.2022).

Je potřebné připomínat dějiny jak se udály, méně dobré už je presentovat je ne zcela objektivně, ideologicky a pouze pohledem jedné strany. Nepovažuji proto dokument za přínosný jak mohl být, ale za další manipulaci s pravdou o nás samých, naší povaze, chování a charakteru. V podstatě je to další dokument z postkomuniscké produkce, který podprahově podporuje nenávist ke všemu německému. Názor nechť si učiní každý sám. V iVysílání bude zřejmě trvale, na rozdíl od jiných dokumentů z produkce ČT, které se zabývají naši povahou, resp. zamlčují statečnost a životy těch, kteří by nám dnes mohli být tolik potřebným příkladem. J.Š

Popírání útoků, masakrů či pokusů o vraždu navzdory důkazům je kremelské propagandě vlastní. Lhaní, při kterém se dotyčný ani nesnaží předstírat, že mluví pravdu, je podle expertů historicky zakořeněným rysem ruské kultury. A má v ruštině i svůj zvláštní výraz.

„Pravidla jsou jednoduchá: lžou nám. My víme, že lžou. Oni vědí, že to víme, ale lžou dál. A my dál předstíráme, že jim věříme.“ Tak shrnula fenomén zakořeněný hluboko v ruské realitě Jelena Gorochovová v knize Hora drobků (2010), v níž vzpomíná na dětství v Sovětském svazu. Tato myšlenka se v různých obměnách objevuje napříč ruskou historií, jako citát je často připisována i spisovateli a disidentovi Alexandru Solženicynovi. Celý článek>

***

P.S.Lží lze přežít v nesvobodě. Lhát ve svobodě, vede opět k nesvobodě. J.Š.

Husch Richard rodina 1930Richard Husch přišel o otce v květnu 1945. Po veřejném lynči ho ubila místní revoluční garda. Z jejich domu udělali národní výbor a vdovu se čtyřmi dětmi vystěhovali do maringotky k lesu. Dnes žije devadesátiletý Richard Husch v pečovatelském domě v Luži a má už jen jediné přání: jednou provždy očistit jméno svého otce.  

Richard byl první dítě Johanna a Hedviky Huschových z Hroubovic nedaleko Luže. Otec, maďarský Němec, se navzdory nátlaku od německých okupantů nerozvedl se svou židovskou ženou. Ochránil ji tak od prvních transportů a téměř jisté smrti. Roztržení rodiny ale stejně nezabránil. Sám dostal předvolání k nástupu do pracovního tábora v létě 1944. „Jel jsem tatínka vyprovodit na nádraží do Pardubic,“ vzpomíná pan Richard.

„Bylo to 26. července a já měl ten den 14. narozeniny.“ Doma zůstala s dětmi jen maminka, která vedla domácnost i rodinnou firmu. „V říjnu ale musela odjet i maminka, neochránilo ji ani pokřtění, ani svatba,“ konstatuje Richard, „musela do Hagiboru a později do Terezína.“  V Hroubovicích nechala čtyři děti, z nichž nejmladší Nadě byly tři roky. Postarala se o ně paní Černohorská, která Huschovým ve firmě tou dobou vypomáhala.

Praotec Čech je legenda, nikdy nežil. Jakým jazykem by asi hovořil? Takto provokativně se ptá ve své knize Příběhy dávného času historik Petr Charvát. V tradičních českých pověstech je podle něj skryta multikulturní situace Čech z doby jejich vzniku.

U Charváta je zdůrazněna velká různorodost prvků, na jejichž základě naše národní báje vznikaly, přičemž v jeho podání vlastně už nejsou ani „naše“, ani „národní“. Ne náhodou nad takovými příběhy, jako byl ten zmíněného přeběhlíka, provokativně prohlašuje: „A teď v tom hledejme naše praotce Čecha, Němce, Žida a Cikána. Co myslíte, jakým jazykem by byl hovořil praotec Čech?“

Netrpíme vzpomínkovým optimismem, který tak snadno mění historii? Dějiny už máme. Ty se měnit nedají. Článek kulturologa Jana Lukavce (LN 4.5.2022) jistě zaujme nezaujaté čtenáře. J.Š.