ČT2 uvedla dne 3.8.2020 skvělý dokument „Komu patří Sudety (Nedej se!)“ v čase 18:55 – 19:25 hod. (kdo se díval na Události ČT přišel o hodně). Nemíním podezřívat ČT ze záměru, ale faktem je, že Události ČT sleduje hodně lidí, kdy ve stejné době vysílá často velmi hodnotné dokumenty na ČT2, které by většina diváků ocenila mnohem více, než obsah Událostí ČT, které ke skutečnému zpravodajství mají hodně daleko. Proto doporučuji přepínat, většinou nebudete zklamáni, pokud vůbec.
Naštěstí je dokument v iVysílaní ČT. Níže několik postřehů z dokumentu a velká gratulace režisérovi T.Netočnému a jeho týmu.
- - -
V Sudetech žila většina obyvatelstva v krajině. Byli vyhnání lidé, kteří byli po staletí součástí krajiny a plně se s ní sžili. Spekulanti skupovali za 1.50,-Kč metr čtvereční a pobírali za nic obrovské dotace, navíc mohli půjčky splácet 30 let bezúročně!
Čím menší zemědělec, tím větší má vztah k půdě. Přísloví: „Nejvíc hnoje natahá sedlák na pole na gumákách“. Ví potom co je nejlepší pro půdu, protože ji dobře zná. Intenzita hospodaření byla dotažena do absurdní dokonalosti. Pokud je tento sytém navázán na systém dotací, je to smrtící kombinace. Celkovým důsledkem našeho dravého způsobu hospodaření je veliká unifikace zemědělských ploch. Jedno pole, jedna louka, jsou všude stejné.
Sklízí se obrovské plochy, naráz, v jeden termín, který je agrotechnicky z hlediska výnosu nejlepší. To je přesně ta věc, která nefunguje pro všechno ostatní, kromě zisku. Nemůžeme se dostat k pozemkům, protože je velmi levně dostali velkofirmy s výsadními právy. Nemají nejmenší důvod vycházet vstříc, protože pobírají nemravné dotace. Dnes je hodnota levně nabytých pozemků mnohonásobně větší a nemají nejmenší důvod je prodávat. Jde minimálně o desetinásobky až stonásobky původní ceny.
Cítíte zde pochmurnou atmosféru, na které se podepsalo vyhnání Němců, které nezpůsobilo pouze jakousi hospodářskou újmu, ale především újmu kulturní. S Němci odešli nejen postupy jak tato pole obhospodařovat, ale i příběhy, zážitky a jakýsi specifický Genius Loci „Alt Vater Gebirge“ – Pradědových hor, jak oni říkali.
Často přemýšlím o původních obyvatelích a napadá mně, kde asi skončili? Teďka přijímám v podstatě jejich štafetu, bydlím tady, starám se o ten kraj, takže určitě ta vazba tam je na původní obyvatele.
Paradoxem bylo, že sem po vyhnání přicházeli lidé, kteří s hospodařením neměli absolutně žádné zkušenosti. Přicházeli z oblastí, kde neměli žádnou zkušenost a kde jim nic nepatřilo. Nejlépe hospodařili Slováci, Maďaři a východní Rusíni, kteří znali jak s půdou zacházet. Ostatní majetek velice rychle vybydlili, půdu vyhospodařili a odešli. Jakýmsi vyvrcholením bylo, že ti co uměli hospodařit, byli nahnáni po roce 1948 do státních statků a meze byly rozorány. S tím se potýkáme dodnes.
Starousedlící děkují, že je navazováno na jejich kořeny. Máme pocit, jakoby jsme tu krajinu uzdravovali a že tady pak je líp. Mrzí mne, že nejsou pozemky na venkově dostupné, že někam zmizely a lidi, kteří by rádi hospodařili, dělali podobné projekty, je v zásadě nemůžou nějak opatřit. Pozemky zmizely do nějakého obrovského fondu velkozemědělců, kteří to získali v podstatě zadarmo.
Připadá mi to antisystémové zejména proto, že spousta lidí, kteří by chtěli mít vztah k té krajině a starat se o ni. Půda vytváří vztah člověka k tomu místu kde žije a tak se to vždycky bralo – i ve středověku. Dneska toto téma ignorujeme. To je škoda, tohle bysme měli změnit.
Způsob malorolnictví zanechal v Sudetech stopy dodnes, byť po roce 1945 mnoho z nich zaniklo.
Podle evropské legislativy můžeme všechno. Je velká škoda, že se nepřejímají evropské zákony napřímo tak jak jsou, ale česká legislativa je zdárně přizpůsobuje podmínkám zdejších lobystických skupin. Musím ze svých 40 ha dostat maximum a musím produkovat, kdežto ti velcí neprodukujou, nechtějí produkovat. Pro ně je produkce na obtíž, pokud to není samozřejmě řepková frakce. Jim stačí žít z dotací na hektary. Jsou spokojení, vysmátí, nechají si udělat na polích všechno lumpama a nemusejí prodávat máslo, jogurty, nemusí se snažit.
Situace v zemědělství není zdaleka ideální v celé EU a ty problémy jsou podobné. V řadě věcí, zejména velikostí polí, luk, tam jsme na tom úplně jinak než jinde. My máme desetinásobně větší průměrnou velikost půdního bloku ve srovnání se zbytkem Evropy. Pokud se nebudeme aktivně snažit a dělit ty celky a parcelovat je na menší části, tak se situace nemůže zlepšit. Těch lidí co si to uvědomují, že situace není dobrá, přibývá asi úměrně k tomu jak se celkový stav krajiny neúměrně zhoršuje, ale pořád je to velice malé procento lidí na to aby, překlopil tu situaci někam do lepšího stavu.
Zaplať Pán Bůh, že takovéto lidi máme, ale to, abychom se posunuli skutečně někam dál, vyžaduje systémovou změnu, vyžaduje změnu způsobů jakým se přidělují zemědělské dotace. Nad 300 hektarů by neměl zemědělec dostávat žádné dotace, protože už je dost velký hospodář.
Oba sedláci to na konci pořadu říkají zdravým rozumem - i za nás všechny a i v našem zájmu!
Jan Šinágl, 10.8.2020
* * *
Bratři Bienertovi ze Šluknova: Jeden se 10 let skrýval na půdě, oba pak zavraždil recidivista
Jak naši zemi opustili naši Němci, kteří proslavili po celém světě země, které je přijali…
Read more...