Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Kalendář událostí

čt bře 30 @17:30 -
Praha AC: Člověk a média
út dub 25 @12:30 -
OS Praha 1: JUDr. Vratislav Vajnar

Nejnovější komentáře

  • 25.03.2023 09:35
    Proruští dezoláti. twitter.com/.../...

    Read more...

     
  • 24.03.2023 10:35
    Kdo řekne veřejně v Rusku, že na Ukrajině je válka, dostane 15 ...

    Read more...

     
  • 24.03.2023 09:16
    Další lidský příběh z nelidské války: Ukrajinský operátor ...

    Read more...

     
  • 23.03.2023 18:20
    "Ruská armáda je druhá nejsilnější na světě – ukázalo se, že ...

    Read more...

     
  • 23.03.2023 17:36
    „Rada, kterou mu mohu dát, nebo spíše tvůrcům jeho projevů, je ...

    Read more...

     
  • 21.03.2023 21:49
    Ruská armáda je druhá nejsilnější na světě – ukázalo se, že je ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.
Číst dál...

Robin Hood, Juraj Jánošík, Jiří Paroubek. Každý kulturní Čech ihned pozná, co tito tři hrdinové mají společného, ačkoliv žili na staletí od sebe v rozličných společenských systémech. Bylo to odvěké, utopistické, a proto nesmyslné řešení rozdělení hmotného bohatství.

Číst dál...

Citát dne

Karel Havlíček Borovský
26. června r. 1850

KOMUNISMUS znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž, aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. Bez všelikých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.

 

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Login Form

Kdyby stejným stylem fungovalo trestní právo, tak by soud odsouzeného lupiče do vězení neposlal, ale jen by mu odchod tam důrazně doporučil. Jak by to dopadlo, asi tušíme všichni.

* * *

LN 2.11.2020: Redaktor serveru Českého rozhlasu iRozhlas Jan Cibulka umí data nejen analyzovat, ale především je od úřadů podle zákona o svobodném přístupu k informacím získávat.

Přináším několik postřehů z celostránkového rozhovoru Tomáše Nahodila:

…Právě snaha Ústavu zdravotnických informací (ÚZIS) a ministerstva zdravotnictví udržet si monopol na interpretaci dat o covidu značně zkomplikovala veřejnou oponenturu vládních kroků. Ta, kdyby přišla dřív, by přitom měla šanci pohnout veřejným míněním a zatlačit na politickou reprezentaci, aby reagovala včas. Jde ale o dlouhodobý problém. Stát informace o fungování zdravotnictví tají systematicky.

LN Systematicky?

Ano, vidět je to třeba u neochoty publikovat informace o zdravotnických výkonech u porodů. Nejviditelnějším zastáncem takového přístupu je asi ředitel ÚZIS Ladislav Dušek, který často argumentuje tím, že by veřejnost zdrojová data interpretovala špatně. Tenhle přístup bohužel našel odezvu už i mezi zákonodárci. Během epidemie jsme se tak museli potýkat nejen s neochotou ÚZIS a ministerstva zdravotnictví informace poskytovat, ale i s legislativou přijatou s cílem přístup veřejnosti ke zdravotnickým informacím omezit.

LN Můžete si přece podat správní žalobu...

To ano, jenže soudy se táhnou roky a často s nejednoznačným výsledkem. Úřad proto nic moc nemotivuje, aby postupoval podle zákona. Často raději informaci neposkytne a doufá, že žadatel nebude kvůli nejistým vyhlídkám trvat na svém. Navíc, ani po letech prohraný spor úřad příliš nebolí. Náklady řízení se platí z eráru, a když o poskytnutí informace rozhodne soud, zbaví tím úředníka odpovědnosti a ten se paradoxně cítí klidnější.

LN Umí české úřady a soudy zákon o svobodném přístupu k informacím aplikovat?

Naše Listina základních práv a svobod říká, že tu máme něco, co se nazývá publicita veřejné správy. Polopatě řečeno to znamená, že veřejné jsou všechny informace s výjimkou těch, u nichž by to byl problém jako třeba u vojenského tajemství, osobních údajů a tak podobně. Tuzemské úřady se na to ale často dívají přesně opačně. Veřejnosti nesdělíme nic, u čeho nemáme napevno opakovaně řečeno, že to má být veřejné. Samy se tedy bojí něco zveřejnit a pro odmítnutí žádosti o informaci často vymýšlejí až bizarní důvody. Bohužel, co jednomu úředníkovi přijde jako brilantní výmluva, to jsme u nás v redakci v menších obměnách viděli už mnohokrát. Obecně platí, že čím menší úřad, tím horší bývá právní povědomí. A naopak tím větší sebevědomí úředníků, kteří žádosti vyřizují.

LN A co soudy? Jak si podle vás stojí ony?

Soudy zákon o svobodném přístupu k informacím aplikovat umí, vždyť také právo znají. Ale ne vždycky se jim do toho chce. Problémem je kasační princip správní justice, která nerada nařizuje, ale raději vrací a doporučuje. Toho pak úřady zneužívají. Pokyny soudů se neřídí s vědomím, že je stejně nelze přímo vymoci. Kdyby stejným stylem fungovalo trestní právo, tak by soud odsouzeného lupiče do vězení neposlal, ale jen by mu odchod tam důrazně doporučil. Jak by to dopadlo, asi tušíme všichni.

J.Š. 8.11.2020

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 1.00 (5 Votes)
Share

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)