Lidovky.cz: Zmiňoval jste se o místních, ale původní obyvatelé byli Němci, kteří byli po druhé světové válce odsunuti. Domy, které nekoupili chalupáři a stály v půlkilometrovém hraničním pásmu, komunisté vyhodili do povětří.
Všichni tady byli Němci. Poslední čtyři české rodiny opustily Neratov za Henleina. Pak už tady bylo obyvatelstvo čistě německé. Po odsunu zbyla ve vsi jen jedna paní, která si vzala místního cestáře, komunistu. Prý to byla nejkrásnější ženská v Neratově. Domy se tu pak různě rozprodaly. Řada z nich jako rekreační chalupy. A vesnice se v zásadě proměnila, poutní místo přestalo existovat.
Lidovky.cz: Přesto jste ho pak vybudoval doslova z popela. Jak se vám to podařilo?
Já pořád věřím tomu, že jsou to vyslyšené modlitby a oběti těch, kteří se o to celou dobu snažili. Bylo mnoho kněží, kteří chtěli po druhé světové válce a po požáru v roce 1945 poutní místo zachránit. Po odsunu sudetských Němců tady v zásadě nebyli věřící lidé, komunistický režim si dělal jiná poutní místa a toto nebylo zrovna předmětem zájmu. Kněžím, kteří to tu chtěli nějak zachránit, buď sebrali státní souhlas, nebo je dokonce zavřeli do vězení. A to že se to nakonec povedlo? Víte Bible pro to má krásný termín: musí nastat plnost času. Čas musí dozrát, aby proměna mohla nastat. Tak to chodí i v životě, dokud čas nedozraje, a byť se budete snažit sebevíc, tak to bude vždy jen plácnutí do tmy a nebude to fungovat.
Lidovky.cz: Jak jste poznal, že čas dozrál?
Do Neratova jsem se dostal poprvé v roce 1987. Natrefil jsem tam na zříceninu kostela, uvnitř rostly stromy. Začal jsem se tam modlit a slíbil jsem Bohu, že když se změní režim a stanu se oficiálním knězem, tak udělám všechno pro to, aby se v Neratově mohly sloužit mše. No a za dva roky to přišlo, vůbec jsem to nečekal. Neratovský kostel volal po záchraně už dlouho. A vyprávěl o bolesti. To vše, ta pravda, je v něm uchována. Ono když chcete něco napravit, tak nejdřív se musíte setkat s pravdou. A ta je tvrdá a někdy hodně bolí. Teprve potom může nastoupit záchrana, odpuštění, milosrdenství a naděje na nový život.
O tom jsou i symboly v našem kostele: jednak ta prosklená střecha, která říká, že je potřeba, aby se znovu spojilo nebe se zemí, duchovní se zemitým, teprve pak se mohou dít zázraky. A směřování je tam naznačeno symbolicky neratovským křížem, kde je vyřezán jen korpus Ježíše. On nevisí na kříži. To zase ukazuje, že pokud chce člověk něco zachránit a konat dobro tam, kde se něco pokazilo, musí projít křížem. Vzít na sebe i díl bolesti, protože za ní teprve je nový život. Bez ní nikdy nemůže přijít uzdravení.
O tom je poselství neratovského poutního místa, jehož věta říká, že nikdy není pozdě začít opravovat to, co se rozbilo, a že to za to stojí. Druhá věta říká, že jsme povoláni k tomu, abychom konali dobro, a ti, kteří nemůžou, těm bychom měli pomoct. A o tom je ten sociální program, který je tady všude kolem.
Celý článek: https://www.lidovky.cz/domov/neratov-vira-kostel-farar-atmosfera-strachu.A211223_003600_ln_domov_tmr
***
J.Š.
Read more...