Na úvod dovolte tu menšinu definovat: je to jisté množství občanů České republiky, bez ohledu na barvu pleti, pohlaví či náboženské vyznání, kteří odmítají a často opakovaně, respektovat zákony země, ve které žijí. Naši politici se často ohánějí příklady odjinud. Pochopitelně pouze tehdy, když se jim to hodí. Uvedu vám jeden příklad, jak to taky může fungovat někde jinde:
To si jedna česká studentka poctivě vydělala v Americe nějaké dolary a rozhodla se zbytek pobytu cestovat po státech. Všechno šlo hladce až do chvíle, kdy ona sama řídila půjčené auto a překročila rychlost. Následovala scéna, kterou z poloviny známe z českých a z druhé půlky z amerických filmů.
Studentka si rychle upravila výstřih a z okýnka se na policistu mile usmála. Policista se tvářil neutrálně jen do okamžiku, kdy udělala slečna osudnou chybu: pokusila se situaci hezky česky usmlouvat. V tu chvíli se jednání policisty radikálně změnilo: slečna byla vyzvána k opuštění auta, ruce na kapotu, želízka a odjezd na blízkou stanici. Na silnici zůstalo auto i s osádkou, která svou kamarádku pak neviděla tři dny.
Z policejní stanice totiž putovala k soudci, který po pár desítkách minut klepnul kladívkem a dal jí na vybranou: zaplatit pokutu nebo tři dny zametat místní náměstí. Když dozametala, sundala oranžovou vestu a zbytek cesty po státech už milá slečna projela podle předpisů a s knoflíčkem pro jistotu dopnutým až ke krku. Většina měst, kterými projížděla, měla nápadně čisté náměstí.
Tolik skutečná příhoda ze života, bohužel ze života v jiné zemi. Darebáci v lidské společnosti jsou a budou, bledí, černí, žlutí, prostě jsou. Nemůžeme za to, je to přirozené. A jediné, co proti nim opravdu funguje, je rázná, jasná a rychlá represe. Jseš dacan? Dostaneš po papuli! Darebák se musí bát a kdo to dělá opakovaně, musí se bát moc. Jinak to nefunguje.
To co nepotřebujeme, je darebáky uplácet, diskutovat s nimi na ulici či začleňovat nezačlenitelné. A chápat a chápat. Kdo chápe tu slušnou většinu? Možná můžeme diskutovat o roli policie a soudů, o jejich neúplatnosti, o svobodě a míře represe. Jenže mezitím vás sebevědomý lump připraví v lepším případě o peníze a iluze, v horším o život.
To co naopak potřebujeme, je výkonné a rychlé soudnictví a schopná a nezkorumpovatelná policie. Nešlo by se v této věci inspirovat tím, jak to funguje v Americe, páni politici? Opravdu by to nešlo?
* * *
Margareth H. Tatcherová: ,,Pokud jsou si všichni muži a všechny ženy skutečně rovni před zákonem a pokud je tento zákon řádně uplatňován a spravedlivě se podle něj soudí, pak lidé nemají právo stěžovat si, že se s nimi zachází ,,nespravedlivě", ať už se jejich osudy jakkoli liší."
Jan Šinágl, 17.9.2011
Komentáře