Zemřel čestný občan Humpolce. Státu za poctu nestál
Až se budou zanedlouho sestavovat žebříčky letos zesnulých osobností, na čelném místě se jistě ocitne Ivan Martin Jiious. Muž, který nikdy v ničem neuhnul. Intelektuál, který nezapřel sedláčky rod od Želče v té nejlepší pekařovské tradici. Chlap, který byl za normalizace pětkrát ve vězení. Jeho skon samozřejmě dává řadu témat k přemýšlení, ale jednu otázku si můžeme položit hned: Proč Jirous za 22 porevolučních let nedostal státní vyznamenání? Byl snad stejně „kontroverzní" jako bratři Mašinové?
Jistě, Jirous získal už v roce 1985 exilovou Cenu Toma Stopparda - za sbírku Magorovy labutí písně, napsanou ve valdickém kriminále na motácích (spoluvězeň Jiří Gruntorád je při návštěvě předal Daně Němcové polibkem). V roce 2006 získal Cenu Jaroslava Seiferta za souborné dílo. Zaplať pánbůh za to, ale stejně. To Jirous nestál za vyznamenání českému státu? Je tu snad tolik jiných lidí, kteří za normalizace dávali takový příklad a naději ostatním? Znáte aspoň jednoho takového? Těžko. A přece Magor zemřel jen jako čestný občan Humpolce. Jeho rodiště na Vysočině z toho vychází čestněji než stát, jehož čest Magor pomáhal zachraňovat.
Zbyněk Petráček, LN, 11.11.2011
Komentáře
Po 20 letech jsem s úžasem četl v jeho slovech mé tehdejší pocity.
Ivane Martine, statečný a zásadový frajere, který ses nikdy před komunistickými hyenami všude kolem nás nesklonil, odpočívej v pokoji a míru neboli R.E.S.
Kubik