Zvěrstev na civilistech se v Afghánistánu dopouštěli i sovětští vojáci.
MOSKVA/PRAHA Svědectví poručíka Igora Kotova, který v 80. letech sloužil ve východním Afghánistánu, je jen jedno z mnoha, ve kterém se objevuje přiznání: „Zajatce jsme nelitovali, často jsme je mučili." Sovětská armáda se podle účastníků invaze do Afghánistánu v letech 1979-1989 dopouštěla řady válečných zločinů, za které většinou nebyl nikdo potrestán.
Kotov popisuje jeden z nich, kdy Sověti poslali na základnu vrtulníkem skupinu afghánských zajatců. Jenže velení posádky o ně nestálo. „Ani doprovázející důstojník nevěděl, co s nimi dělat. A tak je pustil. Z výšky 2000 metrů," tvrdí bývalý sovětský voják. „Jindy jsme při jedné z operací zajali možná „ducha“ (tak Sověti nazývali afghánské mudžahedíny, pozn.red.), možná civila. Když jsme se ho ptali, jsou-li blízko „dušmani“ mlčel. Tak jsme mu do ucha zasunuli hlaveň pistole. Chudák umřel."
Podobně vypovídá i kapitán jednotky speciálního určení Alexej Čikišev, který sloužil v Afghánistánu v letech 1984-1985. „Většina vojáků naší jednotky vnímala smrt civilistů klidně... v každém Afghánci viděli nepřítele, včetně těch, co neměli zbraně...," vzpomíná a dodává: „Nemohli jsme si hrát na humanismus."
I oficiální zdroje dnes už přiznávají, že se v roce 1980 v severoafghánské provincii Kunar začala používat praxe „granát má přednost". Než vojáci zašli do vesnického stavení, nejdříve tam hodili granát. Muže a výrostky zpravidla stříleli bez toho, aby zjišťovali, o koho se jedná. 20. prosince 1980 byla zničena vesnice Tarinkot u Kandaháru. Obyvatelé, včetně žen a dětí, se chtěli zachránit útěkem do pole, ale tam je zastřelili Sověti z kulometů. V jediný den tak bylo zabito celkem 3000 Afghánců.
Vojenské tribunály v souvislosti s vraždami civilistů stíhaly 4307 sovětských vojáků. Několik odsoudily k vysokým trestům, padly i rozsudky smrti. V listopadu 1989 se během amnestie dostalo na svobodu všech 420 bývalých účastníků invaze do Afghánistánu.
Petra Procházková, LN, 12.11.2011
Komentáře