Zájem všech světových médií vzbudil v ruském Kirově Alexej Navalnyj - Muž, který učinil z internetu zbraň, s níž si ani atomová velmoc neví rady – Čekají nás ruské poměry?!
… Vždy jde o jediné - odhalit krádeže uskutečňované v rámci státních zakázek. Navalnyj získal ke spolupráci špičkové právníky, ekonomy, experty z řady oborů. Když nic jiného, Navalnyj obtěžuje státní orgány, které doposud na takové chování nebyly zvyklé. Burcuje občany, aby se prali za svá práva, a pomáhá jim v tom. Nepostupuje jako jeho opoziční kolegové z horních slojí moci, nežaluje Putina či Kreml ani vládu a ministry. Pokládá takové kroky za zbytečné plýtvání sil a laciné PR. On se zabývá zcela konkrétními příklady na místech, v odlehlých oblastech, v malých městech a obcích a dotahuje je až k soudům. Když už si všímá samotného Putina, má to vtip a šmrnc. Navalnyj se postupně stal miláčkem přinejmenším vzdělaných mas a obyvatel velkých měst. Robinem Hoodem a internetovým lidovým vůdcem. Když se tento týden nechal zaregistrovat jako kandidát na starostu Moskvy, kterého si v září budou obyvatelé ruské metropole volit, většina jeho příznivců zdůvodňovala svou volbu právě potřebou bojovat s korupcí. A nikdo lepší v tomto oboru dnes v Rusku není. Bloger Navalnyj vyšel ze stínu internetu a vstoupil na skutečné tribuny. Demonstranti na moskevských mnohatisícových demonstracích provolávali vloni jeho jméno, a ve stejnou dobu se v soudních kuloárech začala připravovat likvidační operace „Kirovles“. …
Od středečního večera byly posíleny policejní hlídky v okolí Leninského soudu v Kirově. Do města se sjíždějí novináři ze všech světových médií. Obránci lidských práv i aktivisté ruské opozice monitorují situaci a vybízejí masy k pohotovosti. Ulice Spasská, kde se soudní budova nachází, je střežena, jako kdyby tady měli soudit Che Guevaru. Přitom ve čtvrtek zde nestojí před soudem žádný rebel či partyzán, ale rozsudek si vyslechne právník a bloger Alexej Navalnyj.
Díry v silnicích
Svůj rozsudek si dnes sedmatřicetiletý Alexej Anatolijevič Navalnyj začal psát mnohem dřív, než proti němu bylo zahájeno trestní řízení ve věci „způsobení škody podvodem nebo zneužitím důvěry“. A to zhruba v roce 2004, kdy založil Výbor ochrany Moskvanů. Byl to jeho první, ale zdaleka ne poslední projekt, jehož cílem bylo potírání korupce ve státních strukturách. O rok později zakládá mládežnické hnutí Da!, které má výrazně politické ambice. Hrdinou té části ruské populace, která brouzdá po internetu - a takových lidí jsou v Rusku desítky milionů - se ale stal celkem nedávno. V prosinci 2010 vymyslel a ihned začal realizovat projekt, který neměl do té doby v Rusku obdoby. Nazval ho RosPil. Na rozdíl od různých upovídaných internetových diskusních fór, většiny blogů, dojmologických komentářů a reportáží založených na pochybných faktech jsou příspěvky na stránkách RosPilu naprosto konkrétní, strohé a profesionální.
Vždy jde o jediné - odhalit krádeže uskutečňované v rámci státních zakázek. Navalnyj získal ke spolupráci špičkové právníky, ekonomy, experty z řady oborů. Někteří pracují jako dobrovolníci, někteří dostávají plat pocházející z veřejných darů na projekt. Přispívají často i ruští oligarchové, politici, podnikatelé. Jakousi odnoží projektuje další nápad Navalného nazvaný RosJáma. Jak už název napovídá, jde o díry v ruských cestách. Na stránkách projektu jsou zveřejňovány fotografie nej strašnějších úseků ruských cest. Následuje profesionálně zpracovaná žaloba na Státní inspekci bezpečnosti silničního provozu Ministerstva vnitra RF. Po uplynutí 37denní zákonné lhůty na odpověď, která obvykle nepřijde, systém automaticky zpracovává stížnost adresovanou příslušné prokuratuře.
Jak ztrapnit Jamese Putina
Když nic jiného, Navalnyj obtěžuje státní orgány, které doposud na takové chování nebyly zvyklé. Burcuje občany, aby se prali za svá práva, a pomáhá jim v tom. Nepostupuje jako jeho opoziční kolegové z horních slojí moci, nežaluje Putina či Kreml ani vládu a ministry. Pokládá takové kroky za zbytečné plýtvání sil a laciné PR.
On se zabývá zcela konkrétními příklady na místech, v odlehlých oblastech, v malých městech a obcích a dotahuje je až k soudům. Když už si všímá samotného Putina, má to vtip a šmrnc. Jako například jeho prohlášení ze srpna 2010 - podle Navalného prezident Putin překročil zákon, když v době rozsáhlých lesních požárů pilotoval ve stylu Jamese Bonda letoun Be-200, a ještě se při tom nechal fotografovat. Příslušné orgány včetně federální agentury pro leteckou dopravu, kam se právník obrátil, nedokázaly vůbec zareagovat. Problém je prý „mnohovrstevnatý“ a kam se má stěžovatel obrátit, nikdo neví. Celé Rusko se ale díky Navalnému dobře bavilo.
Navalnyj se postupně stal miláčkem přinejmenším vzdělaných mas a obyvatel velkých měst. Robinem Hoodem a internetovým lidovým vůdcem. Když se tento týden nechal zaregistrovat jako kandidát na starostu Moskvy, kterého si v září budou obyvatelé ruské metropole volit, většina jeho příznivců zdůvodňovala svou volbu právě potřebou bojovat s korupcí.
A nikdo lepší v tomto oboru dnes v Rusku není. Bloger Navalnyj vyšel ze stínu internetu a vstoupil na skutečné tribuny. Demonstranti na moskevských mnohatisícových demonstracích provolávali vloni jeho jméno, a ve stejnou dobu se v soudních kuloárech začala připravovat likvidační operace „Kirovles“. Navalnyj to s bojem proti korupci a za spravedlivost tak trochu přehnal.
Soudy ve službách Kremlu
Tzv. kauza „Kirovles“, nazvaná podle podniku, který měl Navalnyj chytře a důmyslně obrat o obrovské peníze a pomoci mu k bankrotu, je podle všech nezávislých médií, renomovaných lidskoprávních organizací i zkušených právníků nepopiratelnou odplatou Kremlu za aktivity Navalného, za jeho oblibu, rostoucí popularitu a výjimečné schopnosti.
Osud blogera tak začíná nápadně připomínat osud jiného muže, který v roce 2003 vyměnil křeslo prezidenta ropné společnosti Jukos za vězeňskou celu. Oba případy jsou si podobné: oba muži uměli vydělávat velké peníze (Chodorkovskij podstatně větší, zato Navalnyj má zase významnější politické ambice), a to způsobem, který odpovídal momentálním zvyklostem v Rusku a určitému právnímu chaosu. Oba patřili svým způsobem k opozičnímu táboru. Oba tušili, že mohou na dlouhá léta skončit za mřížemi, přesto se nepokusili utéci ze země. „Nemám žádnou jinou vlast,“ prohlašuje těsně před soudem statečně bloger a proces charakterizuje jedním slovem: „Msta!“
Ani Navalnyj, ani Chodorkovskij nemusejí být nevinnými oběťmi režimu prezidenta Purina. Ale mohou. Ruské soudnictví používané Kremlem jako nástroj politické regulace nelze brát vážně, a proto ani nelze zhodnotit, do jaké míry Navalnyj či Chodorkovskij překročili zákon. Co překročili bezesporu, to byla Putinova trpělivost. A za ni jeden již byl, druhý nejspíš bude, tvrdě potrestán.
Jiný mezi svými
Bezesporu je Alexej Navalnyj, otec dvou dětí a syn úspěšných podnikatelů, nejvýraznější tváří současné ruské opozice. I když se objevuje po boku zkušených bojovníků proti režimu, profesionálních politiků okoukaných a tak trochu omšelých, jako je Boris Němcov či Michail Kasjanov. Od obou se zásadně liší nejen věkem, ale i tím, že za sebou nemá nomenklaturní kariéru a žádnou funkci v politických strukturách, pokud nepočítáme jeho poradenství poskytované pravicovému gubemátorovi Kirovské oblasti Nikitovi Bělychovi. Asi nejbližší si jsou s legendárním šachistou, dnes opozičním vůdcem Garrym Kasparovem. Spojuje je nejen brilantní intelekt, ale i pro davy přitažlivé charisma, na první pohled zřejmá síla osobnosti a mírně machistické rysy. Navalnyj na rozdíl od Kašparova ale mnohem méně mluví a více koná. Je zdrženlivějšího temperamentu a pragmatičtějšího úsudku. Patří do kategorie tzv. „nových odpůrců Kremlu“. Oslovuje mladší a střední generaci - hrdinským „Já se nikdy nevzdám, já nikdy neodejdu“. Stává se pro adolescenty hrdinou ve stylu Old Shatterhanda. Kouzlo má i pro starší generaci - snaží se zlomit v ruské veřejnosti utkvělou představu, že podnikání rovná se vykořisťování, popřípadě trestný čin. Méně majetným vrstvám zase imponuje jeho snaha zavést progresivní daň a mírné nacionalistické sklony - k menšinám z Kavkazu je přísný a nelíbí se mu, že žijí „na úkor“ Moskvy. I proto má velké šance být zvolen starostou hlavního města a stát se tak de facto třetím mužem ve státě. Ta šance je ale čistě hypotetická. I kvůli tomu, aby pánům z Kremlu nerušil jako vládce moskevské radnice spaní, se koná v Kirově největší politický proces od soudu s Michailem Chodorkovským.
LN, 18.7.2013 - Alexej Nawalnyj: bojovník proti korupci
PETRA PROCHÁZKOVÁ zvláštní zpravodajka LN v Rusku
* * *
Kreml se zbavil dalšího hlasitého kritika, Navalnyj dostal pět let - Jednoho z nejvýraznějších kritiků Kremlu shledal ruský soud vinným z podvodu. Alexeji Navalnému soud v Kirově vyměřil pětiletý nepodmíněný trest. Prokurátor žádal pro obžalovaného původně šest let odnětí svobody. Opozice i Západ proces označují za politicky motivovaný. …
* * *
V Rusku se neustále objevují stateční lidé – občané, novináři, právníci – a jsou neustále persekuováni, zavíráni, či vražděni jako např. Anna Politkovská či nedávno Sergej Magnickij a desítky méně známých novinářů a občanů. Bude svět nečinně přihlížet statečnému boji Michaila Chodorkovského a nyní Alexeje Navalnyje? Nechá oba umírat, zemřít či zavraždit ve vězení?! I Rusko se potýká s následky totality už od roku 1917, nicméně i ruské poměry u nás mohou nastat, budou-li občané pasivní a připustí i nadále vládu zla a všehoschopných. V tomto směru se i nás dotýká osud Alexeje Navalnyje stejně jako Ruska a jeho občanů.
Jan Šinágl, 18.7.2013
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.