Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Nejnovější komentáře

  • 25.09.2020 15:54
    V Rusku komunisté nejsou u moci, ale jejich manýry jsou ...

    Read more...

     
  • 25.09.2020 15:50
    Kdo má na vlivných úřadech a soudech stále svoje lidi?

    Read more...

     
  • 25.09.2020 15:48
    Vláda ve středu opět vydala z minuty na minutu (pardon ze dne ...

    Read more...

     
  • 23.09.2020 19:23
    Kristine verlor ein Jahr ihres Lebens in der Hoffnung, in der ...

    Read more...

     
  • 23.09.2020 19:20
    Kristine a perdu un an de sa vie dans l'espoir de travailler ...

    Read more...

     
  • 23.09.2020 19:20
    Kristine lost a year of her life hoping to work at the embassy ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Benes_Edvard_280584_-_030948Ve výroční den úmrtí Edvarda Beneše přinášíme poslední text, který nedlouho před svou smrtí napsal Vladimír Bystrov (1935-2010) pro Lidové noviny.

Je patrně velmi nepříjemné sly­šet, že Edvard Beneš byl ze všech provinilců na osudech třetí republi­ky zřejmě největší a že jeho role je ostudná.

Komunista Gottwald a I když nejde o kulatá jubilea, výroční dny úmrtí prezidenta Edvarda Beneše či jeho před­chozí abdikace v roce 1948 vždy upoutají   pozornost. Hodnocení prezidenta Beneše je trauma české společnosti a neustále ho provází ve všech protikladech od největšího očerňování až po nejvyš­ší adoraci. A přitom pohlédnout věci do očí je tak snadné. Znamena­lo by to ale kategoricky zbourat celý jeden mýtus, zbourat celou jed­nu legendu, zbourat celý jeden svět vybudovaný na jménu a údajném od­kazu Edvarda Beneše.

Je patrně velmi nepříjemné sly­šet, že Edvard Beneš byl ze všech provinilců na osudech třetí republi­ky zřejmě největší a že jeho role je ostudná. Začíná již ve 30. letech, kdy de facto celou východní Evro­pu tiše, bezbolestně včlenil do zá­jmu budoucího sovětského impé­ria: podepsal československo-sovětskou smlouvu a velmi obratně bez jakýchkoli excesů podřídil bu­doucnost obnoveného Českoslo­venska zájmům této velké země.

Ta by tak jako tak jistě tento kus Evropy ovládla, ale patrně nikoli tak pokojně, tiše a bezbolestně, jak jí to Beneš umožnil. Všechny ostat­ní země se různě bránily a dávaly najevo své vlastní zájmy, jenom Be­neš pokorně přijal existující, lépe řečeno vznikající fait accompli a tiše podepsal smlouvu, která před­stavovala jeho 15. březen. Od pro­since 1943 se Beneš stal loutko­vým prezidentem; takových bylo, ale pouze jeden byl loutkovým poli­tikem aktivizujícím, to znamená, že nejen pracoval s režimem, ale sám uplatňoval i vlastní zájmy uprostřed tohoto režimu. Byly to zá­jmy nízké, osobní, preferující vlast­ní politické zájmy, které se skrýva­ly například za únosy lidí, tresty pro osobní nepřátele a podobně.

Obecně se Benešovi kladou za vinu jeho poválečné prezidentské dekrety, nekoordinované únosy německých občanů, tak zvané divoké odsuny, později dů­sledky kolektiviza­ce a další až po únor 1948. Ve sku­tečnosti je právě toto oblast, v níž je Beneš spíše nevin­ně. Naprosto se však přehlíží, že stěhování a migra­ce etnik je od nepaměti vynález rus­ký, za Sovětského svazu zdokonalený do ucelené doktrí­ny výměny celých národů a území.

Naprosto se v historickém hodnocení ztrácí sku­tečnost, že již na jaře 1943 předse­da sovětské spojenecké komise pro uspořádání Evropy po válce přišel s myšlenkou zajetí německého oby­vatelstva na neněmeckých územích obsazených Rudou armádou a je­jich odvezení do Sovětského svazu jako tak zvané lidské kořisti. Pro zá­padní spojence byly tyto úvahy ne­přijatelné, ale nakonec souhlasili, že na území spravovaném SSSR je možné je použít. Nakonec byly pou­žity plošně - i u nás na Slovensku včetně onoho tak zvaného divokého odsunu, nad kte­rým se vůbec ni­kdo nepozastavo­val, natož aby ho zastavil. Dekrety prezidenta Beneše a zákonná opatření československé vlá­dy byly jenom sna­hou dát tomuto po­hybu jakýs takýs le­gislativní rámec. Což se, jak dnes víme, velmi ne­snadno dařilo, a na­konec vůbec nepo­dařilo.

Stejně tak se Be­nešovi z ruky vy­mkl program vlá­dy, který byl diktován komunistic­kými zájmy a opět procházel mezi jeho ingerencí a mezi jeho bezmo­cí. Takto se dostaneme až k únoru 1948, o němž už mnozí historici přiznávají, že byl ukvapeným ges­tem Gottwaldovy ekipy - Gottwal­dovi lidé nástup k moci uspěchali, oproti zájmům Kremlu jednali zbytečně rychle. Tato fakta jsou však historiky pomíjena a pozor­nost se soustřeďuje stále jen na atraktivnější témata, která blížeji oslovují občany v současné České republice. To znamená především restituce majetku a další pohyby majetkového řádu během nacistic­ké okupace.

Iluze o Sovětském svazu

Problémy tak zvané druhé emigrace jsou stále nedořešeny a jsou spojová­ny zároveň se zápasem s ideovými odpůrci Benešovy orientace na So­větský svaz, z toho nejhanebnější je jeho mnohaletý souboj s bývalým ge­nerálem Prchalou, který byl dlouho neformálním vůdcem opozice proti benešovskému prosovětskému kur­zu. Spory, které měly samozřejmě také vojenský podtext a začaly již v Polsku při přechodu hranice po 15. březnu 1939, byly násobeny osobní animozitou, které nepřidalo ani to, že generál Prchala patřil ke čtveřici těch, kteří v září 1938 na Pražském hradě naléhali na prezi­denta Beneše, aby nepodepisoval mnichovskou dohodu a nepodrobil se mnichovské kapitulaci. Generál Prchala se po válce nevrátil do Čes­koslovenska a působil ve Velké Bri­tánii. Benešova nenávist vedla až k tomu, že ho nechal ve vykonstruo­vaném procesu odsoudit pro velezradu a zbavil hodnosti armádního ge­nerála, jímž ho deset let předtím sám ustanovil. Podobně se pomstil svým odpůrcům z Hradu generálu Syrové­mu, generálu Krejčímu, generálu Vojcechovskému a dalšímu velení československé předválečné branné moci.

Doktor Beneš žil v iluzích o So­větském svazu: ještě v roce 1947 pře­svědčoval skotského novináře, že z Československa odjelo více než tři tisíce studentů budovat Sovětský svaz, přičemž pravda byla, že sice odjeli - ale stavět tábory gulagů. Do­dnes zůstala nevyšetřena smrt býva­lého poslance Schwarze, Prchalova přívržence, který přijel na osobní zá­ruky československých poslanců, a přesto zemřel na Pankráci za ne­známých okolností. Dodnes zůstává stín nad zatčením a smrtí bývalého prezidenta Háchy a tak bychom moh­li pokračovat. Napsal jsem ve své mi­nulé knize, že prezident Hácha ales­poň ve svém prvním období několi­krát pomohl českým vězňům zatče­ným gestapem. O tom, že by prezi­dent Beneš pomohl komukoli, kdo se ocitl ve spárech Sovětského sva­zu, není nic známo. Také nemůže být, protože nic takového neexisto­valo. Edvard Beneš žil ve svém svě­tě msty a využíval své funkce k drob­nému, nízkému vyřizování svých účtů. Jistě bychom našli mnoho ji­ných jeho činů, které bychom mohli označit za trestné, ale ty už ponechme dalším badatelům. Není všechno zlato, co se třpytí.

VLADIMÍR BYSTROV publicista LN 3.září 2010, HORIZONT, str. 12

 

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1
Share

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)