Po dlouhé době jsem potřeboval zase něco vyřídit na úřadě. Jdu chodbou, koukám na dveře a hledám příslušný odbor, když mě osloví starší pán s bradkou. "Dobrý den pane Mrázku, Vás jsem neviděl snad sto let! Tak copak od nás potřebujete?" Otočil jsem se a hned jsem ho poznal, byl to "můj" udavač.
"Pojďte ke mně do kanceláře, dáme kafíčko a zavzpomínáme na staré časy." Zalapal jsem po dechu a nejraději bych mu dal jednu dobře mířenou do zubů. Ale jak se znám, u jedné by nezůstalo a zmlátit starostu úřadu městského obvodu (jak jsem později zjistil), by asi nebylo to nejvhodnější. Zvědavost nade mnou zvítězila a tak jsem pozvání přijal. Zavedl mě ke dveřím, na kterých se skvěla cedulka: Ing. Pavel Ohebný - starosta. Jeho asistentka nám uvařila kávu, kterou jsem ale s díky odmítl. Seděli jsme naproti sobě a já si ho prohlížel za trapného ticha. Už to nevydržel a začal mluvit. "Možná, že se na mě pořád zlobíte Jaroslave, ale já vás těm orgánům tehdy musel nahlásit. Byl to můj stranický úkol hlídat takovéto protistátní chování a výroky v našem závodě, a jak víte, stejně by si pro vás zase přišli i beze mě. Už o vás dávno věděli a stejně vás vždycky po pár dnech pustili. Já vím, co si teď určitě myslíte, ale já to měl ještě daleko horší než vy! Že ne? Ale to se škaredě mýlíte. Kdybych nebyl v KSČ a táta neměl kontakty, tak bych ani tu vysokou nedostudoval a neměl dnes titul. Představte si, že když jsem po svatbě začal stavět dům, tak ty svině z podnikové kontroly vyšťouraly, že chybí nějaký stavební materiál, okna apod. Daly to kriminálce a ta to hodila samozřejmě na mě, jako bych si pomáhal tehdy jenom já! Sice mě nikdy nezavřeli, ale nemáte ani ponětí, jak tvrdě mě vyslýchali a co všechno chtěli po mně vědět. A představte si, že po devíti letech poctivé práce pro stranu mě vyhodili z KSČ, svině jedny! Dodnes jim nemohu přijít na jméno. Že já blbec tam vůbec lezl! Však jsem se později jako člen výboru Občanského fóra postaral, aby si v našem podniku komouši už neškrtli."
Když jsme vyhnali komunisty z podniku, tak jsme si zvolili nové vedení a rozdělili podnik na menší úseky, aby se jednodušeji privatizoval. A to nebyla žádná sranda, kdybychom neměli kontakty na lidi na těch správných místech, tak bychom to nikdy nedokázali. S tátou jsme zprivatizovali tři úseky, vzali u banky úvěr a začali podnikat. Ale znáte lidi, nechce se jim dělat a ještě je musíte hlídat, ať vám podnik nerozkradou. Nebyla to jednoduchá doba a začátky byly dost těžké. Ještě, že se nám podařilo se s bankou domluvit, a ta dala náš dvěstěšedesáti miliónový dluh do rizikových úvěrů. Raději jsme ten podnik zavčas prodali zahraniční firmě a bance stačilo po "malé" dohodě s ředitelem vrátit sedm procent. No to víte, že nám něco zůstalo, ale podnikat bych už nechtěl. Jak říkám, lidi jsou svině nenažraný a kradou, kde můžou.
Raději jsem se dal zase na politiku a dnes jsem místopředsedou okresního výboru naší strany . Ale i v naší straně není všechno růžové, ti mladí jsou čím dál drzejší a rádi by se dostali na můj flek. Často mi předhazují moji minulost v KSČ, ale oni neví nic o tom, jaká to byla pro nás těžká doba. Občas jim musím na schůzi připomenout, že mě z KSČ vyhodili, protože jsem jim byl nepohodlný, jak jsem nespravedlivě trpěl a kolik výslechů jsem prodělal, když oni byli ještě mrňata. Důležité je, že tu už máme demokracii a odsunuli jsme komouše od vesla! Teď je nová doba Jaroslave, je třeba se dívat kupředu a ne se pořád hrabat v minulosti. Na co bychom jinak zvonili na Václaváku těma klíčema?! No nemám pravdu?" A klidně si můžeme tykat, mít mě za kamaráda není úplně k zahození?!" Přátelsky se usmál a podával mi ruku.
Dodnes nemůžu pochopit, jak jsem ho mohl tak klidně poslouchat? Jak je možné, že jsem tehdy pouze vstal, pohlédl na něho, odplivl si a šel pryč? Proč nic neudělám a ani nevím, co bych dělat měl. Chce se mi jen vzteky řvát! Řvát do celého světa, že být svině se vyplatí. Určitě se pletu, snad to je pouze jediný případ na světě, nebo ne?
http://jaroslavmrazek.blog.idnes.cz/c/153004/Byt-svine-se-vyplati.html
Read more...