Komunisti umějí dělat komunismus
9.prosince 2010
V roce 1987 byl zatčen slovenský vydavatel katolického samizdatu Ivan Polanský, otec pěti dětí. Byl obviněn z podvracení republiky ve větším rozsahu ve spojení s cizí mocí. Hrozilo mu tři až deset let vězení. V tu chvíli přišlo něco nečekaného. Jiří Gruntorád osobně objel vydavatele samizdatu v celém tehdejším socialistickém Československu. Přes devadesát redakcí a desítky jejich redaktorů vystoupily z ilegality. Husákovi, jeho estébákům a prokurátorům vzkázali: „Děláme totéž, co Ivan Polanský, zavřete nás také, nebo Polanského pusťte!“ V červnu 1988 u banskobystrického soudu Polanský nedostal deset let, dostal roky čtyři. V říjnu 1988 byl propuštěn na Husákovu amnestii. Režim vyvedla z míry ta nebývalá vlna solidarity. O Polanském referovala zahraniční média, záštitu nad jeho případem převzala Amnesty International, Saša Vondra seznámil s případem Polanského účastníky mezinárodní konference o lidských právech v polském Krakově. Komunisti však neodpouštějí. Listopad 1989 zastihl v kriminálech nebo ve vazbě Ivana Jirouse, Františka Stárka, Jiřího Rumla, Rudolfa Zemana, Jána Čarnogurského, procesy s dalšími vydavateli a redaktory byly na cestě.
Po dvaceti letech...
Proč tuto pohádku připomínám, milé děti. To proto, že minulý týden byli po dvaceti letech vláčení po soudech odsouzeni k omluvě komunistickému funkcionáři tři bývalí studentští vůdci z Brna.
Dnes už seriózní pánové Zdeněk Hirnšal,Martin Laštovička a Jiří Slezák jako zástupci stávkujících studentů v časech listopadového převratu 1989 svému pedagogu Janu Snášelovi jako činovníkovi totalitní Komunistické strany Československa vyslovili nedůvěru za jeho demagogické, arogantní a kariéristické chování. Bylo to stoprocentně podpořeno celým studentským shromážděním na fakultě architektury v Brně. Apel měl morální rozměr a směřoval hlavně ke způsobu výuky. Tento Snášel nic nepochopil, podal pouze na tři mluvčí žalobu za poškození dobrého jména a cti či čeho, co nikdy po okupaci žádný komunista nemohl mít. Co tedy ten soud dvacet let soudí, říkáte si, děti? Vždyť zákon o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu z roku 1993 označuje komunistický režim za „zločinný, nelegitimní a zavrženíhodný“, Komunistickou stranu Československa za organizaci „zločinnou a zavrženíhodnou“.
Byl to legitimní čin
Proto jsme s několika přáteli, kteří v listopadu 1989 stáli u zrodu divadelní stávky, Občanského fóra a v čele stávkových výborů, vyzvali Jana Snášela, aby i na nás podal žalobu, neboť jsme činili totéž a i dnes se připojujeme k odsudku jeho osoby jako funkcionáře zločinné a zavrženíhodné organizace. Čin Zdeňka Hirnšala, Martina Laštovičky a Jiřího Slezáka považujeme za legitimní, spravedlivý, morálně oprávněný a hodný úcty.
Naše svoboda je základem všech, tedy i lidských práv. Nemluvě o svobodách akademických, které zajišťují studentům právo kritizovat činovníky. Co se stalo: mail redaktorky MF DNES, která o naší výzvě informovala, i můj mail byly zasypány solidaritou. Na Facebooku vznikla skupina, která vzrušeně diskutuje tak, že se Snášel s žalobami bude muset strhat. Musel vzniknout odkaz na webu Centra experimentálního divadla v Brně (www.ced-brno.cz), aby se lidé mohli podepisovat tam. Podporu nám vyjadřují všelijací politici, dokonce i ti, kteří při volbě členů našich slavných mediálních rad vyřadí mluvčího Charty a politického vězně a neomylně vyberou tu normalizačního komunistického novináře, tu člověka, který udával přítele. Tito lidé pak neomylně vybírají další komunisty do čela jiných institucí a tito komunisti tam, kde jsou, dělají jenom to, co umějí.
Umějí komunismus. Nezapomínají, neodpouštějí, revanšují se.
Břetislav Rychlík, režisér, pedagog JAMU
http://zpravy.idnes.cz/mfdnes.asp?v=285&r=nazorya&idc=1496234
Letitý spor studentů a učitele-komunisty - soud dal potřetí za pravdu studentům
ZDE můžete podepsat petici na podporu studentů!
Read more...