Eduard Ingriš – muž, který si splnil sny
Jeho hudba k filmu byla nominována na Oscara, ve stopách Thora Heyerdahla přeplul na balzovém voru oceán, Hemingwayovi radil při natáčení filmu Stařec a moře. Takový a nejen takový byl hudební skladatel a cestovatel Eduard Ingriš. Jeho nejslavnější píseň byla Niagara, složená na počátku 30. let původně pro operetu Trampské milování. Poprvé ji zpívala 18letá Ljuba Hermanová a hned při premiéře musela píseň opakovat. Je také autorem aranžmá slavné polky Jaroslava Vejvody Škoda lásky, která pod názvem Beer Barell Polka za 2. světové války obletěla celý svět.
Autor pokleslé hudby
V letech 2. světové války byl Ingriš krátce vězněn gestapem a jeho kino v Praze zdemolovala bomba během náletu. Ingriš byl v té době milionářem – a jeho majetek by možná ještě rostl, nebýt změn, k nimž došlo ve druhé polovině 40. let. Jako skladatel operetního žánru byl v poválečných letech označen (v duchu nastupujících agitátorů komunistické strany) za autora „pokleslé buržoazní kultury, nevhodné pro pracujícího a pokrokově smýšlejícího občana“.
Po devíti měsících cesty, během které se živil jako pomocník v kuchyni nebo klavírista, se dostal do peruánské Limy. Usadil se tam, vyučoval děti tamní kolonie Baťovců, založil české divadlo, stal se dirigentem Národního symfonického orchestru.
Jeho snímky vyhrávaly mezinárodní soutěže a objevily se i v časopisech Time a Life. Právě díky fotografiím se Ingriš seznámil s americkým vicekonzulem Lorenem McIntarem, který Ingriše později doporučil cestovali Thoru Heyerdahlovi.
„Doma“ v Peru pracoval Ingriš jako kameraman pro brazilské, argentinské i americké společnosti při natáčení řady filmů. V letech 1956 a 1957 jej tato práce přivedla k setkání s Ernestem Hemingwayem při natáčení snímku Stařec a moře.
V roce 1964 byla Ingrišova hudba k filmovému dramatu The Gallant One nominována na Oscara. To už pobýval ve Spojených, kde se v srpnu 1962 v Los Angeles poprvé setkal s Ninou Karpuškinovou, o 26 let mladší dcerou ruského kozáka, rodačkou z Brna. Svatba se konala v červnu 1965.
80letému Ingrišovi poslal v roce 1985 blahopřání k narozeninám i prezident Ronald Reagan.
Autor téměř 1000 písní, 60 operet a hudby k 11 filmům zemřel 12. ledna 1991 v Renu ve státě Nevada v USA.
Jeho popel byl převezen do Zlonic a v červenci 1991 uložen v místě jeho rodiště.
http://www.rozhlas.cz/plus/portrety/_zprava/eduard-ingris-muz-ktery-si-splnil-sny--1460211
* * *
P.S.
Jeho písničky známe, zpíváme, ale kdo zná jeho pohnutý a bohatý život? My budeme donekonečna natáčet filmy o zločinech nacismu, ale o našich hrdinech jen poskrovnu a už vůbec ne, pokud utekli nejen před nacismem, ale i před zločinnou komunistickou ideologií. A že by jich bylo: Jan Antonín Baťa, Přemysl Pitter, Jaroslav Drobný, Jára Pospíšil, Jiří Voskovec, Ája Vrzáňová a mnoho dalších, méně známých jmen Čechoslováků, kteří proslavili svým umem a schopnostmi svoji rodnou zemi. Vyspělé země si takových lidí váží bez ohledu na jejich národnost. Jen zvrácená komunistická ideologie se zbavuje těch nejlepších, aby mohla bez odporu většinu obyvatelstva ovládat.
J.Š.30.7.2016
Read more...