Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Nejnovější komentáře

  • 17.02.2020 10:23
    Sarkasticky můžeme říci, že Hitler není dnes glorifikován ...

    Read more...

     
  • 17.02.2020 10:11
    Pracoval jsem v klášteře Želiv jako ošetřovatel chronických pacientů ...

    Read more...

     
  • 16.02.2020 13:12
    Název BOHEMIA je vhodný. Zní mezinárodně a mimo to jde o starý ...

    Read more...

     
  • 12.02.2020 06:13
    Vždy jsou to pouze řeči. Sice skvělé a významné. Ale ti co u ...

    Read more...

     
  • 07.02.2020 10:25
    O tom to v Česku je. Vy si říkejte co chcete a my si budeme také ...

    Read more...

     
  • 04.02.2020 21:22
    Umělecké dílo i řemeslně dokonale provedené, důstojně nahradí ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Hnizdil Jan a citat„Já jsem se léta o chování našich politiků zajímal a moc tomu nerozuměl. Až když se mi dosta­la do ruky kniha amerického psychiatra Rober­ta Hareho a psychologa Paula Babiaka „Hadi v oblecích, aneb Psychopat jde do práce“, bylo mi to jasnější. Oni dokládají, že mezi špičkový­mi politiky a manažery je mnohem větší počet psychopatů než mezi vězni ve federálních věz­nicích Spojených států. Jenomže je nepozná­te. Jsou dokonale oblečení, jazykově vybave­ní, inteligentní, umějí udělat dojem. Ale jsou taky naprosto bezcitní, bezohlední, draví. A tito lidé generují obrovskou negaci, kterou citliví lidé vnímají. Negativní emoce se přenášejí, lidé z toho stůňou, mají úzkosti a deprese“ – „ … aby běž­ný občan porozuměl chování některých našich politiků, měl by mít aspoň základy psychiatrie a psychologie“ – „Tihle lidé absolutně nesnášejí humor. Vyvěsit červe­né trenky je pro ně hrdelní zločin. Nebo dalajlama - ten je pro ně taky něco jako červené tren­ky. Nesmírně je irituje svou laskavostí a klidem. On jim nastavuje zrcadlo“ – „Já si dokonce myslím, že ten obrovský zájem lidí možná byl i důvod, proč mi udělili Bludný balvan. Já nemám problém s oficiálním systé­mem, ale on už má problém se mnou. Narušuju totiž monopol. Představte si, že udělení Zlatého Balvanu přivítal v médiích Jan Zahradil, jeden z lídrů ODS. Člověk, kterého jsem v životě nevi­děl, považoval za nezbytné sdělit národu, že už bylo na čase dát tomu magorovi šutr.“

* * *

Chcete říct, že vás za to vyhodili?

Víceméně. Tehdy jsem ještě pozval kolegu dok­tora Šavlíka,- zakladatele české psychosomatiky, aby na půdě akademie věd řekl něco o psychosomatice. No ale ti vědci se při tom začali bavit mezi sebou, zvedat se, odcházet - bylo to ostudné. Takže jsem ze Sisyfa odešel a začal se vážně zajímat o celostní medicínu. Paradoxní je, že já jsem byl do té doby považován za velmi nadějného bijce léčitelů, byl jsem dokonce kád­rová rezerva na předsedu zdravotní komise.

TU zkušenost s neosobními praktickými lékaři mám taky. Takhle se to učí na lékařských fakultách?

To ale není vina těch doktorů - právě že nás to na lékařské fakultě nikdo nenaučil. Naučili nás tam dokonale anatomii, fyziologii, bioche­mii, umíme poznat ty nejvzácnější nemoci. Ale nikdo nám nepověděl, jak je důležité s pacien­tem navázat vztah. Zasadit jeho zdravotní pro­blém do souvislostí jeho života. Dokonce ani ten systém to po nás nechce. Já jsem dělal na klinice a měl plnou čekárnu, čtyřicet pacientů za den, na každého deset minut. Taky jsem to dělal tak: „Bolí vás záda?“ Rentgen, prášky, něja­ká elektroléčba a: „Další!" Ale pak jsem zjistil, že ty lidi sice léčím lege artis, jak mě naučili, ale oni se neuzdravují. Až mi jednou kolega Šavlík pověděl úžasnou větu - totiž že každá nemoc je informace o tom, jaký člověk je, jakou má pova­hu, jak žije. O tom, že dělá v životě nějakou chy­bu nebo žije v podmínkách, které jeho zdraví poškozují. A mě to zaujalo a začal jsem tímhle způsobem na klinice pracovat. Začal jsem rozu­mět nemocem. A časem jsem se naučil paci­entům jejich nemoc vysvětlit - a oni se začali uzdravovat, vlastně sami. Jenomže mně už na pacienta nestačilo deset minut. V tu chvíli jsem přestal vykazovat odpovídající počet bodů pro zdravotní pojišťovnu, protože systém zdravot­nictví je založen na výkonu. Body dostanete za to, že pacienta hodně vyšetřujete, předepisuje­te mu léky, zvete si ho na kontroly. Neplatí vás za to, že se uzdraví. Takže přijdete do ordinace, protože vám píská v uších. Okamžitě vás odešlou na rentgen, cétéčko, audiometrii, ale nic se nenajde. Objektivní nález u většiny pacien­tů chybí. Opouštíte ordinaci s diagnózou: tinitus. „Tak už mi ho našli“, bědujete. Ale tinitus je latinsky, že vám píská v uších. Výsledkem kolotoče nákladných vyšetření je, že dostanete latinsky potvrzené to, s čím jste tam přišla.

Na svém blogu tvrdíte, že chovám našich politiků souvisí s našimi nemocemi. Jak tomu mám rozumět?

Já jsem se léta o chování našich politiků zajímal a moc tomu nerozuměl. Až když se mi dosta­la do ruky kniha amerického psychiatra Rober­ta Hareho a psychologa Paula Babiaka „Hadi v oblecích, aneb Psychopat jde do práce“, bylo mi to jasnější. Oni dokládají, že mezi špičkový­mi politiky a manažery je mnohem větší počet psychopatů než mezi vězni ve federálních věz­nicích Spojených států. Jenomže je nepozná­te. Jsou dokonale oblečení, jazykově vybave­ní, inteligentní, umějí udělat dojem. Ale jsou taky naprosto bezcitní, bezohlední, draví. A tito lidé generují obrovskou negaci, kterou citliví lidé vnímají. Negativní emoce se přenášejí, lidé z toho stůňou, mají úzkosti a deprese.

Chcete říct, že špičkoví politici jsou psychicky nemocní lidé?

Psychopatie není nemoc, ale vada. Oni jsou postižení. Neuropatolog doktor Koukolík potvrzuje, že psychopat nemá fungující moz­ková centra, která jsou odpovědná za soucit, svědomí, stud. Prostě je nemá. A podle toho se chová. Vidím pěkný pero, no tak si ho vezmu. Můžu udělit amnestii? No tak udělím amnestii. Jdu ke korunovačním klenotům ožralý - přece můžu, tak jdu. Lidi se tomu diví a oni se zase diví, čemu se lidi diví - je to přece normální. Oni skutečně na svém chování nic závadného neshledávají, protože na to nemají mozek.

Nemají mozek ani na to, říct: „zmýlil jsem se“?

No to je právě ten defekt. Může to být vrozená dispozice. Ale taky to může být výsledek devas­tace mozku životním stylem, alkoholem. Roz­pad osobnosti v přímém přenosu. To nemusí být kalkulace, intrika, opravdu to myslí vážně. Prostě já jsem ten článek fakt viděl, byl vlevo dole. A naopak Schapira jsem neviděl. Víte, já i někteří kolegové, jako psychiatr Radkin Honzák nebo neurolog Martin Stránský, občas pub­likujeme na blogu Aktuálně.cz. Vlastně tam dáváme takový manuál chorob Pražského hra­du. Nechci dělat diagnózy na dálku, ale aby běž­ný občan porozuměl chování některých našich politiků, měl by mít aspoň základy psychiatrie a psychologie.

Patří k tomu postižení i okouzlení vlastními bonmoty?

Zásada je: ten člověk na sebe musí stůj co stůj upozornit. Jakýmkoli způsobem. Třeba i lží. Největší trest pro tyto lidi je, když si jich nevšim­nete. Když reagujete, vkládáte do toho ener­gii - a z ní ten člověk roste. A ještě něco. Tihle lidé absolutně nesnášejí humor. Vyvěsit červe­né trenky je pro ně hrdelní zločin. Nebo dalajlama - ten je pro ně taky něco jako červené tren­ky. Nesmírně je irituje svou laskavostí a klidem. On jim nastavuje zrcadlo.

Když tvrdíte, že si za své nemoci můžeme sami, mohl si za ně kupříkladu i Václav Havel?

Nechci spekulovat, ale jeho životní styl nebyl úplně příkladný. Nebyl to žádný sportovec, jeho kondice byla nevalná a životospráva taky. Ciga­rety, alkohol, ženy, stres, vězení... A řekl bych, že ho taky poznamenalo to, co jsme mu naloži­li. Všichni k němu vzhlíželi jako ke spasiteli a on sám přijal ty nároky, které už byly za hranicemi jeho možností a vedly nakonec také k sebedestrukci. Vzpomeňte si, jak strašně rychle zestárl. Onkologické onemocnění je vlastně zborce­ní imunity. I u zdravého člověka se čas od času v těle objeví nějaká atypická buňka. Jestliže je člověk v dobré kondici, v pohodě, jeho imunit­ní systém tu buňku izoluje a odstraní. Ale když je třeba ve stresu, začne se ta buňka množit, až ho zahubí.

Uvažoval jste někdy o tom, vzhledem k tomu, kolik máte příznivců, že byste šel do politiky?

Dostal jsem několik vážně míněných nabídek, jako že „teprve v politice bys mohl ty myšlen­ky prosadit". Ani náhodou. Kdybych vstou­pil do politiky, je se mnou konec. Moje síla je v nezávislosti. Přestal jsem bojovat se systé­mem, do politiky nechci, nikdo za mnou nesto­jí. Ale jako jedinec jsem se začal chovat jinak. Jako obyčejný doktor od lesa v Dobřichovicích jsem vystoupil z matrixu. Vystoupil jsem z leta­dla řízeného psychopaty. A najednou to strhlo pozornost. Knížek se prodalo na 150 000 kusů. Pacienti se valí.

Abyste nedopadli jako v té pohádce o zlaté rybce.

To nehrozí. Nám vlastně nic nechybí. Jako dár­ky si s manželkou dáváme značkové nářadí: sekyrky, vrtačku, rozbrušovačku... Ale víte co? Já si dokonce myslím, že ten obrovský zájem lidí možná byl i důvod, proč mi udělili Bludný balvan. Já nemám problém s oficiálním systé­mem, ale on už má problém se mnou. Narušuju totiž monopol. Představte si, že udělení Zlatého Balvanu přivítal v médiích Jan Zahradil, jeden z lídrů ODS. Člověk, kterého jsem v životě nevi­děl, považoval za nezbytné sdělit národu, že už bylo na čase dát tomu magorovi šutr.

Pochybujete někdy o sobě?

Neustále. Já dokonce kdysi šel za paní doktor­kou Čechovou, výbornou psychiatričkou, jestli jsem normální. A ona mi po podrobném vyšet­ření řekla: „Nejsi. Máš úzkosti, deprese, spasitelský komplex, megalomanii, grafomanii, jsi akcentovaná osobnost. Ale prášky ti nedám. Bylo by škoda tě tlumit. Já tě ráda čtu.“

Za co se vy sám považujete? Za normálního doktora? Za zaříkávače nemocí, jak zní název jedné vaší knihy? Nebo tak trochu za cvoka, s prominutím?

Normální určitě nejsem. To bych tohle nedělal. Na druhou stranu mě utěšuje, že snad úplný psychopat taky nejsem, protože psychopat si je jistý, že je normální. Jsem prostě Blb. A mám to oficiálně potvrzené, což je osvobozující. Já teď můžu svoje názory prezentovat úplně volně. A kdyby se to někomu nezdálo, vždycky můžu říct: „No co chcete? Mám papír na to, že jsem Bl.b.“ Mám to černé na bílém, s podpisem pana doktora Grygara.

Z rozhovoru s MUDr. Janem Hnízdilem, LN Pátek, 25.11.2016

* * *

Kvantová fyzika a lidská duše?

 

J.Š.4.12.2016

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 3.33 (3 Votes)
Share

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)