Socialismus možná nebyl alternativou ke kapitalismu, nýbrž jeho dědicem. A svět nezdědí tím, že bude zbavovat bohaté majetku, nýbrž tím, že poskytne takové motivy a stimuly chování, které už nebudou souviset s dalším hromaděním bohatství.
V roce 1995 jsem vydal knihu s názvem Svět po komunismu. Dnes se ptám, zda bude nějaký svět po kapitalismu.
Tuto otázku nevyvolal nejhorší hospodářský pokles od 30. let minulého století. Kapitalismus měl krize vždy a bude je mít dál.
Zmíněná otázka pramení spíše z pocitu, že západní civilizace je stále více obtěžkaná systémem pobídek, které jsou nezbytné pro akumulaci bohatství, ale podkopávají naši schopnost se z tohoto bohatství těšit. Kapitalismus má možná blízko k vyčerpání svého potenciálu vytvářet lepší život.
Slovo »lepší« používám ve smyslu etickém, nikoli materiálním. Nejsem spokojen s kvalitou civilizace, v níž se hlavním zájmem většiny lidí stala výroba a spotřeba postradatelného zboží.
Tím nechci očerňovat kapitalismus. Byl to a stále to je skvělý systém pro překonávání nedostatku. Efektivní organizací výroby a její orientací tak, aby nezvyšovala moc, ale spíše bohatství, vymanil velkou část světa z chudoby.
Co se však s takovým systémem stane, když se nedostatek promění v hojnost? Bude prostě dál produkovat více a více téhož, stimulovat vyčerpaný apetit novými vynálezy, napětím a vzrušením? Jak dlouho to ještě může pokračovat?
Bohatsví a morální pochybnosti
Po většinu minulého století byl alternativou ke kapitalismu socialismus. Ten však ve své klasické formě selhal - musel.
Veřejná výroba je horší než výroba soukromá z řady různých důvodů, mimo jiné i proto, že ničí možnost volby. Od pádu komunismu zde není žádná soudržná alternativa ke kapitalismu. Zdá se, že se za obzorem kapitalismu nabízí výhled na... kapitalismus.
S kapitalismem byly vždy spojeny obrovské morální pochybnosti, které se však daly pominout, protože tento systém byl úspěšný při tvorbě bohatství. Dnes, když už máme veškeré bohatství, které potřebujeme, si právem klademe otázku, zda cenu za kapitalismus stojí za to platit.
Skotský ekonom a filozof Adam Smith si například uvědomoval, že dělba práce učiní lidi tupějšími, neboť je zbaví všeobecných dovedností. Přesto se domníval, že tuto oběť stojí za to podstoupit, protože rozšíření trhu zvyšuje růst bohatství. Učinilo to z něj zapáleného stoupence volného obchodu.
Dnešní apoštolové volného obchodu argumentují do značné míry stejně jako Adam Smith, přičemž však ignorují fakt, že se bohatství od Smithových dob nesmírně zvýšilo.
Připouštějí, že volný obchod stojí pracovní místa, ale tvrdí, že rekvalifikační programy zajistí zaměstnancům nová, »hodnotnější«.
Obhájci současného systému na to odpovídají: necháváme na jednotlivcích, aby taková rozhodnutí činili sami. Chtějí-li lidé z tohoto pásového dopravníku vyskočit, nikdo jim v tom nebrání.
A stále větší počet jich z něj skutečně vyskakuje. Demokracie znamená také svobodu sesadit kapitalismus hlasováním.
Peníze v lidské povaze
Obhájci kapitalismu tvrdí, že duch majetnictví je tak hluboce zakořeněný v lidské povaze, že ho nic nemůže vytlačit.
Lidská povaha je však uzlíčkem vzájemně se střetávajících vášní a možností. Vždy bylo funkcí kultury projevy některých z nich povzbuzovat a jiných omezovat. »Duch kapitalismu« koneckonců vstoupil do lidských záležitostí dosti pozdě v dějinách. Do té doby svazovala nákupní a prodejní trhy právní a morální omezení.
Člověk, který zasvětil život vydělávání peněz, nebyl považován za dobrý příklad. Chamtivost, lakomství a závist patřily ke smrtelným hříchům. A lichva byla prohřeškem proti Bohu.
Teprve v osmnáctém století se chamtivost stala uznávanou vlastností. Měnit bohatství v peníze, nechat je pracovat a vydělávat další peníze se považovalo za zdravé podnikání.
To inspirovalo americký způsob života, kde mají peníze vždy hlavní slovo.
Socialismus - dědic kapitalismu
Konec kapitalismu znamená jednoduše konec touhy peníze poslouchat. Lidé by se pak začali těšit z toho, co mají, místo aby neustále chtěli více. Lze si představit společnost tvořenou soukromými držiteli bohatství, jejichž hlavním cílem není měnit své bohatství v »kapitál«, nýbrž vést dobré životy.
Sektor finančních služeb by se smrštil, protože bohatí by ne vždy chtěli ještě více zbohatnout. Jak se stále více lidí ocitá v dostatku, dalo by se očekávat, že duch zisku ztratí své společenské uznání. Kapitalismus by dokončil své dílo a motiv zisku by se vrátil na původní místo v galerii darebností.
Znectění chamtivosti je pravděpodobné pouze v těch zemích, kde už mají občané více, než potřebují. Ekonomiky by byly stabilnější a občané šťastnější, kdyby byly bohatství a příjmy rovnoměrněji rozdělené.
Ekonomické zdůvodnění velkých příjmových nerovností - tedy potřeba stimulovat lidi k vyššímu výkonu - se hroutí ve chvíli, kdy růst přestane být tak důležitý.
Socialismus možná nebyl alternativou ke kapitalismu, nýbrž jeho dědicem. A svět nezdědí tím, že bude zbavovat bohaté majetku, nýbrž tím, že poskytne takové motivy a stimuly chování, které už nebudou souviset s dalším hromaděním bohatství.
© Project Syndicate 2011
Robert Skidelsky
- Člen britské Sněmovny lordů.
- Emeritní profesor politické ekonomie na univerzitě ve Warwicku.
- Autor několikrát oceněného životopisu Johna Maynarda Keynese.
http://ekonom.ihned.cz/c1-49974670-zivot-po-kapitalismu
Read more...