Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Citát dne

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Nejnovější komentáře

  • 22.06.2018 11:48
    Odsunuli jsme 3 milióny nacistů nebo kolik? A ti němečtí ...

    Read more...

     
  • 22.06.2018 08:38
    Podsatné je, že jsou ničeny lidské životy, přímo a nepřímo. Zločinec ...

    Read more...

     
  • 22.06.2018 08:33
    Devitalizace - je to podle mne binec. Kolik pacientů umírá v ...

    Read more...

     
  • 22.06.2018 06:32
    Poslanec Zeman hovoří především o charakteru, který byl a je ...

    Read more...

     
  • 21.06.2018 16:14
    Češi míří zpět ke komunismu ...

    Read more...

     
  • 21.06.2018 15:05
    Ano, lékařská zkaženost dnešní Číny je obrovská. Řekl bych, že ...

    Read more...

Strojový překlad


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Kun v baru avers 2018… Chtěl jsem tak ukázat, že i rodiče svým způsobem znečišťují a zanášejí jazyk svých dětí – nutí jim svá slova. I když je to samozřejmé co do rozsahu, povrchnosti i záměru naprosto nesrovnatelné s tím, co s jazykem dnes dělá Kun v baru revers 2018drtivá většina masmédií. …

LN Dá se v něm ovšem taky pohodlně skrýt. Před sebou i před nepříjemnou realitou.

Souhlasím, že jako dlouhodobý únik může být humor nebezpečný. Obecně jed­no z největších nebezpečí současného ži­vota podle mě spočívá v tom, že jsme si vy­mysleli celou řadu lákadel, která nás nabá­dají k úniku. Řekl bych, že většina masmé­dií je na tomto pokušení dokonce přímo za­ložená: na pokušení nebýt v té situaci, v jaké jste. Protože být v ní - a na mysli mám být s velkým bé - znamená, že bude­te vystaveni strachu, úzkosti a smutku. To, co nám současná masmédia předkládají, nazývám deodorantovou realitou, k níž se dá uchýlit, když nechcete čelit té skutečné.

Víte, jsem ateista. Věřím tedy, že jediný život po životě spočívá v naší schopnosti žít svůj příběh tak, jak je v nás vytesán. To je to jediné, co opravdu máme. Všechny ostatní věci se přihodí jiným lidem a ji­ným lidem taky patří.

Pro mě je nejlepším způsobem, jak ve svém životě opravdu být, právě literatura. Nechci nikam unikat a nechci se ničemu vyhýbat - a to jsem nechtěl ani tehdy, když jsem v poslední libanonské válce ztratil svého dvacetiletého syna Uriho. Po­kušení uniknout bylo tehdy opravdu silné a byl jsem svědkem toho, jak rodiče dětí z téhož tanku, kterému Uri velel, cíleně unikali, protože jejich bolest byla doslova mučivá. Vím, jaká jsou to muka, ale řekl jsem si, že i ona jsou součástí mého života, a kdybych je popřel, popřel bych sám sebe - nežil bych svůj život, ale jakousi zvráce­nou pohádku.

Můj způsob, jak být, je zkrátka o tom všem psát, tak jsem psal o ztrátě i o smut­ku. Ten svůj izolovaný ostrov žalu jsem se pokusil zmapovat v knize nazvané Pád mimo čas i proto, že jsem se tíze smutku musel postavit a čelit jí, ona mě opakovaně srážela a já se musel snažit, abych ji pře­konal.

LN Vraťme se na závěr k vaší poslední knize. Obratem „přijde kůň do baru“ začíná hned několik vtipů. Který jste měl konkrétně na mysli, když jste titul psal?

Tohle dořeknu s radostí. Přijde kůň do baru, objedná si vodku, vypije ji a zeptá se, kolik je dlužen. Užaslý barman odpoví: Padesát doláčů - kůň zaplatí a odchází. V tom barman vyběhne zpoza pultu, podr­ží mu dveře a vyjádří svůj údiv, že mluvící­ho koně ještě nikdy neviděl. Načež se na něj kůň zadívá a řekne: A s těmahle cenama už taky neuvidíte.

Z rozhovoru Hany Ulmanové (amerikanistka, FF UK) s autorem knihy „Přijde kůň do baru“ Davidem Grossmannem (LN 16.5.208)

* * *

J.Š.11.6.2018

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 1.00 (3 Votes)
Share
Přidat komentář