V Evropě už nejde o střet Východu se Západem, ale levice s konzervativními hodnotami. Je smutné, k jaké roli se Klaus propůjčil, ale typické pro lidi, kteří pro svoji kariéru a věhlas udělají cokoliv. Otřesné čtení z dnešních 
LN. Jak by asi dopadlo lidové hlasování o tom, zda je či není Václav Klaus zločinec, či duševně chorý člověk?! Ne nadarmo ho Putin vyznamenal Puškinovou medailí… J.Š.
….Novodobé pohádky jsou o hrdinech, kteří chtěli více, než mohli, zkusili to, dosáhli toho, a stali se hrdiny. Václav Klaus v roce 1989 zkusil sáhnout po nemožném - a povedlo se, dosáhl toho, stal se českým hrdinou, známým i v zahraničí. Ale on chtěl více, chtěl být světovým hrdinou, neustále sahal po nemožném, ale už nedosáhl. Polévá tedy žlučí celý ten západní svět, který mu hrdinství odepřel, zbývá mu už jen ten východní, který má na Západ taky pifku a podobné zahořklé nespokojence vyzobává pro svůj arzenál. Východ Klause také neuspokojí, a on to ví, hrdinu z něj neudělá, jen jej zneužívá pro svoji agendu. Tak zatím jen synchronizovaně spílají společnému nepříteli. Nic originálního, podnětného nebo vzrušujícího v tom není, žádné objevování nových myšlenkových horizontů, nic pozitivního. V tom je to smutné.
* * *
Smutná ukázka Klausova intelektuálního pádu, uvedený manifest má úroveň tuctových textů Parlamentních listů aj. ultrapravicových ideo-serverů, kde se to hemží pojmy jako "neomarxistické bruselské elity", "nová totalita", apod.
V první polovině 90. let byl Klaus poměrně svěžím intelektuálem, neboť byl propagátorem klasické liberální ekonomické školy v čerstvě postkomunistické realitě, což jej činilo do jisté míry originálním. Poté, co ekonomická trasformace proběhla, marně hledal další originální téma. Přes poněkud neúspěšný (ve smyslu, že nikoho moc nezaujal) boj proti enviromentalismu se dostal k hrubému isolacionalistickému nacionalismu a odboji proti všemu, co nacionalismus na mezinárodní rovině převyšuje.
V ničem z toho však už originálním, původním nebyl - ve svém anti-enviromentálním tažení jen kopíroval obecně známé postoje slavnějších kritiků tohoto proudu, od Simona a Lomborga po mnohé současné biology a klimatology, kteří tvoří sami o sobě enviromentální lobby silné oponentní křídlo. Klausova kniha "Modrá, nikoli zelená planeta" je tedy je sebranou mozaikou těchto kritik bez nějaké hlubší přidané hodnoty.
Nyní je Klausova invence na úrovni ještě nižší. Frázovitým vyzdvihováním tupého nacionalismu 19. stol. (bez hlubšího vysvětlení, proč by po jeho odmítnutí na konci 20. stol. měl být opět v 21.stol. přínosný) v extremisticky nenávistným spíláním mezinárodním organizacím a "západním elitám" přebírá rétoriku ze zdrojů značně pokleslejších, než předešle. Inspiruje se již nikoli slavnějšími odborníky, či vědeckými kapacitami, ale pouhými far-right nacionalistickými aktivisty, politiky či extremisty z jejichž malty staví svoje eseje, ve kterých dávno rezignoval na cokoli původního, originálního. Nezřídka se v nich vyskytují kromě demagogie či manipulací i vyslovené nepravdy. Několik poznámek k jeho přiloženému manifestu:
1) Pojem "liberální demokracie" není výmyslem "bruselských elit" posledních let. O "liberálním řádu" a ústavním pořádku, který jej má zajistit, tj. liberální demokracii, mluvili již představitelé oné rakouské školy "liberálních ekonomů" (Mises, Hayek), které Klaus sám v 90.letech propagoval, už ve 20.letech 20.st. Dále se o ní hovořilo v celém poválečném období jako k protikladu jednak k "lidovým demokraciím" komunistického typu, ale i k fašistickým či nacionálně-socialistickým systémům "vlády většiny"
2) Liberálni demokracie není vládou menšiny (tou je diktatura), ani vládou menšin (což je nesmysl), ale vládou práva, tj. Ústavy a institucí, které její smysl naplňují. A toto právo /Ústava zajišťuje rovné podmínky všem, bez ohledu na to, jestli jsou členy nějaké menšiny či většiny. Tyto kategorie jsou totiž proměnlivé a mnohočetné, všichni jsme účastníky zároveň mnoha menšin i většin. Není také pravda, že "demokracie je vládou většiny". "Vláda většiny" není demokracií, ale "tyrannií většiny", autoritářským systémem, který se snaží své občany nasoukat do nějaké jednotné kolektivistické košile, kterou nazve "většinou", podle národního, třídního, náboženského či jiného principu.
3) Nebezpečí teroru "vlády většiny", ke které vyzývá Klaus ve své deklaraci, si byli vědomi už zakladatelé jedné z nejstarších a nejfunkčnějších liberálních demokracií světa - USA, a podle toho koncipovali Ústavu. Vláda většiny, která není limitovaná omezující mocí Ústavy, zpravidla vede k největším bestialitám a bezpráví, které si nadpoloviční většina na libovolné menšině usmyslí a odhlasuje.
4) S myšlenkou otevřeného politického nesouhlasu s liberální demokracií už před mnoha lety přišel Viktor Orbán ve svém památném projevu (vymyslel alespoň svůj termín pro nacionalistický autoritarismus - "iliberální demokracie"). Tedy opět nic nového. Krom další známky závisti Orbánovi, který jako první a nejúspěšněji dokázal uvedené ve střední Evropě uvést do praxe.
5) Není pravda, že "démos" - politický lid, umožňující demokracii, je "možný pouze v národních státech. (Další variantou je "národní státy jsou nejpřirozenějším místem pro demokracii"). To je vyslovená lež, kterou vyvrací existence takových zemí, jako jsou v linii první USA, Kanada, Austrálie, Indie, Belgie ap., a v linii druhé Itálie, Německo, Velká Británie, Švýcarsko, apod. Naopak, mnoho historických příkladů ukazuje, že vznik pluraritní demokracie je v mononacionálních státech často složitější, než v těch multinacionálních.
Novodobé pohádky jsou o hrdinech, kteří chtěli více, než mohli, zkusili to, dosáhli toho, a stali se hrdiny. Václav Klaus v roce 1989 zkusil sáhnout po nemožném - a povedlo se, dosáhl toho, stal se českým hrdinou, známým i v zahraničí. Ale on chtěl více, chtěl být světovým hrdinou, neustále sahal po nemožném, ale už nedosáhl. Polévá tedy žlučí celý ten západní svět, který mu hrdinství odepřel, zbývá mu už jen ten východní, který má na Západ taky pifku a podobné zahořklé nespokojence vyzobává pro svůj arzenál. Východ Klause také neuspokojí, a on to ví, hrdinu z něj neudělá, jen jej zneužívá pro svoji agendu. Tak zatím jen synchronizovaně spílají společnému nepříteli. Nic originálního, podnětného nebo vzrušujícího v tom není, žádné objevování nových myšlenkových horizontů, nic pozitivního. V tom je to smutné.
Vít Kučík
https://www.facebook.com/groups/87817999979/permalink/10151083226634980/
* * *
Obrana demokracie před liberální demokracií
Text se společným prohlášením exprezidenta Václava Klause a kolektivu pracovníků Institutu Václava Klause
https://echo24.cz/a/SmJhY/obrana-demokracie-pred-liberalni-demokracii
* * *
„Breptání přisluhovače okupantů patří do plivátka, protože kolaborantova upovídanost je pro veřejnost zbytečná.“
K.Mrzílek
Read more...