Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Kalendář událostí

čt dub 11 @08:30 -
OS Kolín - II. kolo: Šinágl a spol. obžalován
čt dub 18 @17:30 -
Praha Americké Centrum: ETIKA UMĚLÉ INTELIGENCE
st dub 24 @08:30 - 11:00PM
Zlín - konference: Baťův odkaz světu
čt dub 25 @09:00 - 01:30PM
Zlín - konference: Baťův odkaz světu

Nejnovější komentáře

  • 28.03.2024 15:57
    Číslo 13 ‧ 28. března ‧ 2024 Týdeník Echo AD Rodina, nebo ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 18:58
    ČR dostane z EU 73 miliard Kč na investice do dopravy či ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 18:44
    „Lockdowny mají závažnější důsledky než samotný covid“ Z ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 08:59
    Mezinárodní ratingová agentura Moody's dnes zhoršila ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 07:26
    Vážení přátelé zahrádkáři a sympatizanti ZO ČZS Pod Majerovic ...

    Read more...

     
  • 25.03.2024 17:28
    Universal supranational citizen Why does today's Europe face ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

Karel Havlíček Borovský
26. června r. 1850

KOMUNISMUS znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž, aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. Bez všelikých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.

 


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Gans Jiri… Dnešní mladší generace už si disidentství a hrozbu neustálého pronásledování nedokáže představit ani ve vlastní zemi, natož v daleko tvrdších režimech. Někdy se tvrdí, že za doby normalizace se na roz­díl od padesátých let z politických důvo­dů neumíralo. Ovšem není to pravda.

Dvě velké oběti vystupují do popředí: filozof Jan Patočka, umírající po estébáckém výslechu, a politický vězeň Pavel Wonka, který zemřel ve vězení kvůli za­nedbání lékařské péče a následkům igno­rované hladovky. Při veškeré úctě k obě­tem Patočky a Wonky a při veškeré úctě k politickým vězňům od Václava Havla a Ivana Martina Jirouse až po studenty zbité a zavřené ještě 17. listopadu 1989 existuje jeden příběh, který je zřejmě nejhorším případem komunistické zvůle z doby normalizace a blíží se utrpením ru­munské ceauseskovské realitě - osud Jiří­ho Ganse.

Tento vášnivý vyznavač amerického jazzu a rocku z Českých Budějovic byl nesmyslně obviněn ze špionáže. Mučen a bit po několik týdnů estébáky dostal po krutých výsleších bez obhájce patnáct let natvrdo, byl popotahován v tisku i televi­zi a pak seděl ve vězení, kde následkem týrání a špatného zacházení prodělal ně­kolik mrtvic; propuštěn byl po devíti le­tech v roce 1985 v naprosto zbědovaném stavu. Zemřel v roce 1990, aniž byl scho­pen vnímat změnu režimu - SRPEN 68

V Rumunsku bylo zacházení s politic­kými vězni podobné a často horší než s Ji­řím Gansem. Bití, mučení, pronásledová­ní, izolace, vyhnanství, tresty nejen pro politické vězně, ale celé jejich rodiny. Rumunsko bylo zvláštní i v tom, že nejhorší dekádou komunismu byla osmdesá­tá léta, nikoliv padesátá jako v jiných tak­zvaných lidových demokraciích. Ovšem i padesátá léta byla v Rumunsku příšer­ná; tím spíš pák vystupuje do popředí bez­naděj osmdesátých let se stupňující se Ceauseskovou paranoií.

Mučení zvané reedukace

Nevídaně krutý byl systém tzv. reedukace, který neměl za cíl nic jiného než abso­lutně zlomit vůli vězněných. Jeho obětí byli nejprve legionáři z Železné gardy, postupem času ale téměř kdokoliv s mír­ně opozičními názory. Zvrácenost systé­mu spočívala v tom, že vězni byli muče­ni spoluvězni, které nejprve pokládali za své přátele.

Ve společné cele, ze které nebylo úni­ku, byli podrobeni bití, ponižování a tý­rání, což zahrnovalo všechny možné útrapy a šikanu od odpírání spánku a vody přes jedení vlastních exkrementů po zmlácení do bezvědomí. Trpěli nejen ti, kteří byli mučeni, ale i ti, kteří byli nu­ceni mučit. Z tohoto systému nikdo ne­vzešel bez porouchané psychiky a také už se téměř nikdo z takto systematicky mučených vězňů nedokázal plně vzpa­matovat.

Do pozic vedení věznic jako Suceava, Gherla, Pite§ti nebo Jilava byli úmyslně vybíráni sadisté. Jiný způsob mučení byly zdokonalené samotky - bez oken, bez přístupu čerstvého vzduchu, a dokon­ce i bez zvuků, kdy i stráže musely nosit na botách plstěné návleky, aby nezpůso­bily nejmenší hluk. Dlouhodobý pobyt v prostředí bez jakéhokoliv vnějšího im­pulzu vedl často k naprostému psychic­kému zhroucení a přežili ho jen nejsilnější. …

Němci, Maďaři a Arméni

Nejznámější představitelkou národnost­ních menšin v Rumunsku je nositelka No­belovy ceny za literaturu Hertha Mullerová. Ta ovšem nebyla disidentkou v pra­vém slova smyslu. Byla sice aktivní mezi německy píšícími rumunskými autory a stavěla se do opozice vůči režimu, ale mohla publikovat, byť v cenzurované po­době.

Příslušníkem německé švábské menši­ny je i současný prezident Klaus Iohannis, ale ten nebyl v disentu aktivní vůbec. Jiný známý politik a spisovatel Varujan Vosganian se už před revolucí aktivně snažil vzkřísit arménskou komunitu v Ru­munsku a účastnil se i revoluce.

Byla to ale zejména maďarská menši­na, zdaleka největší z těch usazených v Rumunsku, která pomohla nastartovat revoluci. Ceausescu si za to do jisté míry kvůli svému nacionalismu a antimaďarismu mohl sám. Represe proti maďarské menšině v Rumunsku dosáhly v osmdesá­tých letech takové úrovně, že si dokonce Maďarsko, tehdy spolu s Rumunskem člen Rady vzájemné hospodářské pomo­ci a Varšavské smlouvy, stěžovalo na Konferenci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě na chování Ceausescova reži­mu vůči Maďarům.

Pastor László Tókés z Temešváru byl hlasem maďarské opozice už od začátku osmdesátých let. Stavěl se aktivně zejmé­na proti výše zmíněné politice systematizace vesnic, kterou rumunští Maďaři vní­mali jako ohrožení své existence. Po celá osmdesátá léta byl sledován Securitate, ale zůstával aktivní a protestoval proti systematizaci i dalším formám útlaku. Poté, co bylo jeho tajné interview poskyt­nuté kanadským novinářům propašová­no ven a v půlce roku 1989 odvysíláno maďarskou státní televizí, se ho režim snažil zcela odstavit od jeho kongregace a možnosti veřejně vystupovat v kostele.

2. listopadu 1989 byl napaden agenty Securitate ve svém bytě a na 15. prosince bylo připraveno jeho nucené vystěhování. Toho dne ale vytvořili farníci kolem jeho domu lidský řetěz. Od 16. prosince i se k nim přidávali i rumunští občané Te­mešváru. Dav začal zpívat zakázanou patriotickou píseň „Probuď se, Rumune“, i dnešní rumunskou hymnu. Od té chvíle se maďarský protest stal celonárodní zá­ležitostí, která se postupně přelila do všech koutů Rumunska a smetla Ceauseskův režim.

Paradoxní je, že dnes je László Tokés jedním z nejhlasitějších maďarských nacionalistů v Rumunsku. Jako člen Evrop­ského parlamentu usiluje o rozsáhlou au­tonomii a práva pro maďarskou menšinu.

Český student na výletě

Autor těchto řádek prožil dětství v komu­nistickém Československu, ale díky prá­ci otce hydrogeologa také v Latinské Americe a Africe. A přesto ho v komunis­tickém období čekal největší kulturní šok v Rumunsku, při banálním lyžařském zá­jezdu do rumunských Karpat v roce 1987. Po drsné prohlídce nočního vlaku rumunskými celníky čekalo čerstvého teenagera probuzení před Brašovem do holomrazu. Vlak se sunul krokem a ko­lem šly bosé děti po strništi a žebraly. Na okraji města fabrika jako z dystopického zlého snu.

Na silnicích jen minimum nákladních aut, protože provoz soukromých vozidel Ceausescu zakázal kvůli zaplacení zahra­ničního dluhu, a několik povozů s koňmi jak z devatenáctého století. Všude v ob­chodech prázdné regály a strašný chlad, nikde se nesmělo topit, jen v hotelu pro zahraniční turisty. Na ulici se kolem nás shromáždí dav a rychlý prodej jednoho kartonu cigaret Kent a dvou froté ruční­ků načerno nám zaplatí celý týdenní zá­jezd. Proč všechno zhaslo? Aha, nejde elektřina. Pak naskočí a s ní i televize v hotelu. Ceauceskův projev. Pak písně a tance k jeho oslavě. A pak konec vysílá­ní prvního programu. Žádný jiný ani není. Druhý den ráno máme dojem, že ta obrovská fronta stojí na lanovku, ale omyl, stojí na... křupky.

Tenhle formativní zážitek ve mně ulpěl nadobro. Dnes hovořím rumunský a do Rumunska i Moldavska, dvou ru­munský hovořících zemí, často jezdím. Rumunsko je dnes člen NATO a EU a přese všechny problémy s korupcí a chudobou je to země k nepoznání. K ru­munskému disentu, ač nepočetnému, cho­vám velký obdiv už kvůli tomu osobní­mu zážitku, kdy mi bylo dáno nahléd­nout beznadějnou realitu tehdejšího Ru­munska.

LN, z článku „Není disent jako disent“, Jan Lozinský, 23.6.2018

* * *

Ředitel Libri Prohibiti Jiří Gruntorád znal Jiřího Ganse osobně, byli spolu ve Valdicích. Když byl propuštěn, zveřejnil informace o zdravotním stavu Jiřího Ganse, za základě kterých byl amnestován. Soudruzi se báli, aby jim tam nezemřel. Čest jeho památce!

J.Š. 28.6.2018

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 2.33 (3 Votes)
Share

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)