Dítě nemá národní identitu, jsou to slabé bytosti a my jsme povinni je chránit. Jak napsala psycholožka Alice Millerová, v každé generaci se odráží psychopatické zlo, jež se předává z generace na generaci. Dodává k tomu takovou hezkou větu: dokud budeme děti bít, jsou všechny mírové konference k ničemu. Takže jestli chcete odpověď na otázku, co dělat, aby nebyly války: nebijme děti, dívejme se jim do očí, poslouchejme, co nám říkají, neukazujme jim žádné válečné hry ani filmy, z nichž se naučí krutosti.
* * *
LN Až dodnes?
Když jsem začala stárnout, když už jsem toho měla víc za sebou než před sebou, musela jsem se vypravit domů, do Soch, kde žila moje matka. Jela jsem tam místo ní, ona se tam nikdy nevrátila. Poprvé jsem tam byla v roce 2007 a pak ještě několikrát. Uvědomila jsem si, že v naší rodině není nikdo, kdo by tu historii napsal. A ti, kdo tam žijí - někdejší děti, které se zachránily - to také neudělají.
LN Takže to zbylo na vás...
Byla to moje povinnost. Začala jsem hledat v historii, v archivech, ve filmech, mluvit s pamětníky - tak jak to dělají historici. Bylo to tak strašné... Trvalo to tak dlouho, že jsem z toho zešedivěla.
LN Zmiňujete se také o Lidicích a o tom, že jste si najednou uvědomila ten strašný rozdíl mezi válkou v Čechách a v Polsku.
Upřímně řečeno jsem neměla tušení, že v Čechách byly „zpacifikované" jen dvě vesnice, Lidice a Ležáky. Představovala jsem si, že taková válka, jaká byla v Polsku, zejména východně od Visly - tedy v Polsku, na Ukrajině nebo v Bělorusku, byla také všude jinde... tak naivní jsem byla. Nějak nás to tak asi učili ve škole nebo jsme si to tak mohli představovat. Ale pak se ukázalo, že válka vůbec nebyla pro všechny stejná. Že ve Francii, Itálii, v Čechách a skoro všude jinde vypadala válka jinak. Ta nejhorší, nejkrutější, nejnelidštější - Timothy Snyder mluví o „krvavých zemích" - se odehrála právě na východ od Visly. Tam Němci prováděli experiment na obyvatelstvu, především na bezbranných rolnících. Ostatně právě tam se odehrávala i největší část holokaustu. Uvědomila jsem si díky tomu, že válka je velmi složitá.
LN Možná i pro řadu českých čtenářů bude šokující, až zjistí, že vesnic, jako jsou u nás Lidice, byly ve východním Polsku stovky.
Asi bych měla připomenout, že v šedesátých letech přijela do vesnice Sochy z Lidic delegace lidí, kteří přežili. Společně tam pak seděli a plakali. Rozdíl je v tom, že Lidice se staly symbolem evropského diskurzu o válce, symbolem totálního zničení, zatímco ty polské vesnice...
LN Proč myslíte, že to tak dopadlo?
Polských vesnic bylo prostě moc. Když je neštěstí tolik, nikdo už to nedokáže poslouchat a vstřebat. V Polsku se
Sochy také používaly jako symbol. Říkalo se - jako Oradour ve Francii, jako Lidice v Čechách, jako v Polsku Sochy. Jenže jak jste sama zmínila, takových vesnic jako Sochy byly v Polsku stovky. Možná se Poláci v té hrůze trochu utopili a nedokázali připravit dobrý školní program, já sama jsem toho nejlepším příkladem.
LN Takže aby paměť byla spravedlivá, mělo by se učit také o nich?
Jistě, o všech dětech bez ohledu na národnost. Dítě nemá národní identitu, jsou to slabé bytosti a my jsme povinni je chránit. Jak napsala psycholožka Alice Millerová, v každé generaci se odráží psychopatické zlo, jež se předává z generace na generaci. Dodává k tomu takovou hezkou větu: dokud budeme děti bít, jsou všechny mírové konference k ničemu. Takže jestli chcete odpověď na otázku, co dělat, aby nebyly války: nebijme děti, dívejme se jim do očí, poslouchejme, co nám říkají, neukazujme jim žádné válečné hry ani filmy, z nichž se naučí krutosti.
LN, Orientace, z rozhovoru Petrušky Šustrové s polskou spisovatelkou Anna Janko, 30.6.2018
* * *
Rodiče zastřelili, vesnici spálili. Polsko zažilo za války stovky příběhů Lidic, nikdo je ale nezná
… Několik tisíc tamních dětí nacisté odebrali rodinám. Část z nich zemřela v koncentračních táborech, ale řada "s dostatečně germánskými rysy" byla odeslána na převýchovu do německých rodin. Podle spisovatelky Anny Jankové vysídlili nacisté z okolí města Zamość zhruba 110 tisíc lidí. Z nich bylo asi 20 tisíc dětí, polovina nepřežila. Po válce Poláci našli jen 800 těchto dětí, určených ke "germanizaci". Tři z nich dokonce svědčily během tzv. norimberských procesů, tedy poválečných soudů se zadrženými čelnými nacisty. …
* * *
Lidice 11.6.1942: nacisty ve dne, ve válce, popraveno 173 mužů (nejmladší 14 let, nejstarší 84 let).
Švédské šance 18.6.1945: Československými vojáky v noci, v míru, povražděno 267 lidí (73 mužů, 120 žen a 74 dětí, včetně batolat!).
P.S.
Je škoda, že tyto závažné články vycházejí často jen v tištěném vydaní LN. Týdenní výběr na České pozici dává přednost mnohem méně závažnějším článkům a tématům. J.Š.
* * *
„Paměť musí být nejen spravedlivá, ale také objektivní“. KM
Read more...