(Původní název článku Zdeňka Müllera v LN (21.7.2018): „Filozofův odkaz. Pomsta vášní“.)
„Pokud nastává nějaký střet, pak uvnitř civilizací, nikoliv mezi nimi.“ - „Ti, kteří věří, že národy si budou více hledět vlastních zájmů než svých vášní, nepochopili nic z 20. století." - „Všechna náboženství v dějinách hledala spásu skrze zabíjení nevěřících. Dnes touto patologií trpí islám.“ - „Potřebujeme vůdce, lidi, kteří dokážou oslovit národy, aniž by se podbízeli."
Liberální demokracie je dnes napadána ze všech stran. Francouzský filozof Pierre Hassner, který zemřel 26. května ve věku 85 let, tvrdil, že stoupenci liberální demokracie vyklízejí zbytečně pole. Nejsou na výši a zůstávají pasivní. Hassner poukazuje na bezmeznou západní naivitu v devadesátých letech, kdy panovala představa, že jsme se ocitli v globalizovaném světě, v němž každý hledá jen svobodu a prosperitu, osobní a kolektivní. Zapomnělo se na „vášně“, tuto prastarou vzpurnost lidské duše, kterou Řekové nazývali thumos.
Kritický duch nutí Hassnera dešifrovat realitu komplexně bez sebemenší stopy po ideologické jednostrannosti. Podle něho potřebujeme vůdce, lidi, kteří dokážou oslovit národy, aniž by se podbízeli.
Hassnerovy myšlenky, postřehy a varování nepochybně přispěly k vysvětlení a pochopení politických dějin 20. století
Dala i by se shrnout větou: Nepoučili jsme se z 20. století. Jako by šlo o fatalitu. Věk apokalyptického terorismu a náboženského fanatismu, imperiální zpupnosti a etnického čištění v 21. století by měl být pokračováním věku totalitarismů, ideologického fanatismu, gulagů a holokaustu ve 20. století.
Náboženský fanatismus
Hassner poukazuje na bezmeznou západní naivitu v 90. letech, kdy panovala představa, že jsme se ocitli v globalizovaném světě, v němž každý hledá jen svobodu a prosperitu, osobní a kolektivní. Zapomnělo se na „vášně", tuto prastarou vzpurnost lidské duše, kterou Řekové nazývali thumos.
Namísto toho se spoléhalo na „globalizovaný" lidský druh z kategorie homo economicus. Nebraly se v úvahu lidské projevy, které nemají ekonomickou povahu, ale vycházejí z potřeby heroismu a souvisejí s identitou, jako je pouto k národu, náboženství či patriotismus zaujatý pro moc a sílu, případně prostý sklon k násilí.
„Ti, kteří věří, že národy si budou více hledět vlastních zájmů než svých vášní, nepochopili nic z 20. století." K tomuto výroku Raymonda Arona dodává Hassner, že kdo si myslí, že v našem století samotné národní zájmy převáží nad národními vášněmi, nepochopí nic ani dnes. Náboženský fanatismus přebírá štafetu. „Boj Strany čistých, náboženského a válečnického totalitarismu, je pokračováním ideologických totalitarismů. Na konec ideologií navazuje boží hněv vtělený do náboženského zélótství,“ konstatuje Hassner.
„Všechna náboženství v dějinách hledala spásu skrze zabíjení nevěřících," pokračuje a dodává: „Dnes touto patologií trpí islám.“ Filozof se ovšem s tímto konstatováním nespokojuje. Kritický duch ho nutí dešifrovat realitu komplexně, bez sebemenší stopy po ideologické jednostrannosti.
Ani strana mocných a vlivných nepostrádá různé podoby vášnivosti. Americká reakce na 11. září 2001 měla daleko k tomu, být střízlivá, klidná a rozvážná. Vášně přehlušily vědomí komplexnosti soudobého světa a imperiální zpupnost začala přikrmovat fanatické a teroristické vášně, které zachvátily Blízký východ a které jdou proti zájmům USA.
„Kde jsou zájmy Ruska v nacionalistické vášni, v této nostalgii nesoucí touhu nedělit se napříště o supervelmocenství s někým jiným, ve vášni, která vedla Putina k anexi Krymu za cenu ztráty zbytku Ukrajiny?" ptá se Hassner v knize o roli vášní v politice.
Povzdech pamětníka
Liberální demokracie, která vyhrála druhou světovou i studenou válku, je dnes napadána ze všech stran. Hassner velice silně vnímal tuto skutečnost a tvrdil, že stoupenci liberální demokracie vyklízejí zbytečně pole. Nejsou na výši a zůstávají pasivní. „Potřebujeme vůdce, lidi, kteří dokážou oslovit národy, aniž by se podbízeli," prohlásil v jednom ze svých posledních rozhovorů.
A upozornil na sklon uzavírat se do sebe, na „pokušení podléhat všeobecné nedůvěře a nepřátelství, kupříkladu vůči uprchlíkům, a to v reakci na globalizaci". Uvedl rovněž, že stará pravidla vztahů mezi státy, jež byla považována za univerzálně platná a nadčasová, typu „nepřátelé mých nepřátel jsou mými přáteli", už nefungují.
Nelze v tom nečíst povzdech pamětníka, jenž byl a zůstane svědkem epochy táhnoucí se od poválečných časů do současnosti, obhájcem moudrosti a vzdělanosti proti ideologiím a studnicí podnětů pro úvahy o násilí, lidských vášních a fungování politické moci v moderních dějinách.
Hassnerovy myšlenky, postřehy a varování nepochybně přispěly k vysvětlení a pochopení politických dějin 20. století. A přesáhly rámec pouhých komentářů k soudobým událostem. Dnešní vývoj ve světě bohužel spíše potvrzuje některé z jeho pesimistických závěrů a obav, než aby je vyvracel.
Autor žije ve Francii
J.Š.5.8.2018
Read more...