„Obsazení německy hovořících Sudet části cizího státu Hitlerem. Obsazení rusky hovořící Jižní Osetie a Abcházie, části cizího území Putinem. Není to srovnatelné?“
Karel Mrzílek
* * *
Heslo „Proletáři všech zemí spojte se!“ znamená šíření dobra v rámci ruské obranné mise. V tomto kontextu je třeba vidět i obsazení Československa v roce 1968. V Putinově pojetí jsme v roce 1968 patřili do ruského světa. Sovětský svaz byl jen „ruský svět“ zabalený do bolševické ideologie.
Rusové jsou v důsledku historických okolností, především masivních emigrací inteligence a důstojnictva a vybíjení ruské elity tyrany, geneticky mnohem lépe vybaveni loajalitou ke státu než jiné národy. Mají sklon jej slepě poslouchat, důvěřovat mu a k vladaři – baťkovi – vzhlížet i v 21. století jako ke garantovi nikoliv svých práv, ale bezpečí.
Sovětský svaz to celou dobu „myslel dobře“. To okolní svět byl odjakživa nepřátelský a nechtěl, aby Rusko bylo velmocí. Ale Rusko na to má právo a jako každé impérium si může dělat nárazníkové zóny, kde uzná za vhodné.
Rusko po rozpadu SSSR a ztrátě ideologie, kterou několik desetiletí představoval komunismus, potřebovalo novou národní ideu. A za panování Vladimira Putina se jí stala stará koncepce „ruského světa“.
* * *
V atmosféře strachu a informační blokády ale lze pochopit, že většina lidí na obrovském území od Užhorodu po Vladivostok o událostech věděla minimum, nebo nic, či věřila oficiální verzi. A ta byla jednoznačná – záchranná akce, mise, která má udržet naše slovanské bratry v pevném, přátelském obětí, jež jim zaručuje bezpečí a blahobyt.
Rusko většinou zachraňuje někoho, kdo o to nestojí, ale ve víře, že tak činí pro dobro zachraňovaného. Nedívají se na ty, jež obsazují, jako na méněcenné či zaostalé, ale jako na pomýlené, a chtějí jim pomoci. Nepochopení těchto mesiášských snah pak vnímají jako nevděk.
V dohodě Ruské federace a České republiky z roku 1993 je sice invaze charakterizována jako „nepřípustné použití síly“ a pobyt sovětských vojsk na našem území jako „neopodstatněný“, ale žádná osvěta ruské či postsovětské veřejnosti na toto téma se nikdy neodehrála. Mlčení je jen občas přerušeno výkřikem, který ukazuje, že i dnešní politické vedení v čele s prezidentem Vladimirem Putinem trpí hluboko zakořeněným mesiášským komplexem.
Vstup do NATO jen zpečetil česko-slovenskou proradnost a odcizení panslovanským ideálům. Nepochopili jsme misi, kterou po staletí Rusové plní, ať mají na svých uniformách rudé pěticípé hvězdičky, dvouhlavou orlici nebo trikolóru.
Moskva se již za vlády prvního ruského prezidenta Borise Jelcina za mnohé zločiny omluvila, nicméně trpkost zůstala a současný vládce Putin by podobnou omluvu pronesl jen s největším sebezapřením. Dějinné události, jako je pakt Ribbentrop-Molotov či znásilňování žen při tažení na Berlín, jsou tabu.
Českoslovenští komunisté byli omámeni západním pozlátkem, řečmi o svobodě a lidských právech. Západní tajné služby pronikly do komunistických kasemat a připravovaly puč. Sovětské tajné služby ale vše včas odhalily a s pomocí uvědomělých československých straníků převratu zabránil vstup vojsk. Šlo o spasitelskou akci, nikoliv o okupaci.
Důležitý je výklad válečné historie. A ten je heroický. Bez poskvrnky, bez sebemenších pochybností, že sovětský lid se postavil zlu a neuhnul. Zato český lid makal v továrnách na munici a čekal, až přijde statečný sovětský voják, aby ho osvobodil. A pak se Češi čertí kvůli takovým maličkostem, jako je pár vyrabovaných domů, znásilněných žen a záchranná operace v roce 1968. Nevděčníci!
Rusové jsou v důsledku historických okolností, především masivních emigrací inteligence a důstojnictva a vybíjení ruské elity tyrany, geneticky mnohem lépe vybaveni loajalitou ke státu než jiné národy. Mají sklon jej slepě poslouchat, důvěřovat mu a k vladaři – baťkovi – vzhlížet i v 21. století jako ke garantovi nikoliv svých práv, ale bezpečí.
Sovětský svaz to celou dobu „myslel dobře“. To okolní svět byl odjakživa nepřátelský a nechtěl, aby Rusko bylo velmocí. Ale Rusko na to má právo a jako každé impérium si může dělat nárazníkové zóny, kde uzná za vhodné.
Podle ruského básníka a esejista Alexeje Cvětkova idea ruského etnika se v současné podobě objevila až v 19. století, což je jeden z důvodů komplexů, jež zřejmě vedou k „pubertálně“ opožděné touze šířit ruský svět i dnes, kdy vyspělé státy expandují s pomocí technologií, vynálezů a bankovních domů, nikoliv zbraní a raket.
Rusko po rozpadu SSSR a ztrátě ideologie, kterou několik desetiletí představoval komunismus, potřebovalo novou národní ideu. A za panování Vladimira Putina se jí stala stará koncepce „ruského světa“.
* * *
Déjà vu - Za vaši i naši svobodu 2018
21.8.2018: Vzpomínáme 50.výročí barbarské okupace a nevzpomínáme všechny její oběti!
Zločiny sovětských vojsk na území ČSSR po 21.srpnu 1968 mnohdy překonaly i zločiny nacistů
Civilizace bez mravních základů se časem hroutí stejně jako mosty
J.Š.2.9.2018
Read more...