Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Kalendář událostí

čt dub 11 @08:30 -
OS Kolín - II. kolo: Šinágl a spol. obžalován
čt dub 18 @17:30 -
Praha Americké Centrum: ETIKA UMĚLÉ INTELIGENCE
st dub 24 @08:30 - 11:00PM
Zlín - konference: Baťův odkaz světu
čt dub 25 @09:00 - 01:30PM
Zlín - konference: Baťův odkaz světu

Nejnovější komentáře

  • 28.03.2024 15:57
    Číslo 13 ‧ 28. března ‧ 2024 Týdeník Echo AD Rodina, nebo ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 18:58
    ČR dostane z EU 73 miliard Kč na investice do dopravy či ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 18:44
    „Lockdowny mají závažnější důsledky než samotný covid“ Z ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 08:59
    Mezinárodní ratingová agentura Moody's dnes zhoršila ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 07:26
    Vážení přátelé zahrádkáři a sympatizanti ZO ČZS Pod Majerovic ...

    Read more...

     
  • 25.03.2024 17:28
    Universal supranational citizen Why does today's Europe face ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

Karel Havlíček Borovský
26. června r. 1850

KOMUNISMUS znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž, aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. Bez všelikých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.

 


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Sucho!!! Jen od roku 1948 do konce osmdesátých let bylo na našem území rozoráno na 270 000 hektarů luk a past­vin, 145 000 hektarů mezí (což odpovídá délce 800 000 km), 120 000 kilomet­rů polních cest, 35 000 hájků, lesíků, re­mízků a bylo odstraněno také na 30 000 kilometrů liniové zeleně. !!!

Česko ztrácí vodu. Rychle a fatálně. Svůj osud ale zatím držíme ve vlastních rukou. A zůstane v nich, když je vytáhneme z kapsy. Lesních porostů dnes sice máme dvakrát víc než za Marie Terezie, ale jejich nevhodná skladba k retenci vody v krajině moc nepřispívá.

… Velké přehrady ničí nejúrodnější půdy, mravně poškozují národ. V Sovět­ském svazu bylo zatopeno 190 měst, více než 5000 vesnic, tisíce historických a kulturních památek. Dnes jde při budo­vání přehrad o gigantománii, předvádě­ní se. Jen Rybinská vodní nádrž zaplavi­la tři města, desítky vesnic, bylo ztrace­no 500 000 hektarů půdy. Kdyby se jen pálilo seno, které by bylo možné získat ze zatopených luk, dalo by se získat více elektřiny, než dává Rybinská hydrocentrála.

... Mohou však za ztrátu vody z naší kraji­ny jenom popsané klimatické změny? Hlavní příčinou jejího úbytku v republice je armující stav krajiny. Voda je ústředním a klíčovým faktorem, který propojuje všechny ostatní krajinné prvky (lesy, půdu, řeky, rybníky) a je jimi záro­veň zcela zásadně ovlivňována.

Vzhledem k poloze Česka, které leží na hlavním evropském rozvodí, jsou jediným zdrojem vody pro naše území dešťové či sněhové srážky. Jejich zadržení vegetací a především půdou (tedy jejich retence) jsou klíčové pro její další osud v naší kraji­ně. Horní vrstva půdy totiž funguje jako houba absorbující vodu - 100 cm silná po­vrchová vrstva půdy na ploše 1 km2 doká­že potenciálně zadržet 300 000 m3 vody. Všeobecný pokles retence je výsledkem nevhodného hospodaření v uplynulých sedmdesáti letech, kdy kromě scelování pozemků došlo také k úplnému odstraně­ní či výraznému poškození retenčních struktur - luk, remízků, říčních niv a les­ních porostů. Jen od roku 1948 do konce osmdesátých let bylo na našem území rozoráno na 270 000 hektarů luk a past­vin, 145 000 hektarů mezí (což odpovídá délce 800 000 km), 120 000 kilomet­rů polních cest, 35 000 hájků, lesíků, re­mízků a bylo odstraněno také na 30 000 kilometrů liniové zeleně.

Na celé sedmině našeho území (úhr­nem je to více než milion hektarů) pak bylo navíc vybudováno meliorační zařízení, takže tyto pozemky byly záměrně odvodněny a převedeny na zeměděl­skou půdu. Ta zaujímala v roce 2014 víc než polovinu Česka, orná půda pak tvořila 38 % území státu, což je více, než činí průměr ostatních evropských zemí. Lesních porostů máme sice v sou­časnosti dvakrát víc než za časů Marie Terezie, ale jejich nevhodná skladba s převahou smrkových monokultur k retenci vody v krajině také moc nepřispí­vá. …

Nahlédni do studny

Na sníženém zasakování srážkové vody í se podílí mimo jiné urbanizace - nárůst : pro vodu nepropustných ploch, jakými jsou asfaltová či betonová prostranství parkovišť u nákupních center, střechy obytných budov odvádějící vodu přímo do kanalizace a podobně. Voda, která se nevsákne do půdy, nemůže doplňovat zá­soby, jejichž hladina má na velké části na­šeho území klesající trend.

Retenci vody v krajině nepomáhají, ani regulacemi degradovaná koryta řek a potoků, jejichž dna jsou nadměrně zahloubená a mnohdy opevněná betonem. Zkrácení a technické úpravy toků měly za úkol rychlé odvedení vody z území, kde byla provedena meliorace; touto ces­tou se samozřejmě odváděla i velká voda při povodních. Z celkové délky na­šich vodních toků bylo takto upraveno 21 600 kilometrů (tedy 28,4 %). Vodo­hospodářsky významných řek se tato úprava dotkla z jedné třetiny, avšak ty menší v zemědělské krajině byly ovlivně­ny z téměř 40 %. Například 14 000 kilo­metrů říček a potoků bylo napřímeno, za­hloubeno. Z tohoto množství bylo navíc 4500 kilometrů toků zatrubněno. Podle kritérií Rámcové směrnice o vodách tak dnes pouze 11 % našich vodních toků vy­kazuje dobrý ekologický stav.

Přirozené, meandrující řeky tvoří při­tom komplexní hydrologickou síť, která propojuje podzemní i povrchové vody. Zjednodušeně si to můžeme představit jako spojené nádoby. Čím více vody je v toku (jarní tání sněhu, povodňové sta­vy), tím více vody proniká (infiltruje) do okolních propustných náplavů a doplňu­je zásoby podzemní vody - majitelé stud­ní to poznají podle zvýšené hladiny. Na­opak při poklesu vody v tocích je velká část z nich dotována vodou podzemní, která se zapojuje (je takzvaně drenována) do povrchového toku. Pokud je toto spojení přerušeno - ať už opevněním dna a břehů betonem, zahloubením koryta, nebo poklesem hladiny podzemní vody v důsledku nízkého doplňování infiltrací srážek, máme tu suchá koryta i studně v letním období.

Výsledkem je setrvalý úbytek vody v krajině, umocněný nárůstem teploty vzduchu a vyšším výparem. Odvodněné plochy či pozemky se přehřívají a odraže­né dlouhovlnné záření dále zvyšuje teplo­tu přízemní atmosféry. Naproti tomu úze­mí s dostatkem vody, například mokřady či rybníky s příbřežními pásy vegetace, přispívají ke stabilizaci okolního klimatu tím, že Velká část slunečního záření je transformována do energie potřebné k přeměně vody ze skupenství kapalného do skupenství páry. V tomto případě ho­voříme o chladicím účinku mokřadů a dalších zvodnělých ploch v krajině. Na­opak z přehřátých ploch bez vody proudí do atmosféry teplo o výkonu, který je prakticky srovnatelný s instalovaným vý­konem všech našich elektráren. Takto ohřátý vzduch dále vysušuje krajinu, od­náší vlhkost vysoko do atmosféry a brání proudění oceánského vzduchu směrem do kontinentu.

Podobně jako v případě remízků a luk i plocha našich mokřadů a rybníků, schopných ochlazovat krajinu, se značně změnila. V roce 1950 jich bylo registro­váno 1 300 000 hektarů, avšak během pa­desáti let došlo k poklesu na méně než tře­tinu. Celková plocha rybníků větších než půl hektaru tak dnes tvoří jen 73,6 % je­jich historické plochy.

... Je třeba si ovšem otevřeně říci, že bez fungující krajiny - dostatečně zásobené vodou - nebudou ani přehrady plnit svůj účel. Příkladem mohou být eutrofizované ná­drže plné sinic, zanesené sedimenty z erodovaných polí, kontaminované na­víc pesticidy a celou řadou dalších polutantů, které výrazně snižují použitel­nost akumulované vody.

Protože jediným významným zdro­jem vody pro Českou republiku jsou srážky, je třeba udělat vše pro to, aby­chom je udrželi v krajině a zapojili do malého koloběhu vody. Jinými slovy, potřebujeme, aby srážky zasakovaly do půdy na území, kde napršely, a neodtékaly řekami do okolních zemí.

Jedině takto fungující, plně „retenční krajina" může zabránit či alespoň zmírňo­vat dopady klimatických změn - včetně extrémů počasí, projevujících se blesko­vými povodněmi či delšími suchy.

Náprava naší krajiny je stále možná, ne­bude to však krátkodobá záležitost a nebu­de ani levná. Začít je ovšem třeba hned. Zatímco velké stavby jsou vždy viditelný­mi „pomníky", efekt změn v přístupu k hospodaření v krajině se neprojeví v ho­rizontu jednoho volebního období. Dokážou to naši politici ustát?

Z článku Matina Rulíka a Pavla Nováčka „A JE TO V SUCHU“, LN Orientace, 2.9.2018

* * *

Nedávno jsem hovořil s jedním zemědělcem z Vysočiny, potomkem sedláckého rodu. Vyprávěl mi, jak byl kdysi vypracovaný systém okamžité likvidace stromu napadeného kůrovcem. Byly na to specializované malé firmy, které reagovaly okamžitě, efektivně, po označení napadeného stromu lesníkem a jeho žádostí o odstranění stromu. Po nástupu Sobotkovi vlády byly tyto „záchranné jednotky“ lesů zrušeny, údajně kvůli šetření. Nyní budeme vydávat miliardy na záchranu lesů a vody, díky podobně hloupým rozhodnutím. Nedivme se potom, jak zdravě vypadá les na německé straně Šumavy a proč kůrovci zachutnal jen na její české straně.

   

Jan Šinágl,  9.9.2018

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 1.00 (1 Vote)
Share

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)