Gottfriedova analýza vychází z americké politiky formované protestantskou tradicí a například koncept hříchu v politice není pro evropskou politickou scénu typický. Západní společnosti na obou stranách Atlantiku ale
společně prosazují multikulturalismus jako techniku moci a nástroj k subtilnímu ovládání lidí. Gottfriedova kniha pak je o to zajímavější, že vyšla již v roce 2002, dávno před migrační krizí nebo před kampaní MeToo.
Vývoj od zaopatřovacího k terapeutickému státu se odehrával celé 20. století a souvisí s materiálním a technologickým pokrokem, jenž neustále rozšiřuje oblasti, do nichž stát zasahuje. Terapeutické vládnutí se projevuje třemi způsoby. Za prvé, moc a státní opatření kvůli změně chování nejsou otevřeně represivní, ale subtilně pedagogicky vychovávají ve prospěch společnosti. Za druhé, rozděluje společnost na oběti a pachatele.
Obranu migrace pomocí multikulturalismu nebo jako řešení stárnoucí populace je třeba vidět i v kontextu zhoršujících se vojenských schopností některých evropských zemí. Jedním ze znaků suverénního státu totiž také je vést válku, což je však dnes v Evropě na národní úrovni omezené. Zaopatřovací stát je nucen poskytovat výhody sociálního zabezpečení i migrantům, aniž by po nich požadoval nebo si vynutil dodržování daných hodnot.
* * *
Oběti a pachatelé
Sociální hřích má původ v kalvinismu, který formoval mentalitu americké společnosti. Přiznání viny nespočívá v pokryteckém přiznání se ke zločinům v minulosti, které dotyčný nemusel vůbec spáchat, ale v demonstraci dobré vůle a čistých úmyslů. Terapeutický stát toho využívá a staví na pocitu sociální viny, který kontroluje politickou korektností vůči místním nebo importovaným obětem diskriminace.
Vývoj od zaopatřovacího k terapeutickému státu se odehrával celé 20. století a souvisí s materiálním a technologickým pokrokem, jenž neustále rozšiřuje oblasti, do nichž stát zasahuje. Terapeutické vládnutí se projevuje třemi způsoby. Za prvé, moc a státní opatření kvůli změně chování nejsou otevřeně represivní, ale subtilně pedagogicky vychovávají ve prospěch společnosti. Za druhé, rozděluje společnost na oběti a pachatele.
A za třetí, politicky korektní postoj na základě reálné nebo subjektivní diskriminace menšin formuluje kritérium pro rozlišení přítele a nepřítele. Společnost rozdělená na oběti a pachatele, kdy se s každou další sexuální nebo etnickou diskriminací rozšiřují jejich řady, ale jen obtížně dosahuje konsenzu. Kult oběti je totiž spojen se státní mocí, jež rozhoduje, jak oběti zvýhodní nebo pachatele potrestá.
Vzájemně si odporující požadavky „integrace" a „různorodosti“ slouží ke kontrole a přeprogramování společnosti a jsou jádrem státní moci, která funguje, aniž by bylo její donucování viditelné. Terapeutické techniky jsou zahalené do obav o společnost a jak levice, tak pravice lpěním na pravolevé ideologii z 20. století přispívají k tomu, aby zahalené zůstaly.
Střet dvou konceptů
Multikulturalismus a politická korektnost platí univerzálně, a to i v případě sankcí. V roce 2000 se v Rakousku pravicově populistická Strana svobodných (FPÓ) stala součástí vládní koalice s konzervativními lidovci (ÓVP). Navzdory tomu, že se tehdejší šéf FPÓ Jorg Haider omluvil za výroky o nacionálním socialismu a slíbil, že nebude členem vlády, uvalili na Rakousko jeho západní partneři politickou karanténu a bezpečnostní poradce Billa Clintona Sandy Berger hrozil, že USA nebudou nečinně přihlížet, co se v Rakousku děje.
Nebezpečí populismu se západní média intenzivně věnují, přičemž se v těchto obavách často objevují srovnání s Hitlerem a nacistickým Německem nebo neliberální tendence některých evropských států. Na rozdíl od autoritativních režimů 20. století se však výsledky referend nebo voleb opírají o liberální princip souhlasu občana. Označovat odpůrce populismu za liberály a populisty za neonacisty nebo fašisty je proto zavádějící a neodpovídá skutečnosti.
Podle Gottfrieda nejde o střet liberálních a neliberálních sil, ale dvou postliberálních demokratických konceptů - multikulturně zaopatřovacího s plebiscitně národním nebo regionálním. Změnou je, že se elity považují za multikulturní a populisté za zastánce demokracie. Stoupenci multikulturalismu slibují krátkodobé výhody pro ekonomiku, ale opomíjejí dlouhodobou zátěž pro sociální systémy a na politické scéně hlasy budoucích voličů.
Obranu migrace pomocí multikulturalismu nebo jako řešení stárnoucí populace je třeba vidět i v kontextu zhoršujících se vojenských schopností některých evropských zemí. Jedním ze znaků suverénního státu totiž také je vést válku, což je však dnes v Evropě na národní úrovni omezené. Zaopatřovací stát je nucen poskytovat výhody sociálního zabezpečení i migrantům, aniž by po nich požadoval nebo si vynutil dodržování daných hodnot.
Gottfriedova analýza vychází z americké politiky formované protestantskou tradicí a například koncept hříchu v politice není pro evropskou politickou scénu typický. Západní společnosti na obou stranách Atlantiku ale společně prosazují multikulturalismus jako techniku moci a nástroj k subtilnímu ovládání lidí. Gottfriedova kniha pak je o to zajímavější, že vyšla již v roce 2002, dávno před migrační krizí nebo před kampaní MeToo.
Z článku „Jak přeprogramovat společnost“, Petr Pietraš, LN, 13.10.2018
* * *
Generál Pavel: Nenormálně chráníme muslimy a vánoční stromky už mizí, nevidíme skutečnou hrozbu
Hluboké kořeny české státnosti mají ošetřovat rozumní a charakterní lidé
O politice, ústavě, a řízení státu do pekla
Nerespektovat Boha a zdravý rozum nemůže zůstat bez trestu
Read more...