Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Nejnovější komentáře

  • 20.07.2019 07:25
    Každá totalita se projevuje tak, že nesnáší jiný názor, jiný ...

    Read more...

     
  • 17.07.2019 23:40
    Tehdy za nácků se také obchodovalo s hnědou totalitou. Zvláště ...

    Read more...

     
  • 17.07.2019 18:32
    Vzpomeňme na zpěvačku a slavnou filmovou herečku MARLEN ...

    Read more...

     
  • 16.07.2019 08:38
    Mnozí ohnuli páteř, ale mnozí ji také dokázali narovnat.

    Read more...

     
  • 15.07.2019 09:18
    Tomáš Pecina: Karel Gott byl po celá 70. léta symbolem ...

    Read more...

     
  • 08.07.2019 10:58
    V jednotě proti Babišovi jako za komunistů! Ten člověk musí být ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Ladislavu Jaklovi vadí, že se hodně píše o Venezuele. Tak se vyjádřil v politickém komentáři pro Institut Václava Klause. Někdo prý k této „medální dělostřelecké přípravě“ musel rozdat noty.

Nevím, jestli je možné „rozdat noty“ tak obrovskému množství sdělovacích prostředků na celém světě. O Venezuele se přece nepíše jen u nás, jak Ladislav Jakl sám přiznává: z Venezuely se prý dělá „celosvětové i mediální téma prvního řádu“. Že by někdo dokázal tímto způsobem ovládat média většiny zemí světa? Mezi řádky Jaklova textu se dá vyčíst, že jde o jakousi kampaň - proti Madurovi ve prospěch Guaidóa. Domnívám se, že o žádnou kampaň nejde.

Stejně tak bych ale nechtěl podlehnout svodu použít lacinou otázku, kdo rozdal noty Ladislavu Jaklovi, potažmo Institutu VK, aby zveřejnil text s takovýmto obsahem. Víme přece, kudy vede ve venezuelské prezidentské krizi dělící linie, které režimy a organizace podporují Madura a které Guaidóa. A jaký poměr má institut k některým lídrům z těch, které stojí na straně Madura.

Myslím si, že obecně vzato je věc podstatně prozaičtější. O Venezuele se hodně píše a mluví proto, že v té zemi něco zásadního děje, probíhá tam klíčový politický zápas. Mezi autoritativním typem vládnutí a stoupenci nejen formální, ale skutečné demokracie. Osobně bych – na rozdíl od Ladislava Jakla - považoval za chybu, kdyby světová média situaci ve Venezuele ignorovala a lídři svobodné části světa se tvářili, že v té zemi vlastně o nic nejde.

Fatální omyl.

Svobodný svět by měl být vždy ve střehu, pokud je v jakékoli zemi ohrožena demokracie. Zejména zleva. Ještě víc ve střehu a bít na poplach by měly ty země, které podobnou černou kapitolou prošly, tj. země postkomunistické.

Je proto s podivem, jaký dojem dokáží vyvolat osobnosti (myšleno bez ironie) působící v pravicovém Institutu VK: soudě z toho, co bylo uvedeno v oficiálním politickém komentáři Ladislava Jakla se obávám, že důležitost toho, co se ve Venezuele děje, nechápou či chápat nechtějí (nedokážu posoudit). Za sebe mohu hovořit o zklamání, neboť z historické zkušenosti je přece zřejmé, že tam, kde bují to, co jakkoli souvisí s komunismem, marxismem a podobnými levicovými ideologiemi, je ohrožena nejen svoboda a prosperita obyvatel té které země, ale i svoboda a prosperita obyvatel zemí okolních, jakož i stabilita daného regionu.

Abychom zůstali na jihoamerickém polokontinentu: proto provedl v Chile v roce 1973 generál Pinochet puč proti marxistickému prezidentovi Allendemu – aby zemi zachránil před rakovinou komunismu. Při pohledu zpět vidíme, že to bylo té zemi ku prospěchu. Místo levicové diktatury sponzorované Kremlem a Castrem na Kubě jsme byli svědky chilského ekonomického zázraku. (Jistě, autoritativní vláda měla i své stinné stránky. Ty ovšem měla i vláda druhé strany - a byly by ještě temnější, kdyby Allende zůstal u moci.)

Dnes Venezuelu nečekají snadné časy. V žádném případě ale není nadějí země Maduro, nýbrž Guaidó. Podobně jako nadějí Chile nebyl Allende, ale Pinochet.

Lubomír Stejskal

http://neviditelnypes.lidovky.cz/polemika-noty-nikdo-nerozdaval-d3f-/p_zahranici.aspx?c=A190207_175219_p_zahranici_wag

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 3.29 (7 Votes)
Share

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)