„Nebavíme se o několika gorilách ověšených zlatými řetězy, které vám seberou místo v restauraci, ale o lidech, kteří bez problémů uzavřou v centru Sofie ulici, aby se mohli v klidu a nerušeni dopravním hlukem najíst.“ - Nová politická uskupení, která sužovala korupce a boj o moc a přerozdělování majetku, proto delegovala vedení války na organizovaný zločin. A ten zanedlouho rozhodoval o ekonomice, politice i válečných operacích. Každý ambiciózní politik musel spolupracovat. Podle Glennyho jedním z nejcyničtějších projevů války v rozpadající se Jugoslávii bylo, že lidé, kteří konflikt vyvolali a udržovali, byli v soukromí přáteli a obchodními partnery. - Nové republiky ovládal kartel z členů komunistické strany, ozbrojených složek a mafie, v jehož středu byl prezident. Sankce, jimiž Západ reagoval na konflikt v Kosovu, na Balkáně oslabily státní instituce a posílily propojení organizovaného zločinu a politiky. - z liberalizace, deregulace a odstraňování hranic v rámci globalizace neměla největší užitek oficiální ekonomika, ale organizovaný zločin, který se díky novému prostředí šířil po celém světě.
* * *
Prolínání organizovaného zločinu a politiky v postkomunistických zemích na Balkáně podpořil i Západ požadavkem otevření nových trhů, přičemž odmítal dovoz zemědělských produktů. Západní ekonomická politika bránila vzniku občanské společnosti a posilovala organizovaný zločin. Důsledkem je nespokojenost obyvatel.
Rumunsko od 1. ledna 2019 předsedá Radě Evropské unii a Bukurešť se s Bruselem shoduje, že není na toto šestiměsíční předsednictví připravená. Veřejně o tom zapochyboval i v otázkách EU optimistický předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker. Rakousko, jež předsedalo Radě EU před Rumunskem, a Finsko, které jí má předsedat po něm, se snažily Rumunsku pomoci. Finsko mu dokonce nabídlo výměnu předsednictví, aby získalo čas.
Rumunsko převzalo předsednictví nepřipravené i proto, že jeho vláda usiluje o kontrolu nezávislé justice. Vládnoucí postkomunistickou Stranu sociální demokracie (PSD) ovládají oligarchové a politici v jejím čele jsou buď pravomocně odsouzení, nebo jim hrozí trestní stíhání. Profesor Oliver Jens Schmitt z Vídeňské univerzity označil v článku ve švýcarském deníku Neue Zürcher Zeitung zneužívání finanční podpory EU za základ jejich obchodního modelu.
Rumunsko a Bulharsko se staly v roce 2007 členskými zeměmi EU, protože splnily technická a hodnotová kritéria, a vstup jim měl umožnit dohnat západní Evropu. Po 12 letech není důvod k optimismu. Obě země se umísťují na posledních místech statistik a Brusel v nich často kritizuje korupci a vliv organizovaného zločinu. Dle studie Evropského parlamentu z roku 2016 korupce v Bulharsku činí 15 procent HDP a kvůli zkorumpovaným pohraničníkům Německo a Nizozemsko nechtějí Bulharsko ani Rumunsko v Schengenu.
Situaci nejen v těchto zemích, ale na celém Balkáně a v postkomunistickém světě umožňuje pochopit kniha McMafie. Zločin bez hranic britského novináře Mishy Glennyho, v devadesátých letech korespondenta deníku The Guardian a BBC ve střední Evropě, mezi jehož témata patřila válka v bývalé Jugoslávii. Jeho hlavním sdělením je, že globalizace prospěla organizovanému zločinu.
Růst šedé ekonomiky
V první polovině osmdesátých let se stala řada událostí, které přispěly ke konci světového řádu po druhé světové válce. Japonský automobilový průmysl neskutečně rostl. Maďarští komunisté se informovali o možném členství v Mezinárodním měnovém fondu. Indická ekonomika stagnovala. Jihoafrický prezident Frederick de Klerk navázal kontakty s uvězněným Nelsonem Mandelou. V Číně začal s reformami Teng Siao-pching a ve Velké Británii se Margaret Thatcherová střetla s odbory.
Jednotlivé události byly běžnými ekonomickými a politickými změnami, celkově však o začátek deregulace a liberalizace ekonomiky a kapitálu, což odstartovalo globalizaci. V roce 1989 se zhroutil komunismu nejprve v satelitních zemích Sovětského svazu a poté i v něm. Tento zlom spolu s globalizací podpořil růst šedé ekonomiky, což ovlivnilo celý svět ekonomicky i politicky. Řada států se najednou ocitla v přechodu od starého k novému systému. A v tomto období bez pravidel a mnohdy i bezvládí často vítězil silnější.
V devadesátých letech bylo ve Velké Británii zavražděno několik Čečenců napojených na organizovaný zločin a její policie poprvé čelila skutečnosti, že důsledky globalizace a rozpadajících se států nekončí na britských hranicích. Jeden z policistů o tom tehdy řekl: „Najednou jsme řešili kriminalitu a politickou situaci v částech světa, o kterých nikdo, ať v Londýně nebo na venkově, nikdy neslyšel. Neměli jsme ponětí o válkách, zločinech nebo politice v těchto oblastech. Upřímně řečeno, byli jsme bezradní.“
Nákup politického vlivu
V nové situaci se málokdo orientoval a mezinárodní instituce neměly nástroje ani strategii, jak ji uchopit. Jedna skupina ale okamžitě instinktivně pochopila, jaké možnosti růst životní úrovně na Západě, nové ekonomické trendy, migrace a nižší schopnost mnoha států tento proces kontrolovat nabízejí – organizovaný zločin. Propustné hranice, deregulované finanční a kapitálové toky, politická korupce a konzumerismus západních společností umožnily dříve nepředstavitelnou ilegální ekonomiku.
Rozpad Sovětského svazu vedl ke vzniku pásu nestability – od Balkánu přes Kavkaz a Střední Asii až k západní hranici Číny –, hedvábné stezky organizovaného zločinu, po které jsou z Asie do Evropy a USA transportováni lidé, drogy, peníze a vzácné druhy fauny a flory. V nových a nestabilních zemích na periferii bývalého sovětského impéria začal souboj o moc, v jehož důsledku rostla poptávka po penězích umožňujících koupit si politický vliv.
Nová hedvábná stezka sloužila ke třem vzájemně provázaným činnostem. Za prvé, k transferu peněz do bezpečí západních bank a právního státu a k investicím do realit. Za druhé, k prodeji ilegálního zboží a služeb do EU, USA a Japonska. A za třetí, k prodeji a nákupu zbraní v bývalém Sovětského svazu a jejich exportu do krizových oblastí na celém světě.
Důsledky perestrojky
Vstupní branou do Evropy bylo pro organizovaný zločin Bulharsko, kde se prolíná Asie a Evropa. Podle bulharského politologa Ivana Krasteva je jeho vlast zaklíněná mezi pravoslavnou a katolickou vírou, mezi islámem a křesťanstvím a mezi kapitalismem a komunismem, jež přinášely neprodyšné hranice, každá však umožňovala výnosné obchody. Proto si Bulhaři osvojili překračování hranic a v případě neúspěchu vědí, kolik je třeba zaplatit pohraničníkům.
K největším pašeráckým organizacím za komunismu patřila bulharská tajná služba. Ta v šedesátých letech založila firmu Kintex, jež vyvážela zbraně do Afriky, a v sedmdesátých letech rozšířila činnost o pašování heroinu na Západ, dovoz technologií, na které západní země uvalily embargo a o vývoz uměleckých nebo historických předmětů. Perestrojka umožnila lidem z komunistického a bezpečnostního aparátu uplatnit své schopnosti a znalosti v novém prostředí.
Navíc do roku 1991 bylo propuštěno 14 tisíc příslušníků tajných služeb a v bulharské ekonomice odstartoval trh bez přívlastků. V období přechodu vznikly šedé zóny, jež ovládli bývalí sportovci bojových umění a příslušníci tajných služeb se strategickými informacemi. To vytvořilo základ pro jev, jenž existuje ve všech nestabilních státech – obchodování, politiku a zločin od sebe nelze oddělit a provádějí je stejní lidé.
Nacionalistická rétorika jako zástěrka
Prolínání organizovaného zločinu a politiky podpořil i Západ požadavkem otevření nových trhů, přičemž například odmítal dovoz zemědělských produktů. Oficiální ekonomika se proto potýkala s problémy, jež organizovaný zločin nezajímaly. Západní ekonomická politika paradoxně bránila vzniku občanské společnosti a posilovala organizovaný zločin.
O jeho moci a bezmoci bulharského státu jeden západní diplomat prohlásil: „Nebavíme se o několika gorilách ověšených zlatými řetězy, které vám seberou místo v restauraci, ale o lidech, kteří bez problémů uzavřou v centru Sofie ulici, aby se mohli v klidu a nerušeni dopravním hlukem najíst.“
Doprovázely-li v Bulharsku období přechodu vraždy, bombové atentáty a likvidace konkurence, v bývalé Jugoslávie vyústila změna ve válečný konflikt a na začátku devadesátých let se propadla do nacionalistické války a společenského rozpadu. Západ zareagoval zákazem vývozu zbraní a sankcemi.
Nová politická uskupení, která sužovala korupce a boj o moc a přerozdělování majetku, proto delegovala vedení války na organizovaný zločin. A ten zanedlouho rozhodoval o ekonomice, politice i válečných operacích. Každý ambiciózní politik musel spolupracovat. Podle Glennyho jedním z nejcyničtějších projevů války v rozpadající se Jugoslávii bylo, že lidé, kteří konflikt vyvolali a udržovali, byli v soukromí přáteli a obchodními partnery.
Nacionalistická rétorika byla zástěrkou, za kterou se obchodovalo se zbraněmi, lidmi, drogami a cigaretami. Nacionalismus byl pro obyčejné lidi trpící válkou a odpoutával pozornost od korupce a rozkrádání. Nové republiky ovládal kartel z členů komunistické strany, ozbrojených složek a mafie, v jehož středu byl prezident. Sankce, jimiž Západ reagoval na konflikt v Kosovu, na Balkáně oslabily státní instituce a posílily propojení organizovaného zločinu a politiky.
Šíření po celém světě
Glenny se věnuje nejen zemím, jež vznikly po rozpadu komunismu, ale i krvavým diamantům, drogovým kartelům a kyberkriminalitě. A dospívá k závěru, že z liberalizace, deregulace a odstraňování hranic v rámci globalizace neměla největší užitek oficiální ekonomika, ale organizovaný zločin, který se díky novému prostředí šířil po celém světě.
Důsledkem nefungujících států, v nichž organizovaný zločin hraje významnou roli, je nespokojenost obyvatel, a proto například emigrují. V Bulharsku a Rumunsku se malá ekonomická efektivita kvůli korupci a nárůstu nedůvěry ve stát a jeho instituce projevuje úbytkem populace. V Rumunsku žilo v roce 1992 skoro 23 milionů lidí, dnes 19 milionů. Jen v Itálii je více než milion Rumunů.
Na konci komunismu žilo v Bulharsku téměř devět milionů lidí, dnes sedm a dle prognózy OSN v roce 2050 pouze 5,2 milionu. Odcházejí především kvalifikovaní, kteří v západní části EU očekávají vyšší platy, v uplynulých letech však i sociálně slabší a příslušníci romské a turecké menšiny, kteří ztratili naději ve zlepšení. V Německu se počet Rumunů a Bulharů po vstupu obou zemí do EU rychle zvyšuje. V roce 2016 bylo 620 tisíc Rumunů pátou a 310 tisíc Bulharů osmou menšinou, přičemž obě rostly zhruba o 17 procent ročně.
McMafie. Zločin bez hranicMcMafia: Crime without Frontiers, The Bodley Head 2008 AUTOR: Misha Glenny VYDAL: Dokořán, Argo 2009 ROZSAH: 384 stran *** Petr Pietraš Konzultant a analytik. Přednáší interkulturní komunikaci, žije v bavorském Mnichově. Vystudoval historii, sociologii a dějiny umění na Univerzitě Parise Lodrona v Salcburku. Specializuje se na německá témata. |
P.S.
Evropská unie byl především obchodní model, tedy globalizace zisku. Lidská práva, svoboda, bezhraniční styk apod. byla jen okrajová témata pro obchodní kartely a zločinecké mafie. Média a politici toto okrajové téma o to více zdůrazňovaly, protože byla a jsou součástí tzv. „deep state“. Světu vládnou nevolení, kteří ovládají volené. U nás je to např. Petr Kellner, majitel PPF, nejbohatší Čech. Myslíte, že má méně moci než parlament a vláda? Ze zákona jistě, ale prakticky vládne, resp. dělá si co chce a jak uzná za vhodné. Vozí prezidenta Zemana ve svém soukromém letadle, jeho firma PPF sídlí v Holandsku. Kolik asi platí PPF daní v České republice jako nejbohatší firma českého majitele? Říká se, že Kellnera stvořil Klaus? Vyvracet to lze těžko, pokud vůbec. Mimochodem největší česká firma ŠKODA auto přispívá do státního rozpočtu nejvíce – i tu chtěl Klaus privatizovat podle „českého způsobu“. Naštěstí se mu to nepovedlo, bohužel jinde mnohokrát.
Dnes by byla nepochybně největší firmou České republiky firma Baťa, největší v předválečném Československu a sedmá na světě a jejž způsob podnikání a vedení zůstává dodnes příkladem pro celý svět – pro ty, kdo chtějí podnikat poctivě, čestně a tvořit skutečné materiální, mravní a duchovní hodnoty.
Jan Šinágl, 17.3.2019
Read more...