Spisovatel Ludvík Vaculík si v roce 1989 v reakci na zásahy policejních mlátiček, ke kterým Ondráček patřil, v exilových Listech kladl otázky: "Kde se vzalo tolik surovců v uniformě (členové zásahovky) i v civilu ("tajní")? Kdo je tak vychoval a řídil? Až dnešní prozatímní vláda odejde, kam dáme tolik defektních osob?"
Nedali jsme je nikam. Nový režim je nechal být, dopřál jim svobodu. Komunisté a jejich pomahači neskončili za katrem. Mnozí z nich dělají politiku, někteří i vysokou politiku. A poslanec Ondráček si k tomu přibral soukromou diplomacii.
* * *
Komunista Zdeněk Ondráček v Donbasu slávy došel. Pasoval se tam na reprezentanta státu a nechal se vítat hymnou. Moloděc!
Samozvaný šéf neexistující delegace českého státu navštívil samozvané vedení neexistujícího (neuznaného) státu. To není zápletka politického sitcomu, ale stručný popis cesty komunistického poslance Zdeňka Ondráčka na ukrajinský Donbas, do oblasti ovládané proruskými separatisty.
Komunista, který bojoval za starý režim s obuškem v ruce, nebyl v Donbasu poprvé. Tentokrát to však bylo jiné.
Poslanec se v oblasti, kde separatisté vyhlásili Doněckou republiku, nechal pasovat na zástupce státu, aniž ho touto rolí v Česku někdo pověřil. Nechal se přijímat se státními poctami a pózoval za zvuků české hymny po boku šéfa 'Doněcké lidové republiky'.
Nahlíženo z Česka, vskutku vypečený zástupce státu: Lhář (lže zejména o devětaosmdesátém), nestyda (za své lži se nestydí), surovec (nezdráhal se tlouct obuškem ženu, a ještě se tím chlubil) a také hulvát (stačí si přečíst jeho příspěvky na facebooku). Prostě ryzí komunista gottwaldovského ražení.
Kde domov tvůj, Ondráčku?
Na aktivity Zdeňka Ondráčka na východě Ukrajiny upozornil na sociálních sítích Roman Máca, analytik Institutu pro politiku a společnost, který se věnuje facebookovým trollům a lžím. Zveřejnil pozoruhodné video z Ondráčkova přijetí šéfem separatistického státu Denisem Pušilinem. Fakt stojí za zhlédnutí.
* * *
Nerozhoduje, nevelí. Občas zasmrdí
Spisovatel Ludvík Vaculík si v roce 1989 v reakci na zásahy policejních mlátiček, ke kterým Ondráček patřil, v exilových Listech kladl otázky: "Kde se vzalo tolik surovců v uniformě (členové zásahovky) i v civilu ("tajní")? Kdo je tak vychoval a řídil? Až dnešní prozatímní vláda odejde, kam dáme tolik defektních osob?"
Nedali jsme je nikam. Nový režim je nechal být, dopřál jim svobodu. Komunisté a jejich pomahači neskončili za katrem. Mnozí z nich dělají politiku, někteří i vysokou politiku. A poslanec Ondráček si k tomu přibral soukromou diplomacii.
Buďme aspoň rádi, že zmíněnou taškařici vystrojili Ondráčkovi na Donbasu, ne někde blíž českým hranicím, nedejbože doma.
A buďme rádi za změnu režimu. Pokud by ten starý přežil, někdejší přičinlivý nadstrážmistr SNB Ondráček by patrně také udělal kariéru a mohl by nám zatopit. Měl 'tlačenku', otec byl členem ústředního výboru komunistů a synek se stal jednou z tváří starého režimu.
Jako člen pohotovostního pluku SNB dostal důležitou propagandistickou roli. Na proslulém televizním záznamu (zde), který se stal součástí seriálu Vyprávěj, bezostyšně lhal a líčil ty, kteří si v lednu 1989 připomínali odkaz Jana Palacha, jako po zuby ozbrojené násilníky. V rozhovoru pro Mladý svět pak vyprávěl: "… rozkaz je nepustit nikoho. A když je rozkaz nepustit nikoho, nepůjde tam nikdo. Starej, mladej, těhotná nebo tak. Rozkazy se mají plnit!"
Zdeněk Ondráček naštěstí nikomu a ničemu nevelí, nerozhoduje. Pravda, ve sněmovně hlasuje, ale je jen jedním ze dvou stovek hlasů. Jinak může pouze zasmrdět u řečnického pultu, na sociálních sítích. Může se naparovat, může hudrovat.
Taky to dělá. Rudý krocan.
A ještě dlužím odpověď na otázku z titulku: Kam až sahá drzost komunisty?
Daleko předaleko na východ.
Read more...