Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Nejnovější komentáře

  • 13.10.2019 16:59
    O kom se u nás nemluví. „První povinností vlády je chránit ...

    Read more...

     
  • 13.10.2019 16:57
    I za normalizace jsme to dokázali. 200.000 tisíc. Tolik se ...

    Read more...

     
  • 11.10.2019 14:46
    Někdy mě ty emoce, v tomto případě pláče, připomínají průvod ...

    Read more...

     
  • 10.10.2019 18:20
    Budování bez morálních základů buduje vždy jen zkázu.

    Read more...

     
  • 10.10.2019 18:17
    Dnes se dá říci, že hodně věcí komunisté "vybudovali" verbálně.

    Read more...

     
  • 08.10.2019 16:45
    Náš národ je bez paměti a bez zájmu. Hlavně, že je co ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

„Zaslechl jsem ránu, snad výstřel z nějaké zbraně, tak jsem padl k zemi. Už jsem ležel, když na mne skočil služební pes a zahryzl se mi do levého stehna. Poté ke mně přiběhli nějací lidé, psa odtrhli a dali mi něco přes obličej. Ruce mi spoutali za zády. V protokolu však chybí, že mne poté pes napadl ještě jednou. Tentokrát zaútočil přímo na genitálie. Utrpěl jsem vážné zranění, které mne trápí dosud. Nedávno jsem byl znovu na operaci“.

* * *

Téměř čtyři desetiletí čekal Jürgen Seifert na spravedlnost. Nyní se dnes osmašedesátiletý Němec dočkal. Okresní soud v Chebu rozhodl, že byl v roce 1983 v souvislosti s pokusem přejít hranice do západního Německa vězněn v Československu nezákonně, a vynesl verdikt o soudní rehabilitaci.

Případ však nekončí. Vzhledem k tomu, že si Jürgen Seifert ze zatýkání odnesl vážná zranění, s jejichž následky se potýká dodnes, bude žádat o odškodnění.

„Pan Seifert, který dnes dosáhl soudní rehabilitace, byl tehdy napaden pohraničními psy a vážně zraněn na stehně a genitáliích. Bude třeba vyhotovit znalecký posudek, který určí, do jaké míry utrpěl újmu na zdraví, jak ztížené je jeho společenské uplatnění a jaké bude bolestné. Tento dokument poté předložíme ministerstvu spravedlnosti k posouzení,“ uvedl právní zástupce Seiferta Lubomír Müller. 

Sám Seifert se před senátem soudu vyjádřil i k tehdejšímu úřednímu zápisu o zajištění, který je součástí úředního spisu o pokusu přejít státní hranice do Spolkové republiky Německo ze 7. listopadu 1983.

„Zaslechl jsem ránu, snad výstřel z nějaké zbraně, tak jsem padl k zemi. Už jsem ležel, když na mne skočil služební pes a zahryzl se mi do levého stehna. Poté ke mně přiběhli nějací lidé, psa odtrhli a dali mi něco přes obličej. Ruce mi spoutali za zády. V protokolu však chybí, že mne poté pes napadl ještě jednou. Tentokrát zaútočil přímo na genitálie. Utrpěl jsem vážné zranění, které mne trápí dosud. Nedávno jsem byl znovu na operaci,“ popsal hrůzný zážitek u tehdy ostře střežené česko – německé hranice Seifert.

Celý příběh přitom odstartovala jedna lékařská zpráva. Když ji Seifert držel v ruce, zhroutil se mu svět. Psalo se v ní, že lékaři odhalili v jeho levém stehnu rakovinné bujení.

„U nás doma, v Německé demokratické republice, mi nedávali žádnou naději. Proto jsem v roce 1982 navštívil zastupitelský úřad USA v Berlíně a informoval se na možnost léčby v zámoří. Bylo mi řečeno, že tyto druhy operací se provádějí na specializované klinice ve státě Massachusetts. Proto jsem podal žádost o vystěhování. Chtěl jsem se léčit. Jenže povolení jsem nedostal,“ zavzpomínal Seifert, který 4. listopadu 1983 navštívil svého přítele Joachima Ernsta a spolu s dalším známým Peterem Pietruschinskim se dohodli, že se na západ pokusí dostat přes socialistické Československo.

„Vybrali jsme si tuto cestu, protože se nám zdálo, že bude nejkratší. Hned 7. listopadu jsme dojeli v trabantu do Chebu a pokračovali na hranice. Bylo něco po sedmé hodině večer a my už byli takřka na místě, když se před námi utvořila kolona vozidel, které někdo vpředu kontroloval. Kus jsme couvli, zajeli do příkopu, zhasli světla, vystoupili a každý samostatně se rozběhli k hranicím,“ popsal Seifert průběh akce. 

Padla rána a já šel k zemi

On sám běžel tmavou nocí nejprve do kopce. Po chvíli narazil na koleje. Na nich stál vlak. „Všiml jsme si, že poblíž je několik lidí se psy. Jakmile mne spatřili, padla rána a já šel k zemi. Zbytek už jsem řekl,“ doplnil Seifert. 

Co se stalo s jeho kamarády, neměl dlouho tušení. On sám skočil druhý den po napadení psem v péči lékařů chebské nemocnice. Poté byl až do 17. listopadu 1983, kdy byl předán k potrestání do NDR, bez soudu v Československu vězněn. 

Jeho dva kamarádi Pietruschinski a Ernst, kterým se také nepodařilo hranice překonat, skončili na dlouhá léta v NDR ve vězení. Oba již byli českými soudy rehabilitováni.

 

Jitka Dolanská

  1. října 2019

Zdroj: https://www.idnes.cz/karlovy-vary/zpravy/soud-rehabilitace-utek-zapad-nemec-seifert-pes-pokousal.A191004_133843_vary-zpravy_ba?zdroj=top

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 1.00 (1 Vote)
Share

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)