… „Všichni to teď slyšíme na vlastní uši, jak mafie fungovala. Čemu tady máte věřit, když celá vláda je spjata s mafií, politici, soudci, prokurátor si notuje s mafiánem? Tady, dokud nepřijde někdo, kdo šmejdy postaví ke zdi, nic se nezmění. Jiné řešení není, tohle je ten nejhorší stav, ve kterém země byla.“…
Je dvacet měsíců od vraždy, která spustila na Slovensku lavinu kauz, přinutila rezignovat politiky, vysoké úředníky, policejního prezidenta, prohloubila nedůvěru v justici, policii a odhalila, jak neuvěřitelně hluboko je prorostlá tamní mafie právě s politikou. „Mafiánský styl podnikání se jednoduše nedá dělat bez mrtvol. Prostě nedá,“ rozhodí rukama Ivan Kočner.
… A to podstatné: naplno ukázala, že jediný muž dokázal roky diktovat soudcům, jak mají rozhodnout, policistům, co mají vyšetřovat a co zamést, politikům, jaká rozhodnutí schválit, a vybíral, kdo bude prokurátorem, kdo ministrem, náměstkem, vyšetřovatelem i nejposlednějším úředníkem napříč celým Slovenskem.
Všichni sloužili – někteří za peníze, jiní ze strachu, že je bude vydírat, jiní z obavy, že na ně existuje kompromitující složka. Slovensko 2019, Kočnerovo označení: opičky, ovce první a druhé kategorie.
… „Mafiáni tady byli vždycky a vždycky byli lidé ochotni za peníze jiným posloužit a za peníze se nechat koupit k čemukoliv,“ zadívá se doprostřed stolu, jako by zvažoval, zda má dále mluvit. A vyjmenovává slovenské mafiánské gangy. Všechny se zrodily z chaosu devadesátých let a žily z výpalného, vydírání, vražd na objednávku a postupně se doslova pozabíjely.
Sýkorovci, Sátorovci, Pápayovci, Černákovci... Učili se brutalitu od Albánců, bezcitnost od Ukrajinců a vzájemnou smrtící nevraživost od Rusů. „Marián jen uměl tyto lidi vždy pospojovat, propojit a využít. Hodně lidí jej vnímalo jako politika, ale vždyť on nikdy politik nebyl, jen to režíroval. On pouze dobře věděl, že bývalí komunisti a všichni ti rudí jsou ochotní se nechat využít. Korumpovat. Tak jednoduché to bylo a je. Překvapuje vás to?“ položí řečnickou otázku Ivan Kočner.
… Jsou to dva naprosto rozdílné světy – o osm let mladší Ivan Kočner počítá každé euro, kavárnu dělá jako srdeční záležitost a věří, že Slovensko se své mafiánské krusty zbaví. Vystupoval i v předvolebním klipu nové slovenské prezidentky Zuzany Čaputové, symbolu čerstvé politické krve.
… A jeho šestapadesátiletý bratr – muž, který kromě jiného točil miliony eur, vydíral, nechal agenty tajné služby sledovat novináře, podváděl s DPH, směnkami, domy, firmami a teď nechal podle obžaloby šťouravého novináře, který upozorňoval na jeho kauzy, zabít. Ještě loni pan Nedotknutelný.
Gorila existuje...
„Marián Kočner je fenomén mafiánského podnikání devadesátých let, ale jediný, který naplno přerostl do dnešní doby. Na Slovensku v politice, justici, policii není dobro a zlo, tady jednoduše není nikdo čistý a z toho vše pramení.“
…Jako by chtěl, aby všichni okolo slyšeli o Kočnerově pověstném hulvátském a výhrůžném stylu, vraždách v blízkosti politiků i o osudech bílých koní, kteří skončili pohřbeni třeba v hrobech, které byly připraveny pro úplně jiné nebožtíky. Vrazi je do nich jednoduše naházeli a jen ledabyle z poloviny zahrabali. Policie byla na uzdě, a tak nebyl zájem, vůle ani chuť je hledat.
Lidé o tom všem vesměs už slyšeli. Před osmi lety se totiž objevily přepisy odposlechů nahraných slovenskou tajnou službou SIS v bytě ve Vazovově ulici v Bratislavě, kde se scházeli vládní politici s podnikateli. Přesněji – s oligarchy, vládci podsvětí. Dělili si tu moc, úplatky, domlouvali politické kšefty. Rozvědka akci pojmenovala krycím názvem Gorila. Osm let však politikům stačilo jednoduše říkat, že přepisy jsou smyšlené a nahrávky neexistují. Překvapení jsou Slováci až nyní. Gorila existuje.
… „Všichni to teď slyšíme na vlastní uši, jak mafie fungovala. Čemu tady máte věřit, když celá vláda je spjata s mafií, politici, soudci, prokurátor si notuje s mafiánem? Tady, dokud nepřijde někdo, kdo šmejdy postaví ke zdi, nic se nezmění. Jiné řešení není, tohle je ten nejhorší stav, ve kterém země byla,“ mávne rukou muž tlačící káru s kovovým odpadem ve Velké Mači, obci, kde vrazi Jána Kuciaka a Martinu Kušnírovou zastřelili v jejich domě. Demonstruje přesně náladu, která nyní mezi lidmi je – absolutní nedůvěra ve spravedlnost.
„Tři týdny před vraždou Janka a Martinky jsem tu viděla objíždět vládní auto. Limuzínu,“ ukazuje ke Kuciakovu domu v Brezové ulici Marie Lanczová, žena bydlící ve třetím domě za rohem. „Volala jsem to policii a výsledek?“ špitne a rychle se rozhlédne kolem sebe. „Nic nezjistili, nic. Dneska, když vidím, jak to fungovalo, že ruka ruku myje, se tomu už nedivím, nikdo to nechtěl řešit, protože jeho zlikvidovali politici.“
… Ve Velké Mači mezitím přibývají vzkazy, které lidé chodí psát na hnědá plechová vrata domu, kde mladá dvojice zemřela a na nichž se po vraždě objevil žlutý nápis „Láska je silnějšia ako zlomoc“. Ve vzkazech je v pár slovech vepsáno celé slovenské odhodlání: Nezabudneme. Potrestáme.
… Smráká se, slunce zapadá za kopce Javorníků a z kostela uprostřed Štiavniku, rodiště Jána Kuciaka na severu Slovenska, vycházejí věřící. Po pravidelné úterní podvečerní modlitbě míří většina z nich na zdejší velký hřbitov k hrobům, které přetékají květinami a do jediného jsou opečovávány jako snad nikde jinde. Kuciak je tu na náhrobcích tak časté jméno jako Novák na hřbitově v Praze.
… „Slovensko si zaslouží, aby jejich smrt nebyla zbytečná. Tohle, co se stalo, to je Balkán, Sicílie. Poděkujte Bohu, že toto nemáte u vás v České republice.“ …
P.S.
Myslí si snad někdo, že v ČR to může být jiné? Novináři nejsou vražděni, ale umlčováni jinými způsoby, nebo nuceni psát tak, aby nepopudili a uživili se. „Setba“ po Listopadu 89 byla stejná v Čechách i na Slovensku. Nemohla nevzejít stejná „úroda“. Je třeba připomenout a nezapomínat také dvě oběti tohoto zločinného systému – na Slovensku JUDr. Ernesta Valka, bývalého ústavního soudce ČSFR, zavražděného v jeho bezpečnostně zajištěné vile těsně před jeho avizovanou výpovědí o korupci ve vysoké politice. V Čechách JUDr. Zdeňka Altnera, přítele dr. Valka, jehož zdraví nevydrželo dlouholetý boj za spravedlnost proti bezpráví ovládající českou justici, kdy mafii nahradily politické strany a jejich nekontrolovatelný vliv a moc. Dvě oběti, dva způsoby likvidace se stejným koncem.
Slováci to nepochybně dokážou. A my? Budeme opět čekat jak to jinde dopadne a podle toho se zachováme? V tom případě bychom se z minulosti mnoho nepoučili. Ohnout se a padnout můžeme každý, ale ostuda je nepokusit se opět zvednout a zachovat se důstojně – ve jménu všech nevinných obětí zločinného komunistického režimu s jehož následky se potýkáme dodnes.
Můj táta říkal v Listopadu 89: „Jak to chtějí udělat, když nemají lidi?“ Je jen na nás, zda tato slova budou v nadcházejícím 30. výročí „sametové revoluce“ opět potvrzena, nebo vyvrácena?!
Jan Šinágl, 25.10.2019
* * *
Soudce Radomír Kudela brání spravedlnosti. Poslech soudního jednání je něco děsivého…
Read more...