Poválečný odsun Němců z českého území patří k nejtemnějším okamžikům našich dějin. Tvrdé a mnohdy devastující dopady měla tehdejší doba rovněž na zhruba 100 tisíc česko-německých
dětí. Češi jim často nadávali do germánů a různě jim ubližovali. Právně byly mnohé z obětí najedou bezprizorní. Patrně více než 10 tisíc dětí, nejen česko-německých, skončilo po druhé světové válce v internačních táborech. Žily tam ve strašných podmínkách. Historii, před kterou jsme se snažili dlouhodobě zavírat oči, rekapituluje výstava Děti nepřítele? v Ústí nad Labem. K vidění bude už jen o tomto víkendu.
„Děti trpěly podvýživou a nemocemi jako například střevní katar, záškrt nebo úplavice, na jejichž následky i umíraly. Na příkaz ministerstva vnitra měly být všechny děti do 14 let koncem léta 1945 z táborů propuštěny, ale v praxi se tam nacházely ještě o rok později,“ dočteme se na jednom z panelů vizuálně velmi úsporné výstavy Muzea města Ústí nad Labem, která nechává promlouvat zejména fakta. Celkovou prázdnotou prostoru a strohostí exponátů podporuje tísnivý pocit z přečteného.
… Problémy neměly ale jen česko-německé děti, jak výstava dále dokumentuje. Své si v té době zažívaly například i potomci amerických vojáků, stejně jako ti, kteří se nějak odlišovali, třeba Romové či homosexuálové. Těžké postavení měli po roce 1948 taktéž děti tehdejších „třídních nepřátel“.
… I když výstava není k Čechům nikterak milosrdná, už v úvodu naznačuje, o co jejím autorům šlo. „Při vzpomínání nejde o to vyvolat pocit viny. Vzpomínat znamená především porozumět. Porozumět tomu, co se událo, a jaký to má na nás vliv,“ najdeme totiž hned u vstupu citát Liliana Thurama.
P.S.
Německo se se svými nacistickými zločiny dokázalo vyrovnat. My se s komunistickými zločiny a svoji vinnou „vyrovnáváme“ mlčením. Veřejnoprávní ČT je plná pořadů o zločinech nacismu v hlavních vysílacích časech. O komunistických zločinech se informuje stále méně, navíc o půlnoci či k ránu. J.Š.
Read more...