Když jsem se před čtyřmi lety, víceméně náhodou, začal zajímat o serii protiextremistických procesů, neměl jsem vůbec tušení, jak neskutečné věci se za façadou o bezpečí svých občanů dbalé státní moci odehrávají. Svého engagement nelituji, dozvěděl jsem se víc, než jsem kdy potřeboval pro svůj klid vědět, a ztratil jsem poslední zbytky ilusí o tom, jak se v této zemi hájí a prosazuje právo.

Protiextremistické procesy mají své highlights, obrazy, jež nesmazatelně utkvívají v paměti. Mezi ně patří soudkyně Šindelářová předčítající monotonním hlasem dlouhý, předlouhý seznam sloupů lamp a schránek na psí exkrementy, kam zločinci vylepili svůj odpor.org, serie výslechů judisty Svobody, který by za peníze udělal pravicového extremistu i z dalajlámy, televisní vystoupení opilého Karla Čermáka na thema povinnosti obhájce pomáhat soudu a ne svému klientu, a nejnověji soudkyně Reifová, která, aby z RWU udělala rasistky, bez mrknutí oka zaprotokolovala míchání menšin a národností jako míchání bílých a menšin – vždyť co, doznávající se obžalovaná to jistě tak myslela!

Méně spektakulární, ale možná o to poučnější, je pozorovat, často v retrospektivě, jak se z původně slušného člověka-idealisty stává protiextremistický soudní znalec, žok peněz bez názoru a bez stopy osobní integrity.

Takřka v přímém přenosu jsme mohli sledovat mostecký iniciační rituál Petry Vejvodové-Papiežové: přišla, na přání soudu řekla, co se od ní očekávalo, a byla přijata do klubu, stala se jednou z těch, kteří, slovy Vladimíra Šmerala pronesenými v nejsilnější scéně Kladiva na čarodějnice, už nejsou obyčejní lidé, už jsou nahoře.

Ještě hlubšího morálního propadu jsme byli svědky v případě Petra Krčála, politologa z Plzně. Jeho diplomová práce z r. 2011 je pozoruhodným dílem: ačkoli autor vychází z dosti omezeného faktografického materiálu (v úvodu přiznává, že se mu nepodařilo získat žádné informace od samotných extremistů, což omlouvá tvrzením, že extremisté stejně nic důležitého nevědí – jak velice se mýlí!), jeho závěry ohledně toho, kdo, jak a proč protiextremistické tažení koná, se víceméně shodují s našimi zjištěními z té doby. V pasáži o znalcích lze postřehnout téměř výsměch a pohrdání těmito poskoky mocných, byť v rámci objektivisujícího akademického popisu. Neuplynul rok a P. Krčál, jistě u vědomí toho, jak pohádkových výdělků může mladý vědec, půjde-li policii na ruku, v tomto odvětví dosáhnout, sepsal s kolegou Janem Ptáčníkem znalecký posudek, na jehož základě nyní pošle soud odhadem čtyři až pět členek hnutí RWU do vězení.

Třetím případem je brněnský politolog Štěpán Výborný. Zaujala mne před časem jeho diplomová práce, proto jsem mu napsal e-mail, ve kterém jsem jej upozornil na několik faktických chyb, on mi zdvořile odpověděl – a o pár měsíců později jsem se dozvěděl, že i Š. Výborný podává žádost o zápis do seznamu soudních znalců, tedy že i on si myslí, že lidé mají být za své politické názory trestáni a chce k jejich persekuci – arci ne zadarmo – přispět.

Nerozumím tomu, jak je možné, že mladý člověk tak snadno podlehne volání bohatství a snadné kariery a, odhodiv za hlavu všechny ideály, stává se inkvisitorem, Bobligem, a to úmyslně, s plným vědomím všech souvislostí a dopadů. Chápal bych to u celoživotních nepřátel svobody, fanatiků intolerance jako je Klára Kalibová nebo Miroslav Brož, ti jsou přesvědčeni, že nacismus a neonacismus jsou tak velkým nebezpečím, že žádná míra represe těchto názorů není neospravedlnitelná (a pouze nenahlížejí, že se sami stávají stejnými jako ti, proti nimž se stavějí do oposice, a v praxi často ještě horšími, protože na rozdíl od nich mají moc).

Nejsem ale s to porozumět, jak může takovou ohavnost udělat někdo jako je Krčál, z jehož předchozích textů je zcela zřejmé, že mu je jasné, čemu soudní znalci na extremismus slouží a zač jsou tak královsky placeni. V tom jsou mi, přiznávám, bližší neonacisté, idealisté, jejichž ctí je věrnost, třeba to bylo nesprávné a objektivně škodlivé ideologii. Papiežová, Krčál a Výborný dokázali být věrni jedinému: vlastní peněžence, a proto jimi nedokážu nepohrdat.

http://paragraphos.pecina.cz/2013/08/kdyz-prijde-mefisto.html