V Československu bylo popraveno v politických procesech po válce 255 osob. V Polsku, jehož počet obyvatel je zhruba čtyřikrát větší než ČR, nebo byl třikrát větší než někdejší Československo, počet popravených nebo padlých v boji s komunismem činí 36000! Slovy TŘICET ŠEST TISÍC!
Třebaže „Gazeta Wyborcza” neustává v útocích proti seriálu Polské televize (TVP) „Czas honoru” (česky „Doba cti”), osudy hlavních hrdinů – vysazených na území okupovaného Polska „Cichociemnych” (česky „Tišší v temnotě” - chtějí nadále sledovat miliony Poláků. Nejnovější díl seriálů, vyprávějící o osudech Prokletých Vojáků (polsky Żołnierzy Wyklętych”, jde o vojáky právě Zemské Armády, „Armii Krajowej”, to byl v širokém měřítku polskou vládou v londýnské emigraci organizovaný paramilitární odboj proti nacistické a po válce proti sovětsko-bolševické okupaci, a ač se jednalo o desítky tisíc bojovníků Armii Krajowé, bolševici je nazývali teroristy či znevažovali jejich odpor, spousta z nich byla za komunismu persekvována – pozn. překladatele.) a boji s komunistickou mocí přivedl před obrazovky téměř 2,5 milionu diváků.
VI. Díl seriálu „Doby cti” se odehrává už po válce v Polsku, okupovaném komunisty. Hrdinové musí čelit komunistickým katům. V seriále se ukazují akce Prokletých Vojáků a také brutálnost příslušníků Wyklętych Urzędu Bezpieczeństwa, kteří je stíhali. Štvanice na seriál se dopustila „Gazeta Wyborcza” (postavením v polském tisku analogie našich Lidových Novin, či Dnes – pozn. překladatele), jejíž redaktoři se nejvíce cítili uraženi tím, že „Doba cti” ukazuje komunisty stejně negativně, jako v předchozích dílech seriálu hitlerovce.
Jak zjistil reportér portálu niezalezna.pl, útok „Wyborczé” na „ Dobu cti” se nesetkal s účinkem, neboť před televizory zasedlo 2 mil. 466 tisíc diváků.
Podobné popularitě se těšil také předchozí i V. Díl seriálu „Doba cti”, odvysílaný na podzim minulého roku. „Doba cti” vysílaná na programu TVP2 shromáždila i tehdy v průměru 2,52 mil. diváků, což vydalo 17% účasti na trhu a byla jedním z nejčastěji sledovaných televizních seriálů. Zdroj – i s you tube včera odvysílané části seriálů:
http://niezalezna.pl/45492-gazeta-wyborcza-juz-nie-dziala-polacy-chca-ogladac-czas-honoru
*****************
Komentář:
„Gazeta Wyborcza” jsou noviny prezentované v ČR jako hlavní deník v Polsku. Skutečnost je ovšem taková, že mu věří stále méně a méně čtenářů, a přichází o odběratele, neboť se stal vysloveně mluvčím posmolenského vládnoucího levicově liberálního establishmentu. I nejobyčejnější člověk už ví, že to je propaganda...
Člověku s historickou pamětí, a především pamětníkovi roku 1968 v tehdejším Československu, a následné „normalizace” se při pozorování řady projevů nebo i činů tohoto „posmolenského” establishmentu může vybavit právě analogie s tehdejší československou normalizací. Na druhé straně je dnes jiná doba, a především historické zkušenosti, kterým byl polský národ v posledních staletích vystaven, byly v tomto směru značně odlišné od našich už dávno, dávno tomu, kdy po válce ještě řadě našich lidí bylo možné namlouvat, že to naši slovanští ruští bratři, nás osvobodili od nacistů... U nás především nebyl kontakt s ruskou skutečností takový jako v Polsku.
Pouhé necelé tři roky po bolševické „Velké říjnové revoluci” Rudá armáda napadla Polsko, a dopouštěla se hrůzného teroru proti civilnímu obyvatelstvu. Naštěstí tato bolševická invaze byla 15.srpna 1920 poražena. V noci ze 17. na 18.září 1939, napadl SSSR Polsko znova, a to jako spojenec Hitlera – v rámci realizace zločinného paktu Molotov – Ribbentropp z 23.srpna 1939. Ve skutečnosti se SSSR tímto aktem podílel na rozpoutání II.světové války a bylo by jistě spravedlivější, kdyby za tento akt byl postaven v Norimberku na lavici obžalovaných, a nikoliv zařazen mezi žalobce. Bestiality, jakých se bolševici dopouštěli na polském obyvatelstvu, si nezadaly s hitlerovskými. Vlastně ještě hůře: V případě SSSR se jednalo také o mstu za rok 1920. Nakonec i v roce 1920 i v roce 1939 vedl sovětská vojska proti Polsku jeden a tentýž velitel...
Vrcholem genocidy proti polskému národu byl pak zločin v Katyňském lese, Mědném, Charkově, mnoho desítek tisíc odvlečených občanů Polska do ruských gulagů, zmizelých beze stopy, mnoho dodnes nezvěstných – má se za to, že nežijí. Bohužel, Západ uznal de iure lublinskou vládu, sestavenou v r. 1944 pod kuratelou Stalina ve východopolském Lublinu, vládu zrádců národa, která dovolila působit na polském území sovětské soudní a policejní orgány – ty působily do r. 1956. Všechny ty deportace se děly právě v údobí 1944-1956. Po nich následovaly jen vlády komunistické PLR, podobné těm našim.
Tak takové jsou dějinné zkušenosti lidí v Polsku - zkrátka každá rodina má někoho, kdo padl v odboji ať proti nacistům, nebo proti komunistům, nebo byl persekvován, nebo byl odvlečen...
V Československu bylo popraveno v politických procesech po válce 255 osob. V Polsku, jehož počet obyvatel je zhruba čtyřikrát větší než ČR, nebo byl třikrát větší než někdejší Československo, počet popravených nebo padlých v boji s komunismem činí 36000! Slovy TŘICET ŠEST TISÍC! Ještě dnes žijí v Polsku pamětníci nacistických a těch sovětsko-komunistických hrůz: Mohou srovnávat to, co zažili na vlastní kůži. Mluvit o tom, že komunismus nebyl totéž co nacismus, je zkrátka do morku kosti nepřijatelné.
V.Kebrle, 3.9.2013