Více, než cokoli jiného, než nevyhratelné války, drtivé zadlužení, oficiálně podporovaná korupce, to, co skutečně táhne západní civilizaci ke dnu, je západní způsob myšlení. Byl už natolik překroucen, že je jen stěží rozpoznatelný jako základ naší společnosti. Ve skutečnosti je tím hlavním důvodem nevyhratelných válek, drtivého zadlužení, oficiálně podporované korupce a většiny našich dalších problémů. Posledním příkladem tohoto nového druhu uvažování je paragraf občanského zákoníku, který, jak dnes vysvětlují HN, požaduje po rodičích rozhodnutí soudu, pokud chtějí ukončit stavební spoření nezletilého. Toto podrývá autoritu rodičů rozhodnout, co je pro rodinu nejlepší, a tím i celý koncept rodiny. Třicetiletý soudce, který v životě nic jiného nedělal, je najednou vtlačen do pozice toho, kdo je k rozhodnutí povolanější než rodiče. Bez ohledu na věhlas právníků, kteří tuto klazuli do nového občanského zákoníku zařadili, bychom je měli, obrazně řečeno, vyvést ven a zastřelit.

Final Word Erika Besta:

Ve zpravodaji Final Word se spolu se svými spolupracovníky zabývám politickými a ekonomickými tématy, která hýbou Českou republikou. Vychází čtyřikrát týdně a denně ho čte více než 10 000 lidí. Potěší mě, když ho budete odebírat přes email, Facebook anebo Twitter.

* * *

Je-li mravní zákon v nás, postačí několik málo základních zákonů. Povládne moudrost a zdravý rozum. Není-li tomu tak, nepomohou ani tisíce zákonů, zavládne opak s logickými následky. Podporovat podnikání a zaměstnanost nevydělanými penězi, nepodloženými prací a tvorbou nových hodnot, pouze vypůjčenými či dokonce jen natisknutými, je zločinem na poctivé práci a jistou cestou do pekla, děje-li se to v takovém rozsahu a nebude-li tato sebevražedná hloupost včas zastavena. Obrazně řečeno bych zastánce takovéto nemravné a zločinné politiky, také střílel. Chudý bude vždy rád brát. Darované bohatství ho práci nenaučí, natož si vážit darovaného. Navykne si na to, bude požadovat stále více a považovat to za normální. Zvykáme si na nenormální a vnímáme to stále více jako normální. Chováme se jako pasažéři Titaniku. Ti co už netancují jsou vnímáni jako nenormální. Bude záležet, zda se prosadí, doufejme, doufejme…

Jan Šinágl, 30.7.2014