Bezbřehé přijímání lidí jiné kultury musí znamenat .....

"Nejprve musíme být společností přívětivou k rodinám a dětem, pak budeme mít na to, abychom velkoryse pomáhali chudým cizincům," říká v reakci na migrační krizi arcibiskup olomoucký Jan Graubner. Bezbřehé přijímání lidí jiné kultury musí znamenat konec té dosavadní. "Příliv migrantů je třeba zastavit. Ale vážnější je otázka, jestli jsme naši kulturu už sami nepohřbili, když vymíráme a vůbec nám to nevadí.“ 

* * *
Někteří komentátoři hovoří o tom, že Češi nejsou připraveni na multikulturní společnost, že jsme rasisté a podobně. Co na tyto argumenty a názory na chování české společnosti vůči uprchlíkům z jiných kultur říkáte? Mají oporu v realitě?

Multikulturalita není žádná záruka lepší společnosti a národ snad není sprosté slovo. Národní hrdost nemusí mít nic společného s rasismem či nacionalismem, které se i u nás objevují a jsou odsouzení hodné. Propagátoři multikulturality by měli aspoň na čas opustit bydlení v lepších čtvrtích a nastěhovat se mezi sociálně vyloučené. Pak budou věrohodní.  Láska k národu však nevyhání cizince, nýbrž především buduje svou rodinu a svůj dům, v němž pak velkoryse vítá hosty. Ale pokud domácí pán nemá děti a sám se toulá, pak jeho dům obsadí jiní a on sám se může stát bezdomovcem. Znovu jsme u kořene. Nejprve musíme být společností přívětivou k rodinám a dětem, pak budeme mít na to, abychom velkoryse pomáhali chudým cizincům. S pomocí není třeba otálet, obojí může jít současně, ale dávat přednost cizincům před vlastními dětmi vede k sebevraždě národa. Představy, že nedostatek dětí nahradí na pracovištích či v odvodu daní a příspěvků na naše důchody cizinci, jsou velmi krátkozraké.

Profesor Petr Piťha ve svém proslovu, který koluje po internetu, říká, jak můžeme po muslimech chtít, aby nás respektovali, když oni mají náboženství a my žádné nemáme, protože jsme nekonečně liberální. "Odmítám se rozplynout v bezduché uniformitě konzumní multikultury," řekl také Piťha. Neměli bychom zohledňovat i toto hledisko? Případně stojíme a můžeme trvat na zachování struktury naší současné kultury a společnosti?

S panem profesorem souhlasím. Jen doplním, že na zachování struktury naší společnosti můžeme trvat jen tehdy, když budeme mít i početní převahu. Jinak nás demokraticky přehlasují, a pak budou vládnout po svém. Ostatně obě diktatury minulého století se dostaly k moci na základě demokratických voleb. V Sarajevu jsem kdysi slyšel muslimský hlas: Do Evropy vstoupíme podle vašich zákonů, ale vládnout v ní budeme podle našich zákonů. A má to logiku. Ateistická Evropa nemá budoucnost, protože ateismus žije z negace, z popírání, z odporu. To není konstruktivní a nepřináší naději. Nebude-li Evropa křesťanská, bude jednou muslimská. Pro náboženství a víru se rozhoduje každý sám v plné svobodě, ale s tvrdým důsledkem nejen pro jeho osobu. Nese spoluodpovědnost za celý národ.

Co hnutí Islám v České republice nechceme? Nedělá jejich lídr Martin Konvička chybu, když se orientuje na víru a odpor proti islámu a nikoli na jiné faktory? Není to urážlivé vůči muslimům?

Nechci nikoho soudit, zvlášť když tyto aktivity blíže neznám. S odporem a bojem musíme počítat vždy, když roste ohrožení a strach. Vidět ohrožení a nereagovat je projevem nezdravé rezignace. Ale jak jsem už řekl, první je nutné vyjít z egoismu a žít pro děti, které je třeba dobře vychovat. Pak může mít národ budoucnost.

Jaké chyby byly učiněny od devadesátých let, přes začátek tisíciletí (invaze do Iráku atd). Co bylo zbytečné, škodlivé nebo destabilizující pro Blízký východ, případně severní Afriku... Kde bychom v rekonstrukci stability v těchto oblastech měli začít?

Fatální chybou je dívat se na celý svět jen očima demokracie a vnucovat ji lidem, kteří pro ni nejsou zralí. Demokracie je jen metoda vládnutí, která funguje, když má kvalitně vychované lidi. Demokracie sama však není schopná lidi vychovat. Ona musí výchovu svěřit kvalitním institucím. Jestli opravdu respektujeme lidská práva a hodnoty jiných kultur, pak je musíme nechat žít i v jiných politických systémech. Ale skutečnost, že se Západ angažuje jen v zemích strategicky zajímavých, ukazuje, že nejde jen o dobro tamních lidí. Tamní vlády nebyly většinou dobré, ale bez nich je to mnohem horší. Nejvíc na to doplatili místní křesťané, které muslimové považují za spojence Západu. Proto má Západ morální povinnost jim aspoň pomoci.