Malá domů … Věc tedy nezbývá než uzavřít procesně. Myslím, že státní zástupkyni Zdeňce Galkové nad mým trestním oznámením samou radostí nadskočí poncho; o vyrozumění, proč popsané jednání nemůže být trestným činem, o barvě podkladu i o počtu vykřičníků budeme na tomto místě – nebudeme-li pro zpupnost mezitím vzati do vazby – neprodleně informovat. - Osel měsíce aneb A jestli neumřeli, odposlouchávají ho dodnes … Byli dva. Novinář Jan, 
řečený Janek, Kroupa, a lobbista Marek Dalík, řečený Bralík. První psal, druhý, jak plyne z jeho přezdívky, bral. Dalík nebral pro sebe, ale pro svého patrona, bývalého premiera Mirka Topolánka, proto se o jeho činnost začala zajímat policie (dodejme, že nikoli zcela sua sponte, ale to můžeme pominout), a po spletitostech přípravného řízení a hlavního líčení byl za svůj výkon v kause úplatku za Pandury oceněn v prvním stupni výrazným nepodmíněným trestem. Jak to celé dopadne, nelze prozatím odhadovat, spíše u vědomí toho, jaký mají Dalík s Topolánkem vliv, kloníme se k variantě zproštění. … Dnes vyhlášeným nálezem Ústavního soudu (soudce zpravodaj ten nejhorší možný, Jan Musil) mu bylo sděleno, že se mýlí: povinností každého občana je nechat se neomezeně odposlouchávat, příkaz k odposlechu je sice formálně přezkoumatelný Nejvyšším soudem, avšak pouze tehdy, když se o něm odposlouchávaný dozví přímo od OČTŘ (§ 88 odst. 8 TrŘ); to se arci v praxi nikdy neděje, exempční ustanovení § 88 odst. 9 TrŘ je natolik široké, že by ho bylo možno nahradit jednodušším: Pokud orgán informaci odposlouchávané osobě sdělit nechce, nemusí. …
* * *
Malá domů
Český soudce. Vzor mravnosti, morální páteř společnosti. Je vůbec možné, že by se někdo takový dopustil nečestného jednání? Vyloučeno, řekl jsem si – jak jistě nepochybuje nikdo, kdo zná mou mnohaletou praxí vytvrzenou úctu k českému soudcovstvu – resolutně nad informací na webu K213, že Soudcovská unie má v budově Obvodního soudu pro Prahu 1 pronajatu kancelář.
Přesto červík pochybností zahlodal, a poslal jsem tedy pro jistotu žádost o informace, očekávaje, že nájemní smlouva bude zcela v pořádku, s ohledem na nadprůměrné příjmy soudců a četnost členstva Unie znějící možná i na vyšší než tržní nájemné.
Dnes jsem obdržel odpověď: [1], [2], [3], [4], [5], [6].
Nyní bez ironie: jestli mi ještě někdo někdy bude tvrdit, že soudce v této zemi je v zásadě slušný člověk, který by se nedopustil žádné špatnosti, tuhle smlouvu mu ukážu. Pravý opak je pravdou: soudce v České republice nebývá až na výjimky o nic menší gauner než ti, kteří před něho přestupují jako obžalovaní, a čím déle si tato společnost bude nalhávat, že je tomu jinak, a bude svým soudcům připisovat jakoukoli míru charakteru a bránit jejich nezávislost, tím horších služeb se od své justice dočká.
V tom jsou právě ty subtilní rozdíly mezi postkomunistickou a vyspělou společností: v obou nosí soudci taláry a tváří se jako vtělení krále Šalamouna, ale neumím si představit, že by něco podobného dovolili soudci němečtí, britští a už vůbec ne američtí.
Věc tedy nezbývá než uzavřít procesně. Myslím, že státní zástupkyni Zdeňce Galkové nad mým trestním oznámením samou radostí nadskočí poncho; o vyrozumění, proč popsané jednání nemůže být trestným činem, o barvě podkladu i o počtu vykřičníků budeme na tomto místě – nebudeme-li pro zpupnost mezitím vzati do vazby – neprodleně informovat.
http://paragraphos.pecina.cz/2016/05/mala-domu.html
* * *
Osel měsíce aneb A jestli neumřeli, odposlouchávají ho dodnes
Byli dva. Novinář Jan, řečený Janek, Kroupa, a lobbista Marek Dalík, řečený Bralík. První psal, druhý, jak plyne z jeho přezdívky, bral. Dalík nebral pro sebe, ale pro svého patrona, bývalého premiera Mirka Topolánka, proto se o jeho činnost začala zajímat policie (dodejme, že nikoli zcela sua sponte, ale to můžeme pominout), a po spletitostech přípravného řízení a hlavního líčení byl za svůj výkon v kause úplatku za Pandury oceněn v prvním stupni výrazným nepodmíněným trestem. Jak to celé dopadne, nelze prozatím odhadovat, spíše u vědomí toho, jaký mají Dalík s Topolánkem vliv, kloníme se k variantě zproštění.
Zpět ke Kroupovi. Ten o Dalíkovi psal, a protože leccos věděl, napadlo policii, že by nebylo špatné nechat odposlouchávat jeho mobil. Jako vždy ochotný, místně nepříslušný Okresní soud v Ostravě vyhověl, a Kroupa byl tedy řadu měsíců odposloucháván. Což se, pochopitelně, od svých zdrojů rovněž dozvěděl, a jako osoba právně naivní dospěl k přesvědčení, že musí existovat prostředek, jak proti tomu brojit.
Dnes vyhlášeným nálezem Ústavního soudu (soudce zpravodaj ten nejhorší možný, Jan Musil) mu bylo sděleno, že se mýlí: povinností každého občana je nechat se neomezeně odposlouchávat, příkaz k odposlechu je sice formálně přezkoumatelný Nejvyšším soudem, avšak pouze tehdy, když se o něm odposlouchávaný dozví přímo od OČTŘ (§ 88 odst. 8 TrŘ); to se arci v praxi nikdy neděje, exempční ustanovení § 88 odst. 9 TrŘ je natolik široké, že by ho bylo možno nahradit jednodušším: Pokud orgán informaci odposlouchávané osobě sdělit nechce, nemusí.
Před časem se na toto thema rozčiloval poslanec Daniel Korte, leč marně: odposlechy jsou a po dnešním nálezu Ústavního soudu i zůstanou zásadně soudně nepřezkoumatelné. Naději na přezkum má pouze ten, kdo vyčká pravomocného skončení trestního řízení, v němž byl odposlech nařízen (tedy pět, šest, sedm, deset nebo dvanáct let), a zároveň musí mít to obrovské štěstí, že si vytáhne bílou kuličku a oznámení mu nebude podle odst. 9 odepřeno.
Soudcům Jaromíru Jirsovi, Janu Musilovi a Vladimíru Sládečkovi děkujeme za příspěvek k budování právního státu a za jejich nález je dekorujeme prestižní cenou tohoto blogu Osel měsíce, spojenou s právem nosit oslí uši ve tvaru paragrafů.
* * *
Bývalý náměstek ministra obrany Hrbata zadržen PČR – trestní oznámení na něho jsem 5x doplňoval…?!
J.Š.26.5.2016