Nedávno jsem potkal v Berouně brečícího, cca desetiletého chlapce, stál bezradně před ZŠ: „Proč břečíš? – „Sestra mne nevyzvedla.“ Čekal už 1 ½ hod. „Máš mobil? – „Nemám“. Namačkal jsem postupně všechny zvonky u dveří školy. Nic. Chtěl jsem zavolat MP Beroun, aby chlapce odvezla domů. Ještě jsem se ho zeptal co má dnes v plánu: „Mám od 15:00 hod. hokejový trénink.“ – „Kde?“ – „Tady v Berouně.“ – „A trefíš tam? – „Ano“ – „Tak pojď, mám to při cestě.“Na náměstí jsem mu řekl „Neexistuje nejde“ – „Opakuj to“ – Zopakoval slabě „Neexistuje nejde“ – „Pořádně, nahlas!“ – Zopakoval s úsilím méně slaběji. – „Tak a běž, za 10 min. ti začíná trénink, ať to stihneš a alespoň se zahřeješ před tréninkem“. Nastartoval, poctivě běžel, až zabočil u Dolní brány náměstí. Potom už to měl kousek.
Uvědomil jsem si, že by předchozí generace těchto chlapců vůbec takový problém neměla. Dnes jsou děti (bohužel i mnozí dospělí) „přeprogramováni“. Odnaučili se samostatně, svobodně myslet, jednat a řešit sami, odpovědně, nenadálou situaci. Nemají žádný „návod“, jsou bezradné, jako „ovečky“. Pokud budou tvořit základ společnosti, nečeká nás v budoucnosti nic dobrého. Dříve takový „problém“ děti řešily okamžitě, přirozeně. I na tomto příkladu je vidět, jak společnost, vzdělávání a výchova selhávají. Domyšleno do absurdna, takové děti skončí na sociálních dávkách. Kdo bude vyrábět „chleba“?
Read more...