Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Nejnovější komentáře

  • 18.03.2024 10:57
    U Horáčka jde o podezřelý byznys mafiánů. U matky a syna o ...

    Read more...

     
  • 18.03.2024 09:44
    Gratuluji k drtivému vítězství. Šéf Evropské rady poslal ...

    Read more...

     
  • 18.03.2024 09:38
    Jak šel čas s Putinem. Stárnutí nezastavily ani plastické ...

    Read more...

     
  • 18.03.2024 09:36
    Putinova první reakce na zcela nečekané vítězství ve „volbách“ ...

    Read more...

     
  • 17.03.2024 10:09
    Babiše řeší Sněmovna, ale plebejské přepadení jeho nemocného ...

    Read more...

     
  • 17.03.2024 10:01
    Výroky senátora Čunka březen 2024: Dám příklad: kdo kdysi ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

Karel Havlíček Borovský
26. června r. 1850

KOMUNISMUS znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž, aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. Bez všelikých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.

 


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Jan_ingl_web_fotografie

*9.12.1952 Beroun. Působím jako angažovaný občan a nezávislý publicista. Jsem občanem České republiky, občanem Švýcarské konfederace, kritický k polistopadovému vývoji v České republice a  stávajícím poměrům ve společnosti. Zkušenosti ze švýcarského exilu využívám na podporu demokracie a obnovy demokratických poměrů, které mají v České republice stále blíže k totalitě než k vyspělé demokratické společnosti jak v oblasti politické, tak ekonomické, kulturní a mediální.

Vyučil jsem se strojním zámečníkem v ČKD Hořovice (1968-1971), kde jsem pracoval později jako externí montér na dieselagregátech. Po pracovním konfliktu s ČKD Hořovice v roce 1977, kdy jsem odmítl pracovat na podřadném pracovišti po dobu delší než 30 dní, dle zákoníku práce, což bylo v rozporu s uzavřenou pracovní smlouvou, kdy jsem po 30 dnech zůstal doma, protože mi zaměstnavatel odmítl dát práci, dle pracovní smlouvy,. Byl jsem nucen podnik opustit., byť  jsem následný spor se zaměstnavatelem vyhrál. Mimochodem šlo o zakázku pro SSSR. Byl jsem tedy ve stejné situaci, jako můj otec v 50.letech – viz níže. Také nemohl po svém propuštění sehnat práci ve svém oboru, která by odpovídala jeho vzdělaní a schopnostem. Po několika marných pokusech (ČKD Hořovice mělo "dlouhé prsty", jak bylo ostatně tehdy obvyklé), získal jsem nakonec místo rýsovače v BUZULUKU Komárov. Zde jsem také mohl vystudovat večerní Střední školu pro pracující se zaměřením na strojnictví. Maturitu jsem vykonal v červnu 1982. pak už jsem měl jenom jeden cíl – Západ.

Odjel jsem s CK ČEDOK na Západ, po několika letech marných snah zemi opustit. To se mi podařilo 1.září 1982, kdy jsem opustil Československo, díky odkoupení zájezdu od kamaráda, který nedostal všechna potřebná razítka. K mému překvapení jsem je obdžel.  V exilu ve Švýcarsku jsem žil 20 let - ve městě Kriens u Luzernu až do svého návratu do ČR v roce 2002. Pracoval jsem postupně jako mechanik u firmy WIBA AG (sportovní zařízení a vybavení), programátor numericky řízených strojů u firmy Schindler výtahy AG, technik u SW a HW firmy ALSO Comsyt AG. Ve Švýcarsku jsem byl členem Sokola Luzern, Sokola Zürich, Svazu spolků Čechů a Slováků žijících ve Švýcarsku a TC Kriens, kde jsem ke konci pobytu působil jako president klubu (400 členů, 18 družstev). Jako náčelník župy švýcarské jsem nacvičoval s mládeží pro Sokolské Slety v roce 1986 v Curychu a v roce 1990 v Paříži, dopisoval jsem do krajanského tisku. Ovládám německý jazyk, domluvím se anglicky. Do ČR jsem se vrátil natrvalo v roce 2002, pomáhat obnově občanské společnosti a navázat tak na dřívější tátovu činnost. Jsem autorem četných petic a podání řadě českých a evropských institucí – viz web www.sinagl.cz a jeho bohatý archiv.

Jsem členem TC Žebrák, kde momentálně vedu tenisovou školku pro nejmenší. Už 13 let  působím jako zástupce hlavního vedoucího na Letních táborech pro mládež v Praskolesích. Jsem členem Praskoleské společnosti sv. Prokopa, předsedou občanského sdružení SODALES SOLONIS o.s. a členem předsednictva Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

Hlavní těžiště mé práce spočívá v publikační činnosti a účasti na soudních jednáních, na která mne zvou obžalovaní či žalující občané a která se snažím zdokumentovat a publikovat na Internetu. Často se jedná o nedobrou práci české justice i policie na kterou doplácejí nevinní občané. Zdokumentoval jsem podrobně mnoho případů, kdy byli občané neprávem odsouzeni a později osvobozeni. Mám  z pohledu běžného občana značný přehled o současném nedobrém stavu spravedlnosti v České republice, kdy práva občanů před mocnými, vlivnými a úřady nejsou zdaleka ve stejné rovině. Proto jsem zkusil kandidovat na úřad ombudsmana České republiky, abych se svým dílem pokusil přispět a napomoci zlepšení tohoto stavu.

Nyní žiji v Žebráku na Berounsku v domku po rodičích. Nejsem výdělečně činný, žiji ze svých úspor. Jsem svobodný, bezdětný.

České občanství jsem nabyl opět v listopadu 2009. Odňato mi bylo automaticky nabytím švýcarského občanství v roce 1997, bez mého vědomí a v rozporu s Ústavou České republiky.

V parlamentních volbách 2010 jsem kandidoval za stranu OBCANE.CZ, jako nezávislý kandidát za Středočeský kraj.

Rozhovory ze 4.dubna 2007, pro noviny ECHO, vycházející na berounsku „Za službu národu se neplatí“ a ze  28.7.2007 "Nepohodlný muž Jan Šinágl" pro Velkou Epochu. Možná vás budou zajímat i dnes..?

* * *

Údajné členství mého otce v StB

ingl_JanV archivu USTR v Praze se nalézá operativní svazek č. 306, archivní číslo 31513, heslo "RADIO" (Jan Šinágl, 26.1.1922). Můj otec rezolutně odmítl spolupráci s komunisty (dle vyprávění mé mámy měl říci na nabídku spolupráce s StB: „Tak to mi dejte rovnou hlavu na špalek!“ V 50. letech. Byl na hodinuTata 091289 vyhozen z práce - jako vedoucí odbytu, byl velmi oblíben mezi dělníky, moje matka byla následně přinucena opustit kancelář, pracovala po celý život v lakovně, na jejím zdraví se to podepsalo). Ve spisu zmiňovaný "ztracený" soustruh (jehož ztráta byla mému otci dávána za vinu a což bylo i jednou ze záminek „vyhazovu“), se nacházel na soukromém pozemku předsedy ZO TOS Žebrák pana Karla Zvonaře ze Zdic. Odpovědným orgánům to bylo mým otcem také sděleno - možná je tam dodnes…? Pan Zvonař samozřejmě „vyhozen“ nebyl. Ve své funkci zůstal až do smrti. Můj otec poté co nemohl sehnat jeho vzdělání a schopnostem odpovídající práci, se zaučil soustružníkem. V ČKD Hořovice pracoval jako soustružník až do doby, kdy mu byl přiznán předčasně invalidní důchod (nesprávná diagnóza, ztráta ledviny, podpořená i nevhodným povoláním - v mládí při fotbale zákeřný faul na koleno, hrozila amputace, následovalo postupné znehybnění nohy i s dopadem na páteř). Poté se věnoval svému největšímu a nejmilejšímu koníčku – zahrádce a zahradničení, kde si i trochu přivydělával, jako v širokém okolí uznávaný a oblíbený odborník a znalec. Znám byl i jako „advokát chudých“. Dobře znal komunistické zákony a využíval je na obranu občanů v boji proti hlouposti a byrokracii. V ČKD Hořovice organizoval po dlouhá léta tábory pro děti. Jeho dělnické mítinky v roce 1968 byly podle očitých svědků nezapomenutelné. I po tomto roce pokračovaly v jiné formě. I v době normalizace byly navštěvovány více, než povinné schůze KSČ. Pamětníci na tyto mítinky dodnes rádi vzpomínají. Můj otec byl za každé doby zvyklý nazývat věci pravými jmény. Nikdy ze svých zásad ani v nejmenším neslevil. Vždy se jakékoliv formě zla a nepravostí postavil! Pokouším se ve jménu jeho památky a odkazu žít a pracovat. Doufám, že mi rodiče drží palce a že je nezklamu.

 

V Žebráku dne 2.prosince 2011

Jan Šinágl v.r.

Lebenslauf: Jan Šinágl

Wer ist Jan Šinágl eigentlich und weshalb tut er es?

 

TC_Zebrak_juniors_3_201210

 

To byla moje maminka...

inglov_Eva

 

 

 

 

 

 

 

* * *

                                                                                                                                                     Sobota 3.12.1988

Nazdar Honzo!

 

Nepamatuji se už, kdy jsem Ti psal naposled. Je už to moc dlouho, jistě víc než rok. To ovšem neznamená, že bych na Tebe nemyslil, nevzpomínal či dokonce zanevřel. Právě naopak - jakobys tu byl stále přítomen. Nechal jsi tu dost práce, která Tě připomíná a také naposílal neuvěřitelně věcí. Každou chvíli jsem s nějakou ve styku a nemohu nevzpomínat. Ať už něco pročítám, luštím křížovku, holím se, obouvám či oblékám. rosím květiny, poslouchám rozhlas či sleduji televizi. Navíc co chvíli pročítám nějaký dopis či pohlednici, které nasvědčují jak jsi vyzrál, nabyl na sebevědomí a získal i nezbytnou orientaci a zkušenosti v rozporuplném světě. Kéž se Ti stále daří je umocňovat a využívat.

Vše nasvědčuje tomu, že o dění u nás máš spolehlivé informace. Mnoho se tu nezměnilo a když, tak jen k horšímu. Potvrzuje to nevím už kolikátá reorganizace všeho možného a stále ne a ne se dopracovat vytčených cílů. Platí tu víc než jindy, že každý ví dost přesně co má dělat ten druhý i jak, ale téměř zapomíná na povinnosti svoje. Výsledky to prokazují. Tisk, rozhlas i televize denně uvádějí nemálo případů špatného hospodaření, jakoby je neviděli dřív. Nekvalitní práce, nedostatek surovin, špatná kvalita, zanedbané a zastaralé výrobní prostředky a zařízení, neudržovaný bytový fond a špatná pracovní morálka. Nik­do ale za to necítí odpovědnost. Tak na příklad v televizní besedě je tlumočena stížnost na špatnou kvalitu a nedostatek bot. Zástupce výroby zdůvodňuje, že nemá dostatek surovin, pracuje na zastaralém a už nevyhovujícím zařízení, potýká se s nedostatkem pracovních sil, které odcházejí. Přesto je přesvědčen, že nevyrábíme špatné boty. Je přece všeobecně známo, že dovážíme z Číny obuv podstatně horší kvality! Nemohl jsem se ubránit vzpomínce na Tomáše Baťu a Svatoplukův Botostroj, který ho nezřízeně zkritizoval. Neuvěřitelně se prohloubil rozpor mezi proklamacemi a skutečností. Právě ten rozpordokonale zrcadlí morálku společ­nosti - jen nikdo si netroufá poukázat, čí je to vina, přestože je každému zřejmé, že systém selhává všude na světě.

Nicméně se neobávám budoucnosti. Byl jsem vždy zvyklý šetřit. Víc než bylo snad zdrávo a jsem tedy připraven dožít ve skromnosti. Za všechno cos´mi poslal upřímný dík!

Myslím tady víc na mámu jak na sebe. Všecičko už musí obstará­vat a zajišťovat sama. Přežívám už jen díky jí. Většinou polehávám a jen těžko se pohybuji v bytě o holi. Nedovedu si představit péči větší než jakou mám.

Lékař i sestra sem docházejí té­měř pravidelně. Do nemocnice mě převáží sanitka. Léků mám dosta­tek. Problém je jen v tom, že jsem nositelem chorob, které se nesnášejí. Léčení jedné zhoršuje stav druhé. Už šest let mne pronásleduje furunkulóza. Tři roky po sobě jsem dostával vakcíny. Právě jsem skončil využití 24 dávek autovakcíny a ocitl se v daleko horším stavu než dřív. Byl jsem na kontrole v Praze minulý týden a mám brzy nastoupit na 2.kožní kliniku. Asi tam budu i přes Vánoce. Měl bych podstoupit voperování náhradního kolenního kloubu a následně i kyčelního kloubu na opačné straně. To je ovšem vyloučeno, pokud bude přetrvávat infekční postih. Fyzicky bych na to snad měl, psychicky už sotva. Nejhorší je vědomí vlastní bezmocnosti a závislosti na druhých.

Při posledním pobytu v nemocnicí jsem pobýval společně s Tvým někdejším spolupracovníkem Kufnerem. Jako montér už procestoval Asii i Afriku a vyprávěl neuvěřitelnosti, jaké by Tě asi nepře­kvapily. Shodně hodnotí partu i Abrháma i naše konkurenční výrobky. Cítí se slušně honorován i zabezpečen, ale spokojenost chybí. Má dvě děcka a těžce nemocnou manželku. Sám je postižen deformací páteř a těžce chodí vychýlen do strany. Má obavy z doporučované operace. Rád na Tebe vzpomíná a posílá srdečný po­zdrav. Abrahám je už v důchodu. Na jeho místě je Mudra. Zoubek už dožil. Stejně tak kádrovák a pozdější předseda ONV Ortman. Stejně se vzdálil dřívější ředitel Buzuluku Matys. Do­žil v Brně. Na nemocničním pokoji mi velmi pěkně a výstižně do­přál v jeho počínání bývalý šofér Mašlonka.

Včera jsme tu besedovali s paní Štětkovou. Má syna v Americe a litovala, že se Ti nezdařilo ho navštívit. Když přečetla Tvůj poslední dopis k nám, dala se do pláče. Prý proto, jak nevyslovitelně pěkně a přesně jsi vylíčil tu zemi a prostředí. Taky nás ujistila, že si vůbec neumíme představit tamější mezilid­ské vztahy. Pobyla tam půl ruku a znovu se tom moc těší.

Jistě by se i mama těšila z pobytu Tebe. V současné situaci si to však neumím představit - jistě ani ona.

Myslím si, že to nejcennější co Tě doprovází a po čem jsi tak toužil je svoboda. Ve všem a pro všechny. Ať Tě tedy neopouští ani na chvíli.

Vytratilo se tu už šest roků bez Tebe a přece s Tebou. Patrně snadněji nám, než Tobě bez nás i když to někdy určitě muselo být velmi těžké i hořké. Nám snáz zřejmě alespoň v tušení, že se Ti daří lip i když jsme tomu mnohdy nechtěli věřit. Hlavně, že v Tobě zůstalo zdravé sebevědomí a nepotlačitelné touha prožívat život tak, aby Ti dobře bylo ve světě...

To Ti také přejeme k nadcházejícím šestatřicetinám, které provzpomínáme zřejmě každý někde jinde.

Ať Tě tedy doprovází dobré zdraví, přízeň osudu i touha poznávání krás i požitků našeho světa...

 

                                                                                                                                    Táta Jan

P.S.

Můj táta dodával dlouhé roky ovoce a zeleninu zdarma do ZŠ Žebrák. V roce 1989 byl starostou Karel Kadlec. Byl občany na zasedáních zastupitelstva nespravedlivě napadán, jako by mohl za všechny křivdy, které komunisté napáchali občanům v Žebráku. Zastal se ho jako jediný můj táta, kdy připomněl povolení starosty v době nedostatku vody, aby mohl alespoň minimálně zavlažovat a nepřišla celá úroda vniveč. J.Š.

 

Mama a tata svatebni fotografie

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 1.40 (436 Votes)
Share