Útok hackerů na počítače novinářů a havárie letadla Boeing 737MAX
- Podrobnosti
Pohled na phishing a problémy s Boeingem 737MAX: Před časem proběhla médii informace o tom, že hackeři zaútočili na investigativní novináře z Bellingcat. Hned z toho byli obviněni hackeři, když se něco takového stane normálním uživatelům, tak IT"odborníci" říkají, že je to problém nepozorných a nezkušených uživatelů. Přitom se jedná o stejnou formu útoku. Není to dvojí metr??
… Pak ale nastane případ, že si zavirovanou přílohu spustí investigativní novináři ze skupiny Bellingcat a hned je vysvětlení úplně jiné. Problém prý není na straně běžných uživatelů – novinářů, ale za vše mohou hackeři ve službách Ruska. … Letadla už spadla, tak co novináři, politici a majitelé velkých firem? Počkáme až kvůli softwarové chybě vybuchne nějaká chemická továrna nebo to začneme řešit??
Republika může být i banánová
- Podrobnosti
Článek geografa Zdeňka Kukala na toto téma vyšel v LN 17.8.2019. Doporučuji k přečtení! Mj. píše: Už 26 let se snažíme všechny přesvědčit, že mají pro náš stát za všech okolností používat anglický název „the Czech Republic“. Svět si přitom poradil i bez nás. S výjimkou Islandštiny ho všechny jazyky tvoří analogicky k anglické Czechii. My v prznění vlastního jména cizinu ještě podporujeme. Třeba na dresech sportovních reprezentací nosíme velké „CZECH“ a drobné „republic“. A MV sdělilo Světové poštovní unii místo našeho jména patvar Czech rep. Slovo „Czech“ zní úplně stejně jako „Check“. A to znamená šek… Jedním z důkazů, že se název Czechia neujal, má být průzkum CzechTourismu z konce roku 2017, podle nějž „jen“ necelá třetina návštěvníků Česka dává přednost jménu Czechia před jménem Czech Republic. Ve skutečnosti je to skvělý výsledek. Pokud do názvu Czech Republic tekly přes dvacet let miliardy, zatímco Czechii nezačal náš stát po roce 2016 ano používat, natož aby do ní investoval, nemůže snad být výraznějšího důkazu životaschopnosti krátkého jména. Článek končí slovy: Náš stát nefunguje nejlépe, formu ale vylepšíme snáz a rychleji než obsah. Systém umíme – třeba v turistickém značení a tvorbě map jsme nejlepší na světě. Buďme stejně systematičtí a důslední i v dobrém jménu pro naši vlast. Co pro ni můžeme udělat? Nerepublikovat.
Téma názvu naší země jsem nadnesl na tiskové konferenci s prezidentem Zemanem v Jincích dne 20.4.2016 – viz video níže. Bohužel jsem otázku nedokončil podložením fakty, kdy si prezident vzal slovo. Poté už byla TK rychle ukončena. Doplňuji pod videem o informace, které jsem nestihl na TK sdělit:
Soud přiznal Dagmar Havlové čtyři miliony za lživý článek o milenci…?!
- Podrobnosti
Šířit lži o druhých se nemá a je třeba šiřitele trestat. Nicméně verdikt Vrchního soudu v Praze je zajímavý: Pražský městský soud konstatoval už v listopadu 2015, že údaje publikované v napadeném článku byly „absolutně nepravdivé a neověřené”. To je protimluv, pokud je něco nepravdivé, musí to být ověřené, pokud je něco neověřené, neznamená to, že je to nepravdivé. Podle odvolacího senátu byl zásah do práva extrémní a intenzivní (podotýkám veřejné osoby). Odvolací senát jí nepřiznal plnou částku, protože se nepodařilo prokázat, že by nepravdivé tvrzení negativně ovlivnilo i její charitativní činnost. Místo 5 milionů obdrží Dagmar Havlová 4 miliony? Podivná logika a počty VS Praha? Samozřejmě, že se neopomene na konci článku připomenout, že společnosti Bauer Media v ČR a na Slovensku koupila v roce 2018 společnost Mafra patřící do holdingu Agrofert v rámci přímých či nepřímých útoků na premiéra ČR. Článek byl otištěn v roce 2012. V mém případě žaloby na miliony VS Praha nerozhoduje, jen vyhovuje opakovaně odvoláním žalobců, soudy tak trvají roky. …
Připomenutí vystoupení Miloše Zemana v Ostravě po roce 1990
- Podrobnosti
(Bohužel se mi nepodařilo zjistit přesné datum vystoupení). Dobrý řečník, nicméně doporučuji porovnat jeho tehdejší názory s dnešními. „Jenom hlupák nemění názory“, jak sám kdysi řekl. S dodržováním morálních a mravních zásad si dnešní prezident České republiky nedělal nikdy těžkou hlavu, ať už se jednalo o komunisty, nebo upřednostňování svých osobních zájmů, nebo mocenských cílů na úkor země.
Připomeňme si, v dnešní den 51.výročí okupace z roku 1968 a 50.výročí masakrů a vraždění občanů Lidovými milicemi (vojáci ostré náboje nedostali, LM ano, policie se ovládla), že jsme nedokázali postavit za celou tu dobu památník či pomník všem statisícům obětí okupace (zastřelení, těžce zranění, vyhození z práce, škol, univerzit, odešlých do emigrace či exilu – viz otřesná čísla níže). Viníci nebyli potrestání, mnozí žijí mezi námi - a komunisty máme v Parlamentu! To je ta nejhorší možná morální a mravní vizitka naší země a ostuda nás všech. Pokud na více nemáme, připravme se na horší časy, které nám ty minulé budou připomínat stále více, budeme-li se chovat stále tak zbaběle. Svoboda nebyla nikdy zadarmo. Pokud nám stačí jen „konzumní“, ztratíme i tu. Naříkat jsme uměli vždy. Za naši svobodu nebudou věčně bojovat a umírat jiní, při vší úctě k našim vojákům, kteří museli odejít z rodné země, aby mohli bojovat. Už první německý velvyslanec po vzniku ČSR Walter Koch prohlásil: "Největší hybnou silou této země je strach." Následné dějiny mu daly za pravdu. Strach je vždy spojencem zla, které o to snadněji vítězí. Svobodu si zaslouží jen stateční, kteří o ni usilují každý den - se všemi riziky a oběťmi. Proto je tak cenná a opouští země, kteří si ji jen přejí aniž by pro její získání a zachování byly ochotny patřičně konat. Obyvatelé Hong-Kongu její cenu znají!
Brněnské blokování u soudu
- Podrobnosti
Advokacie je zároveň jedním z nejkrásnějších a jedním z nejodpornějších povolání. Ke stinným stránkám profese patří, že pokud klient zavelí, musí advokát odhodit všechny zábrany a zapomenout na zásady, které mu vštěpovali na škole, a začít např. tvrdit, že vražda je morální, úplatek byla jen provise (a peníze ve škatuli jen trochu jiné víno), případně že sražený chodec obviněnému lstivě a v sebevražedném úmyslu skočil před automobil, když řečený projížděl kolem tramvajového ostrůvku stošedesátikilometrovou rychlostí.
Josefina Kablíková-Ettelová, vrchlabská osobnost 19. století
- Podrobnosti
Vrchlabská botanička byla jednou z mála žen, které se prosadily ve vědě, jež byla mužskou doménou. Spolu s manželem se věnovali i charitativní a mecenášské činnosti. Manžel Josefiny, pro mě do té doby zcela neznámá postava, stojící v pozadí, si také postupem času zasloužil mou pozornost. Sám byl vědec, chemik a lékárník, se skvělými výsledky. Plody jeho práce našly uplatnění nejen v továrně Ettlových, ale třeba i v díle, kam přispěl výzkumem minerálních vod v Jánských Lázních.
… Žena, která vyrůstala v přední vrchlabské německé rodině, si vzala českého lékárníka od Poděbrad. Místo, aby se zabývala pouze domácností nebo si vybrala nějakého nenáročného koníčka, tak se pustila s vervou sobě vlastní do sbírání rostlin, které ji postupem času zcela pohltilo. A Josefina se tak stala nejznámější rakouskou botaničkou s vynikajícím vědeckým renomé. Její úspěch v botanice mimo jiné dokazuje členství v mnoha odborných spolcích. Za všechny jmenujme Královskou bavorskou botanickou společnost v Řezně nebo Výměnný ústav pro výměnu herbářových položek. To, že se jeden druh devětsilu jmenuje po Josefině Kablíkové a název přetrval dosud, jen potvrzuje nesporné vědecké kvality Kablíkové. …
… V diplomové práci jsem nastínila životopisy Josefiny a Vojtěcha Kablíkových. Zabývala jsem se i jejich profesním a zájmovým životem. Životy obou manželů jsou úzce spojeny s Krkonošemi, stranou nezůstalo ani město Vrchlabí. Důležitou součástí celé práce jsou členové malířské rodiny Mánesových. Jejich krátké životopisy a důraz na působení v krkonošských horách jsou vzhledem k spřízněnosti s Kablíkovými také podstatnou kapitolou práce. Poslední kapitolu jsem věnovala tomu, jak popisují Josefinu nebo Vojtěcha Kablíkovi autoři krásné literatury. Nejvíce prostoru dostala Josefina Kablíková v povídce známé krkonošské spisovatelky Marie Kubátové. Okrajově se objevuje i v některých románech Františka Kožíka. …
Witikobrief o Základní chartě a firmě ŠKODA
- Podrobnosti
Prof. Pavko: „Kdo chce jít dopředu, musí se také podívat dozadu, aby tu cestu spíš našel.“
* * *
Witikobrief č. 8/2019: Text petice – Základní charta (str. 4) – Založení firmy ŠKODA před 150 lety (str. 19) s originálním dopisem o smrti Emila Škody ml. Napsaném dne 17.11.1994.
Trocha hořkosti proti slavnostní náladě
Výroba zbraní se soustředila v Plzni pod vedením Karla Škody. Během protektorátu to zůstalo stejné. Poté (od roku 1945) byla společnost opět pod českým vlivem. Členové zakládající rodiny s firmou už neměli nic společného. Přesto oba vnuci zakladatele firmy museli v roce 1945 zemřít (Land an der Miesa – Země kolem Stříbra, 1951,1, str. 22). Emil Škoda ml. byl zabit ve vězení okresního soudu v Plzni.
O tom víme dokonce i podrobnosti. Dcera spoluvězně, paní Rinnerová, z Grazu, informovala o tom domovský spolek Stříbro-Plzeň v Dinkelsbühlu dne 17. listopadu 1994 následovně:
Holandsko a Německo naším nedostižným příkladem
- Podrobnosti
V sobotu 10.8.2019 nabídla ČT dva skvělé dokumenty: první český Putování po Nizozemsku inspirované Čapkovým cestopisem za bojovníky s mořským příbojem a podnikateli, kteří vytvořili z malého království obchodní velmoc (Cesta vody, obrázky z Holandska - od 11:35 hod., 36 min., trvale v iVysílání). Druhý francouzský: Země našich západních sousedů se potýká s dědictvím rozděleného a opět sjednoceného státu, využívá supermoderní technologie a uchovává své tradice. (Jeden den v Německu – od 13:55 hod., 85 min., v iVysílaní k dispozici už jen 3 dny!). Oba doporučuji! První končí textem Karla Čapka:
„Stane-li se kolo do té míry národním zvykem jest nutno uvážit jaký asi má vliv na národní charakter i když shledávám poněkud nepřirozeným aby člověk zároveň seděl a kráčel, ale může to mít vliv na tempo a vývoj národa. Je možno pomalu šlapat a přitom se dostat rychle dopředu. Je to vidět na tom, jak daleko se ti Holanďané dostali, ačkoli šlapou skoro jako ve zpomaleném filmu. Holandsko není pyšné, je dokonce jaksi pyšně nepyšné. I ti nejblahobytnější lidé se s paličatostí upnuli na vnější střídmost svých prapředků. Amsterdam jako městský stát existuje dlouho a dlouho už nemá zapotřebí stavět honosné paláce, sochy a obchodní centra. V této zemi se lidé po staletí plahočili, aby se udrželi nad vodou. Když se něco pokazilo, zahynuli všichni společně. To vše dalo Holanďanům přirozený pocit občanství. Tato země je skutečně jejich. Když člověk prochází Holandskem, vzpomene si na jeden nadaný, stejně velký národ který na to zrovna nemá, ale přesto by chtěl imponovat světu tu svými kšefty, tuhle něčím velikánským, který si naříká na malé poměry a chtěl by se vytáhnout nad svá vlastní měřítka. Často má pomícháno hokynářství a velkopodnikání. Tak trochu ve všem, jako by mu chyběl velký a spolehlivý metr. Jeďte se podívat na ten holandský. Jsou na něm také centimetry a milimetry.“ To napsal Karel Čapek před třemi čtvrtinami století.
JUDr. Oldřich Hein: Politici a média 26/28
- Podrobnosti
… Ostatně bez lhaní by se mnozí novináři, reportéři, redaktoři, komentátoři i politici ani neuživili.
Teoreticky by politici, novináři, reportéři, redaktoři a nejrůznější komentátoři měli být na „jedné lodi“ a „pádlovat“ stejným směrem. Mravní politici by totiž beze zbytku poctivě a nezištně sloužili veřejnosti (čímž by předem vyloučili svoji kritiku), a všichni novináři, reportéři, redaktoři i komentátoři by o jejich obecně prospěšné činnosti pravdivě informovali veřejnost. Že tomu tak není je dílem nedokonalosti lidských povah, které se negativním způsobem projevují v jakékoliv lidské profesi. Pouze v totalitních režimech všechny hromadné sdělovací prostředky pokorně slouží vládnoucí moci a velkými slovy informují veřejnost o jejích obrovských úspěších. V tomto směru nelze než nevzpomenout na přednášku známého reportéra Jana Petránka o SSSR, která se konala v r.1968 na Právnické fakultě v Praze. Tehdy pronesl památnou větu, že kdyby ze sovětského tisku vymizela slova „balšój“, „ogrómnyj“ a „magúčij“, vůbec by nemohly vyjít noviny (dnes to platí zejména o Severní Koreji a Číně).
Read more...