Vzpomínáme 70.výročí umučení kněze Josefa Toufara 25.února 1950. Jeho vrah zemřel na svobodě 30.září 2018 ve věku 95 let…
- Podrobnosti
Miloš Doležal: Toufarův nářek už ani nepřipomínal lidský hlas. Josef Toufar byl svatořečen a my jsme jeho vraha Ladislava Máchu nechali v klidu dožít mezi námi ze „zdravotních důvodů“. Komunistická a později postkomunistická justice, se s ním„vypořádala“ jak umí jen ona. Výkon trestu na dva roky nepodmíněně nastoupil Mácha 16. ledna 2002 poté, co nastoupit několikrát odmítl kvůli svému zdravotnímu stavu. Po roce byl po uplynutí poloviny trestu podmíněně propuštěn a žil dalších 16 let…
Jeho mučednickou smrt si připomněl i Klášter Želiv. V Událostech ČT dne 21.února referovala i veřejnoprávní ČT - na 30 místě s 35 vteřinami… Dne 6.1.2020 proběhla v Klášteře Želiv vernisáž výstavy o Zapomenutých zločinech komunismu v letech 1948-1989. Je tam stále. Veřejnoprávní ČT se o ní v reportáži nezmínila, ačkoliv ji nemohla minout. Stejně jako nikdy nereferovala o vernisážích této výstavy na asi 16 místech, včetně Sněmovny a Senátu, vyjma sv. Hostýna, kde přinesla rozhovor s kardinálem Dukou. Z výstavy nic neukázala.
Platy manažerů veřejnoprávní ČT jsou veřejnou krádeží veřejných peněz!
- Podrobnosti
Podrobnosti si můžete přečíst v článku - Manažeři České televize inkasovali vloni přes 46,5 milionu korun. Víc ČT říct odmítá.
ČT se přirovnává svoji kvalitou k britské BBC? Ta platy svého vedení, včetně moderátorů zveřejňuje. Jakápak ochrana soukromí. ČT není soukromá firma. Cituji z článku: Poněkud matoucím dojmem pak působí, že na
druhé straně Česká televize potvrdí, že disponuje vyžadovanými informacemi, přičemž jde o údaje „týkající se veřejného zájmu“. Ty ale zveřejnit odmítá. Všechna čest manažerům ČT Vítu Kolářovi a Denise Kollárové, kteří jako jediní se zveřejněním svého platu souhlasili. Za oba ČT rozhodla, že „před zveřejněním údajů má přednost jejich právo na soukromí“.
Je něco hodně špatně, když má ČT patnáct ředitelů, pobírající vyšší platy, než má prezident či premiér?! Této nemorálnosti si je vedení ČT vědomo, jinak by platy zveřejnilo. I tady by měl Milion chvilek pro demokracii změnit názor a místo podpory veřejnoprávní ČT vyžadovat kontrolu jejího hospodaření, kterou de facto nikdo nekontroluje a kdy veřejnou službu už ČT dávno nenaplňuje.
Vzkazy Chammurapiho a Solóna k dnešku: Nemravné dluhy zničí dříve či později každou společnost, nebudou-li včas odpuštěny
- Podrobnosti
„Kdyby všichni lidé snesli své potíže na jedno místo, chtěl by si každý z nich raději odnést domů ty své, než dostat ze společné hromady běd poměrný díl.“ Solón
* * *
A dluhy naše odpusť nám… (LN, 15.2.2020, Jan Adamec historik)
Dluhy se musejí platit, ale utajované dějiny starověku nám zároveň připomínají: dluhy mohou zničit jakoukoli komunitu
Jak na nadměrné zadlužení? Velmi jednoduše: stačí obyvatele hromadně oddlužit. Že je to idealistický nesmysl? Historie dokazuje, že zdaleka ne. Prosperující společnosti si v minulosti dokázaly s dluhem poradit navýsost efektivně.
Kdo vládl dluhu, vládl nezřídka i společnosti.
Dluh nebyl jen soukromou záležitostí mezi věřitelem a dlužníkem, zabývali se jím i vládci, obchodníci i kazatelé. Mělo to smysl – dluhová zátěž totiž podle ekonoma Michaela Hudsona mívala tendenci předstihnout dlužníkovu schopnost dluh splatit. Nadměrné zadlužení nejprve brzdilo ekonomiku, populace se víc a víc propadala do dluhové závislosti a otroctví, což mohlo společnost přivést až na okraj kolapsu.
Sopka jménem Ingriš - 11. února uběhlo od jeho narození 115 let.
- Podrobnosti
Složil 60 operet a asi 600 písní. Řídil orchestry v Evropě i v Jižní Americe. Fotografoval a točil filmy, chytal kondory, přeplul Tichý oceán na voru, byl poradcem Hemingwaye a přítelem Heyerdahla. K jeho 80. narozeninám mu blahopřál i Ronald Reagan. Nejmenoval se Jára Cimrman, ale Eduard Ingriš.
„Léta jsem si dopisoval s Eduardem Ingrišem. To jméno dneska mladým lidem už mnoho neřekne, pokud jim nepřipomenete slavnou táborovou písničku Teskně hučí Niagara. Ingriš byl nádherný člověk. Potkali jsme ho v Peru, já ho znal jako herce a dirigenta, za protektorátu se v Alhambře hrála jeho opereta Rozmarné zrcadlo. Po setkání v Peru zase zmizel za horizontem...“ Potud vzpomínka cestovatele Miroslava Zikmunda v knize Život snů a skutečností.
Marian Jurečka by pozvánku na Krajanský den českých Němců odmítl, ale uvítal by je v Praze
- Podrobnosti
Říká to v rozhovoru pro LN (22.2.2020, Jurečka: Pozvánku na sraz landsmanšaftu odmítnu). Míní, že lepším místem k setkání s odsunutými obyvateli je případně domácí půda. „Nemám problém se s nimi setkat v Praze. A vážím si toho, že se sudetští Němci před pár lety vzdali nároků na majetky své či svých předků, což v české společnosti pořád málo lidí ví.“
Jeho sekretářka mi nedávno volala, jak je to s tím majetkem. Doporučil jsem jí kontaktovat vedoucího Sudetoněmecké kanceláře v Praze Petera Bartona. Sdělil jsem jí, že vedení Landsmanschaftu rozhodlo o vzdání se nároků v rozporu se stanovami spolku, bez souhlasu většiny členstva. Ve věci byly podány dvě žaloby. Soudy probíhaly roky. Jaký byl výsledek či je současný stav, nevím. Pochopitelně, že vedení spolku, financované vládou Bavorska má především zájem na zklidnění vztahů a budování hospodářské spolupráce. Kolik Čechů by se dobrovolně zbavilo práva získat zpět ukradený majetek, nebo adekvátní náhradu a ještě podpořilo budování sousedských vztahů s potomky těch, co je připravili o majetek? To už vyžaduje velkou morální vyspělost. Je to jedno ze základních lidských práv. Jde především o princip. Jiná věc už je jeho naplnění skutky. Stále je zde dost možností jak tento zločin na vlastním obyvatelstvu zmírnit a postupně obnovovat normální sousedské vztahy.
KVH 20. 2. 2020: Jak MAJDAN v Kyjevě změnil celou společnost
- Podrobnosti
Ukrajinci říkají, k normálnímu vývoji země potřebujeme silnou ruku, nikoli řeči o demokracii.
Excelentně hovořil a diskutoval novinář a historik Olexandr Zinčenko, jeden z důležitých aktivistů Majdanu, který mj. prosadil přejmenování ulice v Kyjevě na Ulici Václava Havla. Jeho postřehy platí i pro situaci v naší zemi a její vývoj.
Zvukový záznam stojí za poslech, byť zkrácený (dopravní spojení). Položil jsem jedinou otázku: „Lze popsat dnešní vliv a působení ruských tajných služeb na Ukrajině?“ Odpovědi jen potvrdily, že ruská propagační mašinérie se neštítí vůbec ničeho. Níže ve zkratce několik myšlenek ze čtvrtečního večera, převzatých i z prezentace:
Veterán – i o nás - doporučuji!
- Podrobnosti
Premiéra na ČT 9. 2. 2020 - shlédlo už cca 270.000 diváků!
Jeden z nejlepších filmů, které jsem za poslední roky viděl. Milan Ondrík v hlavní roli příběhu bývalého žoldáka, kterého cesta za láskou a normálním životem zraňuje víc než předchozích dvacet let války. Natvrdo ukazuje střet zdravého rozumu, skutečných, zapomenutých hodnot, s morálně a mravně zkaženou společností. Film můžete shlédnout v iVysílání ČT. Výkon Milana Ondríka by si zasloužil Oskara! Málokterý film dokáže tolik říci, mnohdy jen mlčením a gesty. Nutí k zamyšlení, jde do „morku kostí“ – každému člověku, který si v dnešní době ještě dokázal zachovat zdravý rozum.
Vystrčil byl „vystrčen“ na předsedu Senátu
- Podrobnosti
Senátor Miloš Vystrčil se stal druhým nejvýše postaveným ústavním činitelem země.
Svým vyjadřováním nebudí dojem silné, nezávislé osobnosti. Jen ukazuje, že se politickému a stranickému řemeslu dobře vyučil. Bylo by velkým překvapením – a jistě i oceněno občany, kdyby za zesnulého předsedu Senátu Jaroslava Kuberu vykonal naplánovanou cestu na Taiwan. Vyslal by tak signál, že i malé země se mohou zachovat statečně a důstojně, podobně jako činí v Číně Švýcarsko. I proto je Čínou respektováno, protože si dokázalo zachovat svoji hrdost, která není dána jen velikostí země, ale i statečností a osobní odvahou jejích představitelů. Zesnulý předseda senátu by na Tchaiwan nepochybně odejel – už jen z důvodů drzého, hrubého a vyděračského dopisu čínského velvyslanectví, urážející naší zemi a její občany. Sám Vystrčil říká, že je „mrazivý a zavání vyhrožováním.“ Je to zásah do suverenity naší země. Nepojede-li Vystrčil na Thaiwan, potvrdí, že nejsme suverénní země a jen poslušným, ustrašeným lokajem, jako jsme byli za totality. Bez ohledu na diplomatické zvyklosti, by takovýto dopis měl být zveřejněn, nechceme-li už nyní působit jako nesuverénní a závislá země.
Lidská práva musí být vždy na prvním místě – i v zájmu férového obchodování mezi zeměmi. Nemůže tomu tak být, jsou-li lidská práva brutálně potlačovaná, tak jako se děje v dnešní Číně.
Dominik Hašek: „Dotace na sport jsem měl rozdělovat já a ne můj náhradník z Nagana“?
- Podrobnosti
Článek Dotace na sport jsem měl rozdělovat já a ne můj náhradník z Nagana, si dovolím doplnit a podpořit jak předsedu Národní sportovní agentury Milana Hniličku, tak premiéra Andreje Babiše.
Premiér má pravdu: „Ministři mi nejdou, ale na stromech nerostou.“ Občané by mohli doplnit: „Politici nám nejdou, ale na stromech je jich všude plno.“ Schopných lidí, odolajících tlaku klientelismu, korupčního prostředí a pracovat pro druhé, nebude nikdy dost.
S poslancem Milanem Hniličkou jsem poprvé komunikoval, kdy jsem mu pogratuloval ke zvolení vládním zmocněncem pro sport a později jako předsedou Národní rady pro sport. Poté jsem se snažil pomoci uspořádat MS v gymnastice v roce 2022 v Praze, v roce 80. výročí narození Věry Čáslavské.
Uspořádání MS podporovala Nadace Věry Čáslavské, Milan Hnilička i premiér Andrej Babiš, který přislíbil za vládu poskytnout chybějící peníze. Bohužel ani MŠMT, ani předseda ČGF (České gymnastické federace) Roman Slavík, tuto skvělou myšlenku nepodporovali a jen se alibisticky vymlouvali. Více k tématu ve dvou článcích níže:
Read more...