Švýcarská demokratická inspirace stále nedostižná
- Podrobnosti
(LN 9.10.2018)
„Ve Švýcarsku jest to lid, který schvaluje zákony, která národní shromáždění švýcarské odhlasuje. U nás to bude senát, kterému to budeme předkládati, nikoliv lid, a pak president. Ano, jsou zde pokroky, ale ideálu demokracie to, co tvoříme, neodpovídá.“
Předpokladem skutečně funkční demokracie je vyspělost občana, daná tradicí. Je-li demokracie dána do rukou země bez tradice a vyspělé občanské společnosti, bude nutně zneužívaná. Následný vývoj slova moudrého poslance vyslovená před 100 lety potvrdil, sarkasticky řečeno „volíme, krmíme, neměníme, stojíme“. Trvalá výzva každému občanovi – být respektovaným voličem, nebo být neustále zneužívaným „volebním volem“. Máme novodobé papalášstvo, které nás trvale „krmí“ neplněnými sliby, mezi voliče chodí jen před volbami. Je nepřehlédnutelný volební trend volit osobnosti, které svým životem něco dokázali, stejně jako nevolit strany se stále stejnými kandidáty a sliby, které ke skutečným osobnostem mají hodně daleko, při vší úctě k výjimkám.
9.4.2003 SPOLEČNOST: Malá vzpomínka na velkou oběť
- Podrobnosti
JUDr. Milan Hulík
Čas jak známo přináší také zapomnění. Bylo by však nespravedlivé, kdybychom nevzpomněli, že před 15-ti lety, 26.4. zemřel Pavel Wonka. Byl posledním mučedníkem komunistického režimu a jeho smrt již v době "přestavby" a uvolnění komunistického režimu v posledních letech jeho existence dokázala, že tento režim byl v podstatě stejně nelidský, jako na začátku své existence.
Se vzpomínkou na laického právníka a advokáta bezprávných a oponentů režimu, bychom měli vzpomenout ještě jednoho právníka, přesněji právničku JUDr. Marcelu Horváthovou, soudkyni Okresního soudu v Trutnově. Tehdejší i nynější. Vzpomeňme i to, že Pavel Wonka byl odsouzen za projev svého základního demokratického práva, když se přihlásil jako nezávislý kandidát do voleb do Federálního shromáždění ČSSR. Po propuštění z výkonu trestu byl dne 5.4.1988 pro nedodržování tzv. ochranného dohledu, který spočíval v tom, že se musel pravidelně hlásit na stanici Veřejné bezpečnosti a nechat se šikanovat a ponižovat, opět stíhán a z příkazu JUDr. Marcely Horváthové vzat do vazby.
Diktatura soudů
- Podrobnosti
Kritika úrovně rozhodování našich soudů již trvá téměř třicet let a stále nepolevuje. Veškeré politické vize a proklamace o reformě justice totiž dopadly „na půdu vyprahlou a skalnatou, ve které nemohly vzklíčit a přinést užitek“. Přestože nemalá část soudců se snaží nejen vyhovět požadavkům našeho platného práva, ale i respektovat základní mravní normy a zejména pravidla slušného chování, soustavně se setkáváme i s takovými soudními rozhodnutími, o kterých se obvykle říká: „odborníci se diví, laici žasnou“. Nezřídka se dokonce stává, že soudci už ani nesoudí podle platného práva, ale podle svých mnohdy podivných představ o platném právu anebo podle svého momentálního pokřiveného (po)hnutí mysli, přičemž na platné právo se vůbec neohlížejí a proto se ani neobtěžují svá rozhodnutí náležitě právně zdůvodnit. Takové chování už není ani úzkoprsým právním pozitivismem, který bývá soudcům často vytýkán, ale doslova právním nihilismem, protože se zjevně pohybuje nejen mimo platné právo, ale dokonce i mimo (občasně) inspirativní, byť právně nezávazné judikáty. Odstrašujícím příkladem takového chování může být výrok jednoho soudce krajského soudu, který prohlásil: „Tento senát se judikáty neřídí, tento senát judikáty tvoří!“ Soudného člověka při takových slovech až zamrazí a okamžitě si vzpomene na tato slova anděla ze známé české pohádky „Hrátky s čertem“, kterými oslovil samolibého otce Scholastika: „Ďábelská pýcha z tebe mluví, poustevníku! Nelidskou zpupností jsi oděl svoji duši!“
O Kočku méně
- Podrobnosti
Plně se ztotožňuji se stanoviskem žižkovského starosty Alexandra Bellu, že pohřební průvod za ostatky Jana Kočky ml. neměl být povolen. Pieta za zemřelého je ryze soukromou záležitostí, odehrávající se na místě k tomu určeném, a jen ve výjimečných případech, u skutečně význačné osobnosti, je možno povolit v souvislosti s konáním pohřbu určité omezení provozu na veřejných komunikacích. Jan Kočka ml. ve svém krátkém životě nevykonal nic, čím by si takové privilegované zacházení zasloužil. Jeho život byl charakterisován toliko sledem protiprávních jednání, které jeho vlivní příbuzní jen s obtížemi žehlili, a okolnosti jeho smrti, zejména to, že jeho vinou zemřel řidič kamionu, rovněž nedávají důvodu, proč by město pro Kočku mělo truchlit.
Jsem proto pobouřen a doufám, že nové vedení města, nově již bez Kočkovy ČSSD, prověří okolnosti, za jakých bylo povolení vydáno.
Overtonova okna, aneb jak prosadit neprosaditelné
- Podrobnosti
Vzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.
Ne se vším v tomto článku musíme souhlasit, ale každý slušný a ještě normální člověk s jeho koncem jistě: Nejsnáze se „okno“ popsané Overtonem posunuje v tolerantní společnosti. Tedy ve společnosti, která nemá žádné ideály a v důsledku toho jasné rozdělení dobra a zla. Neexistuje tabu. Neexistuje nic svatého. Neexistuje pojetí posvátnosti a samotná diskuse o ní je zakázána. Existuje takzvaná „svoboda slova“, která byla přeměněna na svobodu ztráty lidskosti. Před našimi zraky postupně odstraňují rámce, ohraničující společnost od propasti sebezničení. Teď je již cesta otevřena. Osobně jsi však povinen zůstávat člověkem. Člověk je schopen najít řešení jakéhokoli problému. Co nezmůže jeden, udělají lidé, kteří jsou spojeni společnou myšlenkou. Rozhlédněte se kolem sebe.
Spravedlnost nahrazuje stále více nespravedlnost díky často nesmyslným zákonům v rozporu se zdravým rozumem, na které soudci přenášejí svá rozhodnutí a zbavují se tak své osobní odpovědnosti, resp. ji na zákony zbaběle přenášejí. Současné útoky na prof. Piťhu po jeho skvělém homiliu na Den sv. Václava připomínají novodobý hon na čarodějnice. Text ani video veřejnoprávními médii šířeno nebylo, zato kritika už ano. Trestní oznámení na prof. Piťhu už bylo podáno. To je jen dalším důkazem o hrozícím nebezpečí na které článek upozorňuje.
Vodu, ne zbraně – Ozelenění Afganistánu
- Podrobnosti
Dokument o Afganistánu a výjimečném člověku – Rozvoj díky iniciativě japonského lékaře panu Nakamury – Jeden člověk: 25 km řeky, 16,000 hektarů půdy, 600,000 lidí má obživu.
Pan Nakamura si zaslouží jako málokdo Nobelovu cenu! Takoví lidé se často nerodí. Je třeba si jich vážit a dávat je za příklad všem! Každý slušný a normální člověk porozumí i bez znalostí anglického jazyka. Dokument jsem shlédl v Japonském informačním centru dne 11.října. Věřím, že i vy budete unešení tímto hluboce lidským dokumentem o síle myšlenky a člověka, jde-li nekompromisně za svým cílem. Děkujeme pane Nakamuro! J.Š.14.10.2018
13.10.2018: Opus Bonum o Benešovi a česko-německých vztazích
- Podrobnosti
V Břevnovském klášteře v Praze se konalo tradiční setkání OPUS BONUM, tentokrát s panelisty Petrem Pithartem, děkanem právnické fakulty Janem Kuklíkem, moderovala Petruška Šustrová.
Pořídil jsem zvukový záznam dopolední části. Poté, kdy začala ubývat pozornost posluchačů, vyzval jsem moderátorku, aby byl dán prostor i jim a diskuze se oživila i jejich postřehy. Dostal jsem slovo pouze jednou, poté už byly mé pokusy o repliky na tvrzení, zejména pana Kuklíka odmítány s tím, že ještě jiní chtějí hovořit. Můj vstup začíná od 57:50 min. Můžete si poslechnout a učinit si vlastní názor. Co jsem již nemohl říci doplňuji níže.
Aleksej Širopajev: Rusko 1917 – 2017 a nikdy jinak
- Podrobnosti
Přinášíme překlad zamyšlení ruského publicisty Alekseje Širopajeva o tom, jak se uplynulých sto let podepsalo na ruské společnosti.
Je tu “jubilejní” rok 2017 a pomalu je načase shrnout historické výsledky. Otázka: posunuli jsme se někam dopředu za těch zběsilých sto let? Stalo se Rusko a jeho obyvatelstvo lepší, nebo horší? Soustředíme se na dnešek.
Rusko nevyřešilo ani jeden z úkolů, které před ním stály v únoru roku 1917.
NZZ 9.10.2018: Ruská mocichtivá mašinérie narazila na hranice nestydatosti
- Podrobnosti
"Někteří věří, že pan Skripal je něco jako aktivista za lidská práva. Je to jen bastard, nic jiného." Veřejný výrok Putina. - Aféra Skripal se vyvíjí k jedné z největších a nejvíce trapných porážek v historii tajných ruských a sovětských zpravodajských služeb. - Ruská mocichtivá mašinerie nyní dosáhla bodu, kde se jeho strategie nestydatosti obrací proti ní, samé.
Jako invaze zelených mužíků na Krym, sestřelení MH17 ukrajinskými stíhačkami, nebo hobby-hackeři ve volbách v USA - ruské vládě procházejí jasné lži překvapivě dobře. Po veřejném diletantství tajných služeb v posledních týdnech, by však mohlo být dosaženo vrcholu.
Read more...