Postřehy a komentáře
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
„Pro konzervativce je transcendentální dimenze života ve všech jeho podobách nedílnou součástí péče o spravedlivý a lidské přirozenosti odpovídající řád, pokud možno stabilních a evolučně se vyvíjejících politických a kulturních institucí. Odtud pramení jejich odpor k revolucím, násilnému vykořeňování lidí z místních tradic a zvyklostí, k indoktrinaci, selektivně pojatému vzdělávání, které má pouze produkovat poslušnou pracovní sílu.“
„Šlo [v samizdatovém vydávání výborů z časopisu The Salisbury Review redigovaného Rogerem Scrutonem] a stále jde o první pokusy porozumět uměle a násilně likvidovanému způsobu myšlení a jednání, po generace se opírajícího o nosné společenské instituce jako jsou rodina, škola, církve, morálka a právo, které podporou organického a pečlivě strukturovaného růstu shora dolů a naopak, vytvářelo předpoklady pro plynulý rozvoj občanské společnosti.“
Alena Hromádková
***
P.S. Události ČT dne 2.4.2024 mlčely, jak jinak ...
ČRoPlus 8.12.2023 (21:06 hod.): "Toto audio je v hodinových záznamech nedostupné kvůli autorským právům." ... JŠ
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Jméno Pavel Wonka je v Královéhradeckém kraji stále aktuálním tématem. Stal se jednou z posledních komunistických obětí. I přes nedostatek důkazů byl během komunistického režimu několikrát vězněn, týrán a mučen. Nakonec zemřel 26. dubna 1988 ve vazební cele v Hradci Králové. V této věznici byli vězni využíváni k otrocké práci pro státní podnik Preciosa (pozdějšího majitele Preciosy Ludvíka Karla vyznamenal prezident Miloš Zeman - Zeman vyznamenal podnikatele, který týral politické vězně JŠ).
Po příjezdu do věznice Pavla Wonku bachaři několikrát zbili a odepřeli mu lékařské ošetření. Byl pálen cigaretami a několikrát mu dozorci zlámali prsty na rukou. „Skoro nikdy nebrečel, ale tenkrát měl slzy v očích. Byl zřízený, celý se klepal,“ vzpomíná na jednu z vězeňských návštěv jeho bratr. Celý článek>
***
Prezident Zeman vyznamenal ředitele komunistického koncentráku Ludvíka Karla
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Aktualizováno 26.4.2024: Česko „země lupičů“: Proč stát už dávno nezasáhl proti zpronevěrám peněžních úschov? - V Česku se v posledních letech opakují případy, kdy advokát, insolvenční správce či exekutor zpronevěří mnohamilionové částky z peněz, které měl mít jen v dočasné úschově. Někteří advokáti tvrdí, že lze jednoduchou změnou legislativy takovým zpronevěrám zabránit, jenže stát se k tomu dosud neodhodlal. Podle některých kritiků by se tak v Česku zhroutil systém, který umožňuje celé řadě lidí z různých oborů velmi snadno zbohatnout. Pokud by jedna úschova představovala třeba cenu bytu v hodnotě 4 miliony korun, pak by úschovními účty ten rok prošlo na 320 miliard korun. Michal Malý: „Vládne nám chátra.“ Odpovědnost za tento stav neseme každý svým chováním a (ne)konáním. Politické strany to ve svých programech nemají a řešit to nebudou - samy z tohoto zločinného systému dobrovolně nevystoupí, profitují z něho! JŠ
***
On pak ale zašeptal: „Nebojte se toho, pane premiére, takhle my pomáháme i jiným, třeba panu Klausovi a jeho ódéesce.“
***
Mám pro vás jeden příběh, je sice starý už čtvrt století, ale nechat jej zapomenutý by byla škoda. Není zajímavý proto, že se přihodil mně, ale hlavně proto, že to byl první známý případ pokusu o korupci na nejvyšší mocenské úrovni. Byl navíc oznámen policii a také odsouzen.
Byl jsem tehdy předsedou vlády České republiky, ještě v rámci federace. Před zraky veřejnosti jsem skoro čtyři roky zakoušel roli toho, kdo „zapíská na píšťalku“ – roli whistelblowera. To slovo jsme tehdy neznali, takže přeloženo do obecné češtiny, a především do jazyka veřejného mínění, to znamenalo spíše roli udavače.
Však mi lidé říkali: Měl jsi to zapotřebí? Kdo ví, zda se to neobrátí proti tobě… A vskutku: jednou se objevil titulek v Právu ve stylu, zda si nakonec nepůjde sednout Pithart.
A co že se to tehdy stalo?
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Aktualizováno 26.4.2024: ŽENY: Co jsme to udělaly mužům? Emancipace osvobodila ženy, ale změnila i muže. Pořádní chlapi zmizeli, nikdo je nepotřebuje. Co dnes ženám zbylo? Kamarád? Podřízený? Poslušný otrok? Změkčilý citlivka? Takže dnes máte, co jste chtěly?
***
Proč údajné oběti nepodaly trestní oznámení hned? Proč je jako důkaz uznáno tvrzení pouze jedné strany? Od kdy je vyprávění údajných obětí nezpochybnitelným důkazem? "V případě pochybností vždy ve prospěch obviněného", stará právnická zásada. Soud má blíže k aktivismu než ke spravedlnosti. Z té mediální smršti na podporu jedné strany až mrazí, jakoby média byly „občanskou porotou“. Ta skutečná by jistě tak nezpochybnitelně nerozhodovala. Byl by Dominik Fery obžalován, kdyby nebyl poslancem a vypadal jako „běloch“? JŠ
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Roky se přihlašuji na akce pořádané Institutem pro politiku a společnost. Pokud mne akce zajímá, přihlašuji se obratem po obdržení pozvánky. Učinil jsem tak i na dnešní akci ve Sněmovně na téma: Svoboda projevu a boj s dezinformacemi. Den před konáním akce jsem obdržel email níže. Stalo se mi to poprvé. Možná byla akce obratem zaplněna přihlášenými. Nicméně při velkém sálu naplnění kapacity, během několika minut, se mi zdá dost nepravděpodobné, byť téma je velmi aktuální.
***
Vážené dámy a pánové,
děkujeme za Váš zájem o konferenci s názvem Svoboda projevu a boj s dezinformacemi. Z důvodu enormního zájmu a nedostatečné kapacity bohužel nemůžeme potvrdit Vaši registraci. Budeme se těšit na jinou příležitost k setkání.
S pozdravem
Tým IPPS
Institut pro politiku a společnost
Martinská 21, 110 00 Praha 1
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Pilotní odsun nepřátelské menšiny se odehrál na Konopišti
Právě před sto lety zastřelil v Sarajevu prosrbský radikál Františka Ferdinanda d´Este a jeho ženu Žofii. Dnes už víme, že atentát o měsíc později spustil první světovou válku. Je ale docela zajímavé si číst, jak na něj reagovali občané rakousko-uherské monarchie bezprostředně poté. Někteří propadli úzkosti v temné předtuše, jiní si škodolibě utahovali z dalšího neštěstí vládnoucího rodu, aniž vnímali blížící se katastrofu.
Saintegermainská mírová smlouva dávala novým státům vzniklým na území monarchie právo znárodnit nemovitý majetek Habsburků a nástupnické republiky toho využívaly. Tří dospívajících dětí Ferdinanda a Žofie se však konfiskace dotknout neměly: nebyli totiž Habsburkové, patřili k rodu Hohenbergů.
Společenská nálada vůči rakouské šlechtě byla velmi nevraživá, noviny přinášely historky o špatném zacházení Ferdinanda s českým služebnictvem a v obecném povědomí žil později vyvrácený mýtus, že právě na Konopišti František Ferdinand zosnoval spolu s německým císařem světovou válku – ač byl ve skutečnosti následník trůnu rozhodným odpůrcem války.
Místní vesničané přestali respektovat ploty, procházeli se zahradami zámku a pod okny pokojů mávali českými vlajkami
Poručník Jaroslav Thun protestoval až u prezidenta Masaryka a ten ho ujistil, že právoplatným vlastníkem panství bude uznán nejstarší Maxmilián, jak vyplývalo z dědického řízení rodiny. Pouze rozloha pozemků bude trochu zmenšena ve prospěch československého státu.
Jeho slib se však nenaplnil
V dubnu roku 1919, kdy vláda znárodňovala majetek Habsburků v Československu, správce Konopiště bez předchozího varování oznámil Ferdinandovým dětem, že mají pár minut na to, aby se sbalily a odjely. Směly si vzít jeden dvacetikilový kufr a český personál pečlivě kontroloval, co si balí. Maxmilián si nesměl odvézt ze své ložnice ani dvě rodinné fotografie. Stejně tak na Konopišti zůstaly deníky a fotografická alba, o matčiných špercích a dalších cennostech ani nemluvě. Před odchodem museli sourozenci ještě jednou kufry vybalit a ukázat, zda neodvážejí něco hodnotného.
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
ČT 24 - 19. 4. 2024: Mohl to být klidný páteční večer, ale do televize přišel David Černý. Marie Foltýnová: "Jděte do prdele." - David Černý: "Vy jděte do prdele." Byla to kurátorka umění ve veřejném prostoru. Střet názorů obou stojí za poslech. Označení "autorky" vulgárního výrazu "soudružka" Davidem Černým, je docela výstižné. Je známo, že podobné výrazy patřily ke slovní výbavě komunistů, pravda používané jen mimo veřejná vystoupení. Je-li tento výraz schopna použít dáma ve veřejném prostoru, navíc před statisíci diváky, žádná dáma to není. Jen úřednice, která má svoji funkci a na dámu a odbornici si jen hraje. Obávám se, že o místo nepřijde, protože její okolí nebude asi o moc jiné. Emoce jsou někdy prevít, ale očekávat veřejnou omluvu, by hraničilo s malým zázrakem.
Ondřej Neff: Úřednice placená za dozor nad veřejným prostorem poslala do pr*ele světově uznávaného sochaře. David Černý má takové renomé, že by se mohl usadit kdekoli na světě, kde by se mu zlíbilo, a mohl by tam tvořit, aniž by mu nějaká úřednice seděla za zády. Neudělal to, je to český sochař a tvoří doma. Chystá se „status umělce“. Nevím, jestli bude mít Černý šanci. Když ne, taková paní Foltýnová to bude mít snazší. Nebude ho muset posílat do pr*ele. Prostě mu nedá razítko a Černý bude v pr*eli. Ba ne nebude. Někam odjede, na Azurové pobřeží nebo do Barcelony a bude tam tvořit.
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Rudá armáda byla za komunismu glorifikována. Spáchala však také velké množství zločinů. Jeden z těch nejděsivějších se odehrál u Podolského mostu. Oběťmi byly německé ženy, které rudoarmějci hodiny brutálně znásilňovali.
Rudoarmějci rozpoutali peklo na zemi
Když Rudá armáda dorazila, začalo teprve to pravé peklo. I dosud přítomní američtí vojáci byli zdrcení mírou násilí vůči německým civilistům, ženám a dívkám, kteří se nijak neprovinili, snad jen tím, že byli Němci. Špinaví a zanedbaní rudoarmějci s východním vzezřením začali okamžitě oddělovat ženy od mužů. Zatímco bezbranné německé muže soustředili stranou, strhli ženy a dívky k zemi, servali jim šaty z těla a znásilnili je před očima všech ostatních. Muži byli zcela bezmocní. I když je tato scéna doslova drásala, nemohli dělat vůbec nic. Američané na svých vozidlech jen nevěřícně kroutili hlavami. Nemohli uvěřit svým očím.
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Tady se nám představuje: Jako když začne válka. Český turista popsal drsné podmínky na letišti v Dubaji. Bez empatie pro druhé, situaci, naříká a jen se diví, jako by katastrofu způsobili lidé, ne příroda. Aby něco obětoval a pomohl druhým, ho ani ve snu nenapadne.
Porovnáme-li chování Ukrajinců, vidíme ten nebetyčný rozdíl v myšlení a chování. Přišli často o vše, včetně smrti nejbližších, zdraví a nestěžují si. Typické, jak jeho svědectví přebírá mainstream. Je to takový „hrdina“ že ani své příjmení nezveřejnil. Bude možná schopný si i stěžovat na aerolinky, že mu zkazily drahou dovolenou. Další ukázka české sebestřednosti a plebejství, před kterým varovali už K. H. Borovský, F. Palacký, TGM a další. Nedivme se potom, že se nedokážeme spojit, když většina upřednostňuje sebe a „svoji kuličku“, ochotna poslouchat každého ve smyslu výroku: „Čech vždy upřednostní bůček před svobodou.“ I Heydrich to dobře věděl a plně využil, aby Češi poslouchali a dělali co potřeboval. Geny jsou dány, co z nich bude určuje výchova a prostředí. V tomto smyslu je dnešní doba výzvou každému, kdo si ještě zachoval zdravý rozum. JŠ
- Podrobnosti
- Kategorie: Postřehy a komentáře
Shlédl jsem dokument v Cinema City na Andělu. V sále jsme byli osamoceni s jednou cca 20ti letou dívkou. Zklamal mne. Točíme spoustu dokumentů o Václavu Havlovi, ale žádný, který by oslovil veřejnost napříč generacemi a jeho stále aktuálními myšlenkami. Pokračuje v tradici plebejských děl o našich velkých osobnostech (naštěstí už bez sexuálních scén, jaké jsme viděli ve filmu o Boženě Němcové) ve stylu „vždyť on je jako já“. Umí si snad někdo představit natočit podobným stylem dokument o TGM, Albertu Einsteinovi a dalších našich či světových velikánech? Ocenil jsem krátké vystoupení presidenta Václava Klause, který v pár vteřinách, slovně i neslovně, o sobě nevědomě vypověděl dokonale vše.
Nicméně připomínám výroky presidenta Václava Havla z dokumentu k zapamatování:
„Nejhorší je, když se řekne stejně nic nezměním, co bych se staral. To je takový ten nejhorší způsob existenciálního krachu.“
„Svět je absurdní, jsme jako Sysifos“
O duši soudobého Evropana: „Měl by být přece jenom trochu pokornější, měl by myslet i na to co bude až zemře, sklánět se před tajemstvím vesmíru a bytí samotného. Zkrátka vztahovat se opět víc, tak jak tomu bylo v první fázi evropského vývoje, k věčnosti a k nekonečnu.“
Read more...