Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Nejnovější komentáře

  • 30.03.2020 09:22
    Za pomoc se Rusům platí podanstvím. Italie připravuje pozváním ...

    Read more...

     
  • 23.03.2020 08:42
    Vše na světě se dá zneužít dovolí-li to NEZÁJEM nezodpovědných ...

    Read more...

     
  • 22.03.2020 09:20
    Dokud se v České republice nebude promítat Sněhurka a sedm ...

    Read more...

     
  • 15.03.2020 22:43
    Správně dodal pan Šinagl na pohřbu Honzy Vyčítala. "Přejeme ti ...

    Read more...

     
  • 14.03.2020 13:44
    Ruskou gubernii už máme na Pražském hradu. Po generace lámaná ...

    Read more...

     
  • 14.03.2020 13:34
    Mě řeči o Sudeťácích, českých Němcích a neustálé pěstované ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Postřehy a komentáře

Bohužel fungují, zvláště v zemi s mediální nevzdělaností. ZDE máte jednu z mnoha odstrašujících ukázek, kterou sledují desetitisíce lidí (můžeme jen marně doufat, že tomuto nesmyslu většina neuvěří). Proto se tato „výrobna“ lží tak osvědčuje, je šířena v dobré víře a „svatém nadšení. Osloví-li se pudy a emoce, vypnou spolehlivě zdravý rozum a manipulace je už snadná. Stejné principy používala komunistická a nacistická propagační mašinerie. Ondřej Neff to popsal výstižně: Jak rozpoznat podvod.

Helena Válková, profesorka kriminologie a někdejší ministryně spravedlnosti dle mnohých neochvějně kráčela k vrcholu kariéry, funkci veřejného ochránce práv. Tento stav, odvozený od nominace Válkové prezidentem republiky, trval přesně do chvíle, kdy se minulý týden v médiích objevil článek s názvem „Válková se v KSČ podílela na šikaně disidentů. S mužem, který poslal na smrt Horákovou“. Po publikaci, zdá se, je s kandidaturou amen, ale rovněž tak s pověstí Heleny Válkové. Budeme-li brát causu jako určitý znak dneška, něco, co se může stát každému, je to důvod navíc se Válkové zastat.

Ve sporu, který se v Polsku už roky vede o reformy soudnictví, se svádí další velká bitva. Její součástí je česká eurokomisařka Věra Jourová, jež se ve středu v Bruselu sešla s předsedou polského senátu. V tom má teď těsnou většinu opozice.

„Mnoho nasvědčuje tomu, že profesor Grodzki chce využít unijní instituce pro boj s polskou vládou. V Bruselu se chystá setkat s Věrou Jourovou, místopředsedkyní Evropské komise. V roce 2006 ji obvinili z korupce a byla i ve vazbě. Její vyšetřování se nakonec zastavilo,” zaznělo bez bližších detailů o české eurokomisařce 5. ledna ve večerních zprávách veřejnoprávní Polské televize (TVP). Stejné zprávy se už od prosince objevují na polském Twitteru: „Jourová už za obálky seděla, určitě předsedovi rozumí.” „To si levičáci popovídají. Jourová mu poradí, jak uniknout obvinění z úplatkářství. Jí se to povedlo. Seděla jen měsíc. Ti levičáci neumí žít bez okrádání jiných. Ale za to, jak ‚bojují‘ za dobro prostého lidu. Až do zadávení kaviárem.” „Čím se liší Jourová od Grodzkého? Za korupci už seděla.” 

Sadovníci prošli Varšavou  - a ČT o tom referovala způsobem, hodným Husákovy normalizace.

Sadovníci nejsou v Polsku ti, co sázejí stromy, ale ti, co sázejí roky nepodmíněně i podmíněně - různým - delikventům. Někdy skutečným, někdy ovšem jen delikventům z jejich - neostalinistického - pohledu. Právě proti takovým přijímá v současnosti polský Sejm nový Zákon o soudech a soudcích, řekli bychom u nás. Je namířen jak proti reziduím stalinismu v justici, stále tak četným a tak málo a vzácně potrestaným, tak proti hlupákům v talárech, myslících si, že pravda a zákon je to, co říkají oni sami. Polská vláda v této souvislosti odmítla jednat s Benátskou komisí, která přijela Polsku za nový justiční zákon vyčinit.

Kauza Heleny Válkové spustila další mediální válku, chcete-li lynč. Souhlasím s textem mediálního poradce pražského arcibiskupství knězem Romualdem Štěpánem Robem: „Exministryně spravedlnosti Válková? Mně to už z dnešního pohledu přijde jako pronásledování obětí KSČ. Já volal v listopadu 89: „Nejsme jako oni!“ Teď mi připadá, že někteří jsou jako oni…“

Samozřejmě poslankyně Válková pochybila a morálně selhala - jako většina. Proč se ale její text objevil až nyní? Ublížila snad někomu přímo jako tisíce dodnes nepotrestaných funkcionářů KSČ a členů StB, kteří si dnes žijí v blahobytu a veřejně se nám vysmívají? Je výborná právnička a byla by jistě lepší VOP než Šabatová. Odvádí dobrou práci ve Sněmovně i v jejím PV. O trestním oznámení na ombudsmanku Annu Šabatovou si nikdo netroufne napsat? Stejně jako o podvodnici Haně Marvanové, kterou Válková vyhodila z MsP jako zcela neschopnou?

Mysli si, že na takových klystýrech stojí Rakousko, a vítězství je naše, pravil Švejk před oním úkonem nemocničnímu zřízenci; podobný pocit máme ze zásahu Vrchního státního zastupitelství v Praze do okolností údajně protekčního věznění Davida Ratha. Nemůže být, domníváme se, příhodnější tečky za tímto trestním stíháním: porušili jsme sice vše, co jsme mohli, od nezákonného dozoru místně nepříslušným státním zástupcem a účelový výběr soudu pro povolení odposlechů přes nedovolený zásah Nejvyššího soudu do neskončeného řízení po flagrantní výhrůžku presidenta republiky předsedovi odvolacího senátu kárnou žalobou, ale dobrá věc se podařila a David Rath byl nakonec spravedlivě potrestán a odeslán na převýchovu do zařízení s tvrdým ložem, jehož parametry je třeba pravidelně kontrolovat, protože, jak praveno stínovým ministrem spravedlnosti za stranu, jejíž poločas rozpadu se jeví být povážlivě souměřitelným s délkou volebního období, vězení není hotel.

… Paradoxem některých českých černých pasažérů pak bývá právě pomýlený vztah nejen k úřadům, ale k veřejné moci obecně. Ať to někdo zařídí. Ať to oni zařídí. Ať to vláda zařídí. Ale ať já nic nemusím. A ať mě to nic nestojí.

Tuto hrůznou pasivitu a snahu o úplné zbavení se vlastní odpovědnosti za cokoli ve prospěch státu už dávno v karikatuře geniálně shrnul Karel Čapek: „Zatracená vláda, už zase mně nehoří doutník."

Připomeňme si i část životopisu současného generálního ředitele ČT Petra Dvořáka. Jistě je schopným manažerem, ale to se nenajde v naší zemi stejně schopný, či schopnější, který má minulost hodnou nejvyššího postavení ve veřejnoprávní ČT, která formuje myšlení a zůsoby většiny obyvatelstva?

Osvobození bývalého příslušníka komunistické Státní bezpečnosti (StB) Václava Novotného, který byl obžalován ze šikany dvou signatářek Charty 77, je definitivní. Státní zástupce se sice proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 odvolal, poté však vzal odvolání zpět.

Kolik příslušníků zločinecké organizace StB a členů KSČ bylo od listopadu 89 odsouzeno, hlavně z jejich vedoucích struktur? Kolik jejich obětí, včetně premiéra Babiše, je vláčeno a pomlouváno tiskem, jako kdyby oni tento systém vytvořili a byli pachateli? Česká společnost mravně kolabuje. Nastane obnova starých poměrů, nebo konečně začneme budovat skutečnou demokracii. Má na to ještě naše společnost dostatek vůle a hlavně lidí? Doufejme!

Martin C. Putna, literární historik, LN 12.11.2014 (v archivu LN tento článek není umístěn mezi články z datem 8.11 a 22.11.2014?)

Náhoda? Jak se blížíme ke čtvrtstoletí od revoluce, množí se zobrazení disidentů, která je mají shodit, zproblematizovat, nebo zesměšnit. Libuše Rudinská vylíčila Pavla Wonku jako spolupracovníka tajné policie a tvrdí v žánru dokumentu, že je to pravda. Říkali to přece estébáci.  Jiří Strach zase natočil film o imaginárním chartistovi, který se stal chartistou z nedopatření, když byl ožralý. Tvrdí v žánru televizní zábavy, že je to přece jen taková legrace.