Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

… Tady jsem bohužel zklamáván, i když vina je jednoznačně na naší straně: rozdíly mezi Prahou a třeba Karlovarským krajem se i po dvaceti letech pořád zvětšují. Z větší části se peníze z těch fondů rozkradou, pardon přerozdělí, ve prospěch těch bohatších. Nebo se za ně kdesi na hranici vystaví plavecký megabazén, jehož rezavé věže trčí do vzduchu možná tak jako vyhlídkové věže pro místní dravce…

Jsme přece ekonomickými tygry východní Evropy, jak hlásal ministr hospodářství Karel Dyba za ODS. Zajímavé: ódéesáci byli zprvu nejvíce pro Evropu, i když Václav Klaus opakoval: Jaké vstupování? Vždyť my jsme v Evropě vždycky byli! To je ponižování, braňme svou hrdost! Ale přístupové dokumenty v Římě podepsal. Když je nějaká velká sláva, tak to on u toho být musí. Po letech dodával: já ale podepisoval vstup jen do společenství trhu, a ne do společné politiky! A už vůbec ne té zahraniční. A to je – uznejme – pravda. Uvidíme, co s tou politickou unií bude. Teď řeší imigraci „povinnou solidaritou“ (aneb vyber si, jak budeš pomáhat, ale vybrat si musíš, takže jsi suverénní v rámci možnosti) a moc jí to nejde. Nejen kvůli Maďarům. Ale unie nakonec skoro všechny problémy když ne vyřešila, tak vyseděla.

Až tehdy pořádně vyvstala kruciální otázka, zda studený protestanský Sever může vůbec být v jednom spolku s katolickým středomořským jihem

Aktualizováno 7.5.2024: Petr Pithart: Konečně památník v Letech. Též jako připomínka naší hanby. Skvělý článek, nicméně v Letech byli i Židé ze Slovenska, kteří také končili v Osvětimi. JŠ 

***

"Polansky (…) před námi otevírá tušený, avšak úzkostlivě skrývaný svět našeho studu za to, co nechceme vidět." 

***

Premiér Petr Fialapronesl projev – osud židů zamlčel? V podstatě se dopustil jejich diskriminace. Můžeme jen doufat, že v prostorách památníku je jejich tragédii věnován alespoň jeden panel, když stál památník 102 milionů korun… Pro veřejnost bude otevřen 12. května. Kolik příslušníků romského etnika se zúčastní a bude památník pravidelně navštěvovat, včetně ostatních občanů naší země? Události ČT informovaly podrobně. Stejně informovat o masakru na Švédských šancích u Přerova už odvahu nemají…

Případ nepovšimnuté knihy Bouře, přinese další bouři…?!

Místopředseda Senátu Petr Pithart (KDU-ČSL) k nynějšímu opětovnému vydání Bouře týdeníku The Prague Post řekl, že obvinění, která Polansky vznesl, je nutné vzít vážně: "Jestliže to, co Polansky říká, je pravda, (Schwarzenberg) bude muset s něčím přijít a usmířit se se svojí minulostí."

Co mají společného Lidice, Osvětim a Lety? Strach ze zveřejnění celé pravdy...

Takže jsem volal firmě, která farmu kupovala. „Uvědomujete si, že kupujete památkovou oblast holocaustu, podle helsinské úmluvy bude muset být farma dříve či později odstraněna, přijdete o své investice a bude zabavena vládou?“ řekl jsem do telefonu, i když jsem věděl, že ji nekupovali. Z druhého konce drátu se mi někdo vysmál s tím, že je to nejlepší investice, jakou mohli udělat.(450 milionů korun)

Aktualizováno 26.4.2024: Česko „země lupičů“: Proč stát už dávno nezasáhl proti zpronevěrám peněžních úschov? - V Česku se v posledních letech opakují případy, kdy advokát, insolvenční správce či exekutor zpronevěří mnohamilionové částky z peněz, které měl mít jen v dočasné úschově. Někteří advokáti tvrdí, že lze jednoduchou změnou legislativy takovým zpronevěrám zabránit, jenže stát se k tomu dosud neodhodlal. Podle některých kritiků by se tak v Česku zhroutil systém, který umožňuje celé řadě lidí z různých oborů velmi snadno zbohatnout. Pokud by jedna úschova představovala třeba cenu bytu v hodnotě 4 miliony korun, pak by úschovními účty ten rok prošlo na 320 miliard korun. Sociolog Petr Hampl: „Vládne nám chátra.“Odpovědnost za tento stav neseme každý svým chováním a (ne)konáním. Politické strany to ve svých programech nemají a řešit to nebudou - samy z tohoto zločinného systému dobrovolně nevystoupí, profitují z něho! JŠ

***

On pak ale zašeptal: „Nebojte se toho, pane premiére, takhle my pomáháme i jiným, třeba panu Klausovi a jeho ódéesce.“

***

Mám pro vás jeden příběh, je sice starý už čtvrt století, ale nechat jej zapomenutý by byla škoda. Není zajímavý proto, že se přihodil mně, ale hlavně proto, že to byl první známý případ pokusu o korupci na nejvyšší mocenské úrovni. Byl navíc oznámen policii a také odsouzen.

Byl jsem tehdy předsedou vlády České republiky, ještě v rámci federace. Před zraky veřejnosti jsem skoro čtyři roky zakoušel roli toho, kdo „zapíská na píšťalku“ – roli whistelblowera. To slovo jsme tehdy neznali, takže přeloženo do obecné češtiny, a především do jazyka veřejného mínění, to znamenalo spíše roli udavače.

Však mi lidé říkali: Měl jsi to zapotřebí? Kdo ví, zda se to neobrátí proti tobě… A vskutku: jednou se objevil titulek v Právu ve stylu, zda si nakonec nepůjde sednout Pithart.

A co že se to tehdy stalo?