Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Nejnovější komentáře

  • 13.10.2019 16:59
    O kom se u nás nemluví. „První povinností vlády je chránit ...

    Read more...

     
  • 13.10.2019 16:57
    I za normalizace jsme to dokázali. 200.000 tisíc. Tolik se ...

    Read more...

     
  • 11.10.2019 14:46
    Někdy mě ty emoce, v tomto případě pláče, připomínají průvod ...

    Read more...

     
  • 10.10.2019 18:20
    Budování bez morálních základů buduje vždy jen zkázu.

    Read more...

     
  • 10.10.2019 18:17
    Dnes se dá říci, že hodně věcí komunisté "vybudovali" verbálně.

    Read more...

     
  • 08.10.2019 16:45
    Náš národ je bez paměti a bez zájmu. Hlavně, že je co ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Myšlenky moudrých

Současný systém zastupitelské demokracie je v krizi. V případě experimentů s přímou demokracií však mějme na paměti varování Edmunda Burka a Alexise de Tocquevilla před demokraticky zvolenou despocií i středoevropskou zkušenost s totalitními režimy, které se k moci dostaly demokraticky.

-Anglický filozof John Locke jako první přichází s myšlenkou, že člověk disponuje přirozenými právy na život, osobní svobodu a soukromý majetek, která mu žádná státní moc nemůže vzít, čímž definuje základní smysl státu.

-Francouzský filozof Charles de Montesquieu jako první navrhuje rozdělení moci ve státě na zákonodárnou, výkonnou a soudní a popisuje principy jejich fungování.

-Britský myslitel Edmund Burke pouhý rok po dobytí Bastily předpovídá, že ve jménu demokracie může nastat zneužití jejich nástrojů a procesů a nástup tyranie.

Češi mají v české šlechtě bohatství vzorů vzhledem k její pracovitosti, píli a trpělivosti.

Násilí a propaganda komunistů ne nepodobná násilí a propagandě nacistů, zapříčinily ve 20 stol. zhroucení hodnot, kterému podlehly oba národy. Německý svojí pracovitostí a přijetím tradic se opět dokázal zařadit do popředí evropských států. Češi ač obklopeni mnoha dobrými příklady české šlechty, zůstávají rozkolísaností i netečností reliktem minulé doby, který ji dodnes nahlodává připomínajíc postiženého invalidu.

 

K.Mrzílek, 2.10.2019

Bartonove erb„Píle dokáže ze všeho nejvíce.“ Tento citát Ovidia by se jistě hodil k rytířskému rodu Bartoňů z Dobenína.

Doporučuji shlédnout pořad ČT Modrá krev (II. řada) Bartoňové z Dobenína. Je to jako když se napijete z čisté studánky. Takové nádherné lidi jsme likvidovali, přesto se vracejí a jsou nám příkladem v dnešním bezhodnotovém světě. Jejich píle, moudrost, prostota a přirozenost jsou obdivuhodné. Nádherné, jak velkost zakladatelů se přenáší z generace na generaci a jak moudří jsou už i ti nejmladší členové rodu. J.Š.

* * *

Somatické postižení je lépe léčitelné než psychické.

Češi mají v české šlechtě bohatství vzorů vzhledem k její pracovitosti, píli a trpělivosti.

Násilí a propaganda komunistů ne nepodobná násilí a propagandě nacistů, zapříčinily ve 20 stol. zhroucení hodnot, kterému podlehly oba národy. Německý svojí pracovitostí a přijetím tradic se opět dokázal zařadit do popředí evropských států. Češi ač obklopeni mnoha dobrými příklady české šlechty, zůstávají rozkolísaností i netečností reliktem minulé doby, který ji dodnes nahlodává připomínajíc postiženého invalidu.

K.Mrzílek

 YustitiaNejvyšší zlo je, když zničíš lidskou dobrotu, nejvyšší mravnost je, když odčiníš lidskou křivdu. - Neusilujme o moc, majetek, obdiv ani chválu lidí, protože se jedná o pomíjivé hodnoty, které nevyjadřují podstatu pravé lidské kvality.

 Nedovolme našim politikům, aby tuto „sůl země“ zničili a zašlapali do prachu. Zlým a špatným lidem totiž vždycky budou vadit ti dobří, spravedliví, poctiví a slušní, a protože se nebudou chtít dívat do zrcadla odrážejícího jejich vlastní špatnost, budou se snažit toto zrcadlo pokřivit anebo rozbít a svoji nemravnost „normalizovat“. Nenechme se proto „otrávit“ ani zkazit jejich špatnými příklady. Cesta mravnosti je sice strmá, ale přímá; je to cesta nejvyšší, „direttissima lidské dokonalosti“.

 „Kterého rozumného člověka by těšilo pobývat ve zlém kraji, kde lidé nejsou schopni uvažovat?“                                     

 „Vlast je všude, kde je dobře.“

 Prozatím stále ještě žijeme v ekonomicky prosperující zemi a na rozdíl od převážné většiny světa i v přívětivém přírodním prostředí, kterého si však převážná většina lidí neváží a neustále jej poškozuje.

 Politika mravy nezlepšuje, ale zhoršuje! - „Co není na začátku rovné, bude na konci nutně křivé.“ 

 Pokud se však našim nerozumným, nevědomým a planě „humanizujícím“ politikům podaří cílenou tolerancí k nejrůznějším projevům nemravnosti a dokonce zločinnosti (viz § 8 občanského zákona o nepostižitelnosti nezjevného zneužití práva a § 12 odst.2 trestního zákona o subsidiaritě trestní represe) vypěstovat v naší společnosti představu, že nemravnost a zločinnost je koneckonců zcela normálním sociálním jevem, bude to naprostá společenská katastrofa, kterou občasné okázalé trestní stíhání některého neoblíbeného politika rozhodně neodvrátí.

… Momentálně je však pozoruhodná skutečnost, že politikům se již natolik podařilo pokazit veřejné mínění, že např. jejich mlžení, lhaní a (s)prostomluva jsou už veřejností považovány za zcela normáln … Převážné většině našich politiků ovšem zhloupnutí nehrozí, neboť mnozí z nich vstupovali do politiky již jako hloupí anebo úplně zhloupli až v průběhu své politické kariéry…. Největším neštěstím pro jakýkoliv národ je situace, kdy vůdčí politici (v poslední době zejména prezidenti, protože u monarchů takové situace zpravidla nehrozí) nedokáží včas vyhodnotit záporný emoční přetlak obyvatelstva (nespokojenost, zlobu a nenávist) a úporně setrvávají ve svých funkcích …

* * *

         Také politici jsou jenom lidé se všemi chybami a nectnostmi, které se však v politice zákonitě rozvíjejí až k odpornosti a nesnesitelnosti. Výhodné a výnosné společenské postavení politiků je totiž vyváženo objektivně nepříznivým až nebezpečným prostředím pro zachování zdravého rozumu, dobré pověsti, cti a dodržování mravních hodnot. Pokud bychom měli politiku personifikovat, pak pro mravně nepevné lidi je pravým Mefistofelem, který je úlisnou řečí svádí k chamtivosti, hrabivosti, rozmařilosti, sebestřednosti, lhaní a intrikaření, aby je pak za jejich mravní prohřešky „stáhl do pekla“.

        „Těžké je bojovat se žádostivostí, neboť co si přeje, kupuje si za duši.“

                                                             (Hérakleitos z Efesu – asi 544-484 př.n.l.) 

… Ostatně bez lhaní by se mnozí novináři, reportéři, redaktoři, komentátoři i politici ani neuživili. 

  Teoreticky by politici, novináři, reportéři, redaktoři a nejrůznější komentátoři měli být na „jedné lodi“ a „pádlovat“ stejným směrem. Mravní politici by totiž beze zbytku poctivě a nezištně sloužili veřejnosti (čímž by předem vyloučili svoji kritiku), a všichni novináři, reportéři, redaktoři i komentátoři by o jejich obecně prospěšné činnosti pravdivě informovali veřejnost. Že tomu tak není je dílem nedokonalosti lidských povah, které se negativním způsobem projevují v jakékoliv lidské profesi. Pouze v totalitních režimech všechny hromadné sdělovací prostředky pokorně slouží vládnoucí moci a velkými slovy informují veřejnost o jejích obrovských úspěších. V tomto směru nelze než nevzpomenout na přednášku známého reportéra Jana Petránka o SSSR, která se konala v r.1968 na Právnické fakultě v Praze. Tehdy pronesl památnou větu, že kdyby ze sovětského tisku vymizela slova „balšój“, „ogrómnyj“ a „magúčij“, vůbec by nemohly vyjít noviny (dnes to platí zejména o Severní Koreji a Číně). 

„…nemohou být smíšeni talentovaní a netalentovaní lidé, pravda a lež nemohou být spleteny. Když se talentovaní a netalentovaní lidé nesměšují, vynikající a talentované osobnosti dostanou možnost prosadit se, když se pravda nesplétá se lží, ve státě panuje pořádek.“ (Sün-c´)                                              

Nikdo není rozeným dobrým politikem, i když jsou tací, kteří si to nemyslí a věří ve svoji „vyvolenost“. Člověk se rodí pouze s pozitivními anebo negativními fyzickými a duševními předpoklady. Záleží na tom, v jakém prostředí žije, zda a jak své předpoklady rozvine a zda, jak a v jakém společenském prostředí je využije. V politice pak velice záleží na tom, co všechno lidé politikům dovolí a co jsou od nich ochotni strpět. Pokud jim tolerují více, než je v tradiční demokracii přiměřené, nemohou se pak divit jejich nekontrolovatelnému „rozletu“, kličkování v zákonech ani právním nebo mravním výstřelkům.

V jakýchkoliv přímých anebo veřejných volbách totiž platí již jednou citovaná základní psychologická zásada: „Mezi drzými zvítězí silnější, mezi silnými drzejší“. Je snadno seznatelnou skutečností, že převážná většina „demokratických“ politiků vůbec vládnout neumí a v poslaneckých anebo senátorských lavicích pouze „sbírá rozumy“, které pak vydává za rozumy své.

* * *

Téma veřejné volby anebo přímé demokracie se v posledních létech stalo oblíbeným politickým heslem některých politiků, kteří buď vůbec nevědí, o čem vlastně hovoří, anebo evidentně považují občany za lehce manipulovatelné hlupáky, kteří uvěří všem jejich polopravdám, lžím a slibům, mezi kterými vlastně není žádný rozdíl.

Praha ulice 30 stupnuDvě ulice, jen kousek od sebe, dělí je ale neuvěřitelných 30 stupňů Celsia!

Stromy nestačí mít pouze v lese, je potřeba mít stromy v krajině. - Nejdůležitější složkou krajiny je vegetace. Civilizace, které o vegetaci přišly, dříve nebo později vyhynuly.

Snažit se zadržet vodu v krajině je sice žádoucí, ale samo o sobě to proti suchu nepomůže. V Interview ČT24 to řekl Petr Horáček z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd, podle kterého je klíčová role vegetace, především stromů. Ke zvýšení srážek je totiž nutný vyšší výpar, přičemž hodně vody dokážou vypařit právě ony. V Česku je sucho – ba přímo extrémní sucho. Občas sice nastane zlepšení, když více zaprší, ale deštivá období zatím nebyla tak dlouhá, aby dokázala situaci skutečně zvrátit. Zásadní změnu přitom vědci neočekávají. Podle Petra Horáčka nelze zlepšení očekávat i proto, jak vypadá česká krajina.

Zásadový politik své životní postoje nepřizpůsobuje svému okolí a není jako korouhvička, která se točí po větru (nebo též „kam vítr, tam plášť“). Již samotné jeho jméno by mělo být symbolem pro určitý stabilní postoj, ať už by byl „konzervativně patricijský“ (např. ODS, TOP 09), „něco mezi“ (ANO), „populárně plebejský“ (Piráti, SPD, ČSSD, KSČM), náboženský (KDU-ČLS), „zelený“ (Strana zelených) anebo „kam vítr, tam plášť“ (takových stran a politiků je hned několik). Politická „čitelnost“ nových stran a občanských hnutí se teprve projeví a rozhodně na ni nelze usuzovat z jejich předvolebních hesel. U převážné většiny politiků bez rozdílu politického zaměření však dlouhodobě převažuje jediný zájem, kterým je vlastní prospěch, a současně vedle strachu z nemoci a neodvratné smrti i panický strach z politického pádu a návratu do běžného občanského života. 

* * *

Politik by měl být zásadový a pevný ve svých životních postojích. Své postoje a názory by měl měnit pouze tehdy, pokud by se prokázalo, že byly mylné. Zmýlit se totiž může každý, protože schopnost správného vnímání a rozpoznávání pravé skutečnosti je závislá na celé řadě časově i místně proměnlivých subjektivních i objektivních faktorů.