Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Nejnovější komentáře

  • 21.08.2019 09:20
    Je smutné, že se i dnes pod svůj názor mnozí bojí podepsat ...

    Read more...

     
  • 20.08.2019 20:02
    Korektura: EU, presneji Zapadni Evropa, to byl kdysi "predevsim ...

    Read more...

     
  • 20.08.2019 19:59
    EU, presneji Zapadni Evropa, to byl kdysi "predevsim obchodni ...

    Read more...

     
  • 20.08.2019 19:45
    Nemecko si v poslednich letech zadelalo na Problemy, o jakych ...

    Read more...

     
  • 20.08.2019 18:54
    Německo opakovaně dokazuje svoji schopnost vypořádat se s ...

    Read more...

     
  • 20.08.2019 18:49
    Vážená paní Dario, vynášet "konečné" soudy nad věcmi a druhými ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Myšlenky moudrých

… Ostatně bez lhaní by se mnozí novináři, reportéři, redaktoři, komentátoři i politici ani neuživili. 

  Teoreticky by politici, novináři, reportéři, redaktoři a nejrůznější komentátoři měli být na „jedné lodi“ a „pádlovat“ stejným směrem. Mravní politici by totiž beze zbytku poctivě a nezištně sloužili veřejnosti (čímž by předem vyloučili svoji kritiku), a všichni novináři, reportéři, redaktoři i komentátoři by o jejich obecně prospěšné činnosti pravdivě informovali veřejnost. Že tomu tak není je dílem nedokonalosti lidských povah, které se negativním způsobem projevují v jakékoliv lidské profesi. Pouze v totalitních režimech všechny hromadné sdělovací prostředky pokorně slouží vládnoucí moci a velkými slovy informují veřejnost o jejích obrovských úspěších. V tomto směru nelze než nevzpomenout na přednášku známého reportéra Jana Petránka o SSSR, která se konala v r.1968 na Právnické fakultě v Praze. Tehdy pronesl památnou větu, že kdyby ze sovětského tisku vymizela slova „balšój“, „ogrómnyj“ a „magúčij“, vůbec by nemohly vyjít noviny (dnes to platí zejména o Severní Koreji a Číně). 

„…nemohou být smíšeni talentovaní a netalentovaní lidé, pravda a lež nemohou být spleteny. Když se talentovaní a netalentovaní lidé nesměšují, vynikající a talentované osobnosti dostanou možnost prosadit se, když se pravda nesplétá se lží, ve státě panuje pořádek.“ (Sün-c´)                                              

Nikdo není rozeným dobrým politikem, i když jsou tací, kteří si to nemyslí a věří ve svoji „vyvolenost“. Člověk se rodí pouze s pozitivními anebo negativními fyzickými a duševními předpoklady. Záleží na tom, v jakém prostředí žije, zda a jak své předpoklady rozvine a zda, jak a v jakém společenském prostředí je využije. V politice pak velice záleží na tom, co všechno lidé politikům dovolí a co jsou od nich ochotni strpět. Pokud jim tolerují více, než je v tradiční demokracii přiměřené, nemohou se pak divit jejich nekontrolovatelnému „rozletu“, kličkování v zákonech ani právním nebo mravním výstřelkům.

V jakýchkoliv přímých anebo veřejných volbách totiž platí již jednou citovaná základní psychologická zásada: „Mezi drzými zvítězí silnější, mezi silnými drzejší“. Je snadno seznatelnou skutečností, že převážná většina „demokratických“ politiků vůbec vládnout neumí a v poslaneckých anebo senátorských lavicích pouze „sbírá rozumy“, které pak vydává za rozumy své.

* * *

Téma veřejné volby anebo přímé demokracie se v posledních létech stalo oblíbeným politickým heslem některých politiků, kteří buď vůbec nevědí, o čem vlastně hovoří, anebo evidentně považují občany za lehce manipulovatelné hlupáky, kteří uvěří všem jejich polopravdám, lžím a slibům, mezi kterými vlastně není žádný rozdíl.

Praha ulice 30 stupnuDvě ulice, jen kousek od sebe, dělí je ale neuvěřitelných 30 stupňů Celsia!

Stromy nestačí mít pouze v lese, je potřeba mít stromy v krajině. - Nejdůležitější složkou krajiny je vegetace. Civilizace, které o vegetaci přišly, dříve nebo později vyhynuly.

Snažit se zadržet vodu v krajině je sice žádoucí, ale samo o sobě to proti suchu nepomůže. V Interview ČT24 to řekl Petr Horáček z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd, podle kterého je klíčová role vegetace, především stromů. Ke zvýšení srážek je totiž nutný vyšší výpar, přičemž hodně vody dokážou vypařit právě ony. V Česku je sucho – ba přímo extrémní sucho. Občas sice nastane zlepšení, když více zaprší, ale deštivá období zatím nebyla tak dlouhá, aby dokázala situaci skutečně zvrátit. Zásadní změnu přitom vědci neočekávají. Podle Petra Horáčka nelze zlepšení očekávat i proto, jak vypadá česká krajina.

Zásadový politik své životní postoje nepřizpůsobuje svému okolí a není jako korouhvička, která se točí po větru (nebo též „kam vítr, tam plášť“). Již samotné jeho jméno by mělo být symbolem pro určitý stabilní postoj, ať už by byl „konzervativně patricijský“ (např. ODS, TOP 09), „něco mezi“ (ANO), „populárně plebejský“ (Piráti, SPD, ČSSD, KSČM), náboženský (KDU-ČLS), „zelený“ (Strana zelených) anebo „kam vítr, tam plášť“ (takových stran a politiků je hned několik). Politická „čitelnost“ nových stran a občanských hnutí se teprve projeví a rozhodně na ni nelze usuzovat z jejich předvolebních hesel. U převážné většiny politiků bez rozdílu politického zaměření však dlouhodobě převažuje jediný zájem, kterým je vlastní prospěch, a současně vedle strachu z nemoci a neodvratné smrti i panický strach z politického pádu a návratu do běžného občanského života. 

* * *

Politik by měl být zásadový a pevný ve svých životních postojích. Své postoje a názory by měl měnit pouze tehdy, pokud by se prokázalo, že byly mylné. Zmýlit se totiž může každý, protože schopnost správného vnímání a rozpoznávání pravé skutečnosti je závislá na celé řadě časově i místně proměnlivých subjektivních i objektivních faktorů.

Existuje-li spravedlnost, existuje i stát.  Zanikne-li spravedlnost, zanikne i stát. - Spravedlnost vůči sociálně slabým je spravedlnost nejopravdovější. - Spravedlnost má větší cenu než lidský život.- Nedokáží si dva urození posluhovat. A ani dva sluhové si nedokáží rozkázat.- „Čím je spravedlivé jednání nesnadnější, tím je krásnější, a smyslu pro spravedlnost se nesmíme vzdát v žádném životním postavení.“     

Dobrý politik musí být příkladem občanské ukázněnosti. Proto musí respektovat spravedlnost i právní řád, pokud je ovšem rozumný a mravný. I kdyby však právní řád byl nerozumný a nemravný, žádný politik (tím méně zákonodárce!) jej nemůže okázale porušovat, vymýšlet si vlastní mimoprávní pravidla chování a dokonce navádět ostatní občany k jeho porušování. Má-li tedy za to, že změna právního řádu je nutná, musí se demokratickým způsobem pokusit o jeho změnu. Je-li náležitě připraven a vládne silou slov i argumentů, musí být případně schopen obrátit se i na Evropský soud pro lidská práva, a to i za cenu skandalizace vlastního zákonodárného sboru a Ústavního soudu.

„Člověk, který je po dlouhou dobu svírán řetězem blbů, je v reálném nebezpečí, že se časem sám stane jeho článkem.“ - „Jednej tak, jako by maxima tvé vůle měla být všeobecným mravním zákonem!“

Politik je soustavně vystaven nebezpečí, že podlehne nepříznivému vlivu okolního prostředí. Tak jako se řemeslníci, stavební inženýři, lékaři, právníci apod. stálým opakováním určitých pracovních úkonů ve svém obvyklém pracovním prostředí zdokonalují ve svých vědomostech, zkušenostech i dovednostech, tak i politici se v prostředí poznamenaném stálým opakováním lží a vykonáváním nejrůznějších nemravností soustavně zdokonalují ve svých špatnostech, až se nakonec stanou tím, co před občany předvádějí a čím se v počátcích své slibné kariéry snad ani stát nechtěli.

„Poučovat hloupé je nejen zbytečné, ale i nebezpečné.“ – „Statečnost je ctností bojující za spravedlnost.“ - „Postoj ušlechtilého člověka k světu je tento: nikdy si nevšímá, co ztratí a co získá, je-li to spravedlivé!“

Politik musí být uvážlivě odvážný, nikoli ztřeštěný anebo zbrklý. Odvaha k písemnému projevu, řeči i činům musí být vždy podložena zralou úvahou, vědomostmi a zkušenostmi, aby bylo (pokud možno) vyloučeno jakékoliv riziko vyplývající nejen z vyřčení nepříjemné pravdy, ale i z odvážného činu.

Má-li být politická odvaha skutečnou odvahou, musí být mravná a zásadová. Nelze totiž hovořit o politické odvaze, pokud je politik „odvážný“ pouze vůči svým politickým oponentům, neoblíbeným kritikům anebo zahraničním demokratickým politikům, kterým přirozená slušnost velí velkoryse přehlédnout jeho neomalené útoky, a přitom je podlézavý až zbabělý vůči představitelům totalitních mocností, kteří na jakoukoliv kritiku dokáží odpovědět hrozbami a sankcemi. O takovém obojetném politikovi lze spíše říci, že je vypočítavý, „křivý“, bezpáteřní a bezcharakterní.   

Historie se neopakuje, opakují se pouze lidské chyby!

… Primární lidská slušnost je pro každého populistu tím největším nepřítelem (žádný populista se totiž nedokáže chovat moudře, uvážlivě a slušně). Záleží tedy nejen na intelektuální a mravní úrovni tamního obyvatelstva (ostatně i našich občanů), ale i na tom, co jsou svými politikům ochotni tolerovat a co jim dovolí. Kořenem slova populismus je latinské slovo „populus“, což je překládáno jako „lid“ anebo „národ“. Populismus lze tedy definovat jako cíleně pěstovanou oblibu u lidu anebo jako „podbízivou líbivou politiku“. … Může ovšem dojít i k tomu, že na původním mravném politickém programu některých vizionářských politiků se začnou přiživovat politici vychytralí, vypočítaví a nemravní, kteří vidí příležitost ke svému zviditelnění a budoucímu prodloužení své politické kariéry. Pokud se jim pak podaří ve volbách zvítězit, skutečné původce tohoto vítězného programu odstraní a celý program postupně zpotvoří anebo přizpůsobí svým vlastním sobeckým potřebám. …

* * *

          Patrně prvním historicky známým populistou byl římský konzul Publius Valerius, který se r.509 př.n.l. zasloužil o vyhnání římských králů z etruského rodu Tarquiniovců. Protože si však postavil dům na římském pahorku Velie, vzbudil závist svých spoluobčanů a byl pomlouván, že se chce povyšovat nad lidem a zmocnit se vlády. Na důkaz své oddanosti lidu proto zbořil svůj dům a postavil jej až na břehu Tiberu, aby všichni římští občané bydleli nad ním (Titus Livius – Dějiny římské od založení Města, Kniha II./7). Vděčným římským lidem mu proto tehdy jako prvnímu římskému politikovi bylo uděleno přízvisko Publicola, což je překládáno jako  „přítel lidu“.

  „Jediné, za co se opravdu bije většina politiků, je znovuzvolení do funkce.“  

Svoji oblíbenost si však mnozí politici snaží získat nikoli pravdivými slovy a mravným způsobem života, ale zejména planými sliby, kterým však po dosavadních zkušenostech mohou uvěřit jen mentálně utlumení šmudlové. Mnozí politici proto nakonec otrnou a ačkoliv se míněním lidu stále veřejně ohánějí, ve skutečnosti jsou zcela odtrženi od reality a docela jim stačí, když za jedno volební období proniknou do nějakého „svazu známých“ a pro budoucno si zajistí nějaké „teplé místo“ i mimo politiku. Dělají to téměř všichni politici bez rozdílu svého politického zaměření a proto je krajně pokrytecké, pokud některé své trestně stíhané kolegy okázale odsuzují, zvláště je-li toto trestní stíhání krajně problematické a nedůvěryhodné.