Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Kalendář událostí

ne čvn 16 @13:00 -
Přerov: 79. výročí masakru na Švédských šancích
pá čvn 21 @20:00 -
Žebrák: 70 let hvězdárny
so čvn 22 @08:00 -
5. HUDLICEFEST 2024
po čvn 24 @09:00 -
KS Zlín: Vražda ve Slopném
st čvn 26 @13:00 -
ODROČENO: OS Břeclav: Vražda dvou Rakušanů

Nejnovější komentáře

  • 14.06.2024 08:49
    Naši vládní politici jdou ve stejných stopách jako pokrokářští ...

    Read more...

     
  • 13.06.2024 12:29
    „Žádné morální zábrany“. Spekulanti útočí na majitele podílů ...

    Read more...

     
  • 10.06.2024 16:07
    Půlroční angažmá se po návratu domů vydávalo za velký úspěch ...

    Read more...

     
  • 08.06.2024 14:56
    Tolik k „úžasné práci Covida“ Berseta, bezcharakterníh o ...

    Read more...

     
  • 08.06.2024 14:50
    Soviel zum "wunderbaren Covid-Job" des Charakterlumpen Berset ...

    Read more...

     
  • 07.06.2024 09:38
    Masakr práva ve Zlíně pokračuje a organizovaný zločin kvete.

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

Karel Havlíček Borovský
26. června r. 1850

KOMUNISMUS znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž, aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. Bez všelikých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.

 


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Starenka

"Vůbec by nebylo třeba vykládat učení, kdyby zářil sám náš život. Nebylo by třeba brát na pomoc slova, kdyby dostatečným svědectvím, byly naše činy."

Sv. Jan Zlatoústý

***

Tuto báseň napsala stařenka, která zemřela v oddělení pro dlouhodobě nemocné. Personál nemocnice ji nalezl mezi jejími věcmi. Tak se jim líbila, že ji opsali a báseň začala putovat po celé nemocnici…

***

Poslyšte sestro, když na mne hledíte,

řekněte, koho to před sebou vidíte.

Ach ano, je to jen ubohá stařena

S divnýma očima a napůl šílená.

 

Odpověď nedá vám, jídlo jí padá,

nevnímá, když po ní něco se žádá,

o světě neví, jen přidělává práci,

boty a punčochy napořád ztrácí.

 

Někdy je svéhlavá, jindy se umí chovat,

už potřebuje však krmit a přebalovat.

 

Tohleto vidíte? Tohle si myslíte?

Sestřičko, vždyť o mně vůbec nic nevíte.

 

Budu vám vyprávět, kým vším jsem bývala,

než jsem se bezmocná až sem k vám dostala.

Miláčkem rodičů, děvčátkem, tak sotva deset let,

s bratrem a sestrami slád život jak med.

 

Šestnáctiletou kráskou, plující v oblacích,

dychtivou prvních lásek a pořád samý smích.

V dvaceti nevěstou se srdcem bušícím,

co skládala svůj slib za bílou kyticí.

 

A když mi bylo pár let po dvaceti,

já chtěla šťastný domov pro své děti.

 

Pak přešla třicítka a pouta lásky dětí,

jak rostly, už mohly jsme uzlovat po paměti.

 

A je mi čtyřicet, synové odchází,

jenom můj věrný muž pořád mne provází.

Padesátka přišla, ale s ní další malí,

co u mě na klíně si jak ti první hráli.

 

Však začala doba zlá, můj manžel zesnul v Pánu,

Mám z budoucnosti strach, někdo mi zavřel bránu.

Život jde dál, mé děti mají vrásky

a já jen vzpomínám na ně a na dny lásky.

 

Příroda krutá je, i když byl život krásný,

na stará kolena nadělá z nás všech blázny.

Tělo mi neslouží, s grácií už je ámen,

kde srdce tlouklo dřív, dnes cítím jenom kámen.

 

Však vprostřed zkázy té mladičká dívka žije

a srdce jí, byť hořce, tam uvnitř pořád bije.

Vzpomínka na radost, na žal, co rozechvívá,

Vždyť pořád miluje a nepřestala být živá.

 

Málo bylo těch let a netáhla se líně,

já smířila se s tím, že všechno jednou mine.

Otevřte oči, sestřičko, teď, když to všechno víte,

neuvidíte seschlou stařenu…

Teď už – uvidíte!

***

Nalepeno na dveřích jednoho střediska domácí péče v Hořovicích. Jeho zakladatelka zemřela náhle, také pečovala o moji maminku. JŠ    

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 1.00 (1 Vote)
Share