Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Institut pro politiku a společnost pořádal v paláci ARA 15.4.2024 konferenci na téma Dvacet let České republiky v EU. Byly čtyři panely. Zajímal mne PANEL 3: Příběh členských zemí EU přistoupivších v roce 2004 s panelistkou Janou Hybáškovou, šéfkou osobního oddělení MZV ČR.

Otázky nemohly být kladeny přímo, živě, ale poslány předem do aplikace SLIDO (na konci každého panelu na ně bylo odpovídáno, ze jich bylo rekordních 16). V aplikaci byl omezen text, proto jsem jednu otázku rozdělil na tři. Pouze tento panel byl ukončen bez jediné otázky veřejnosti a vysvětlení moderátorky. Veřejnost mlčela, ozval jsem se jako jediný, tradičně – viz zvukový záznam „debaty s veřejností“, která směla jen poslouchat, v obou významech slova. Musel jsem utíkat, abych vůbec stihl oslovit ředitelku Janu Hybáškovou a předat ji otázky, nepřijala je – ani „opoziční“ panelistka poslankyně Dostálová. Slušné chování není třeba zadokumentovat, to politici umí v médiích zahrát skvěle, kdy „zapřou nos i mezi očima“. Tento „jednotný úprk“ před občanem a odpovědností političek protistran, jsem pro veřejnost a daňové poplatníky zaznamenal. Názorná ukázka jak se politici bojí přímé demokratické diskuse. V médiích jsou v pohodě - divák za obrazovkou je neohrožuje:-)

„Pro konzervativce je transcendentální dimenze života ve všech jeho podobách nedílnou součástí péče o spravedlivý a lidské přirozenosti odpovídající řád, pokud možno stabilních a evolučně se vyvíjejících politických a kulturních institucí. Odtud pramení jejich odpor k revolucím, násilnému vykořeňování lidí z místních tradic a zvyklostí, k indoktrinaci, selektivně pojatému vzdělávání, které má pouze produkovat poslušnou pracovní sílu.“

„Šlo [v samizdatovém vydávání výborů z časopisu The Salisbury Review redigovaného Rogerem Scrutonem] a stále jde o první pokusy porozumět uměle a násilně likvidovanému způsobu myšlení a jednání, po generace se opírajícího o nosné společenské instituce jako jsou rodina, škola, církve, morálka a právo, které podporou organického a pečlivě strukturovaného růstu shora dolů a naopak, vytvářelo předpoklady pro plynulý rozvoj občanské společnosti.“

Alena Hromádková

***

P.S. Události ČT dne 2.4.2024 mlčely, jak jinak ...

ČRoPlus 8.12.2023 (21:06 hod.): "Toto audio je v hodinových záznamech nedostupné kvůli autorským právům."... JŠ

„KDYŽ NEDÁŠ DO HRNEČKU, NEMŮŽEŠ JÍST Z HRNEČKU.“

Z moudrostí našich babiček

***

Aktualizováno 27.3.2024: Stanislav Vrbík: O BATISMU NADČASOVÉM:

… Snad nejotevřenější a nejvýmluvnější obdiv k Baťům jako tvůrcům nového typu lidské společnosti vyslovil v roce 1937 Jeden sovětský generál, zřejmě od tajných služeb. (Podle pozdějšího vyprávění Jana Bati. Na jméno generála si nevzpomínal). Po návštěvě Zlína, kam se spolu s gen. Šapošnikovem onen generál nechal  pozvat  v roce 1937 při účasti na vojenských manévrech československé armády, byl zdrcen. Prohlásil v soukromém rozhovoru čs. gen. Lužovi, že zatímco oni v Rusku prolili potoky krve, aby vyhubili podnikatele jako škůdce země, aniž dosáhli cíle dát lidem šťastný život, ve Zlíně jeden z těch proklínaných podnikatelů toho dosáhl v míře, o jaké oni v Rusku nemohou ani snít.Vlastníma rukama prý povraždil stovky podnikatelů ve víře, že dělá správnou věc. Ne, to není možné, dodal, zarýval si prsty do tváře a byl na pokraji psychického zhroucení. … Výtah podstatného následuje. JŠ

***

To uplatnění mravnosti se uskutečňovalo už od začátku minulého století. Bohužel, jen ve Zlíně a tam bylo omezeno okupací a zahubeno znárodněním. Bylo to komunistické vládě málo. Museli hodně lidí pozavírat i některé oběsit, a Zlín přejmenovat, aby bylo dílo zkázy dovršeno.

Ale to pravé eldorádo drancování mohlo přijít až po pádu komunismu. Přišel kapitalismus nakažený virem extrakorupce. ,,Štěstí přálo připraveným" (zřejmě zásluhou StB) a naše společnost se dostala z bláta do louže. Byla tu korupce i za komunismu. Taková stokorunová a bonová. S novým kapitalismem se dospělo jakousi zvrácenou inflací úplatků až k miliardám.

I dnes se můžeme užasle ptát s A. Cekotou: ,,Jak může vydržet prosperovat stát, jemuž se pověsily na krk politické strany"... a které se, zásluhou „pragmatiků" ve svých řadách, nedokážou ubránit korupci a vlivu rychlozbohatlíků, jimž je pak samozřejmě dovoleno vymýšlet a sofistikovat své zlodějské dílo."

Aktualizováno 26.4.2024: Česko „země lupičů“: Proč stát už dávno nezasáhl proti zpronevěrám peněžních úschov? - V Česku se v posledních letech opakují případy, kdy advokát, insolvenční správce či exekutor zpronevěří mnohamilionové částky z peněz, které měl mít jen v dočasné úschově. Někteří advokáti tvrdí, že lze jednoduchou změnou legislativy takovým zpronevěrám zabránit, jenže stát se k tomu dosud neodhodlal. Podle některých kritiků by se tak v Česku zhroutil systém, který umožňuje celé řadě lidí z různých oborů velmi snadno zbohatnout. Pokud by jedna úschova představovala třeba cenu bytu v hodnotě 4 miliony korun, pak by úschovními účty ten rok prošlo na 320 miliard korun. Michal Malý: „Vládne nám chátra.“Odpovědnost za tento stav neseme každý svým chováním a (ne)konáním. Politické strany to ve svých programech nemají a řešit to nebudou - samy z tohoto zločinného systému dobrovolně nevystoupí, profitují z něho! JŠ

***

On pak ale zašeptal: „Nebojte se toho, pane premiére, takhle my pomáháme i jiným, třeba panu Klausovi a jeho ódéesce.“

***

Mám pro vás jeden příběh, je sice starý už čtvrt století, ale nechat jej zapomenutý by byla škoda. Není zajímavý proto, že se přihodil mně, ale hlavně proto, že to byl první známý případ pokusu o korupci na nejvyšší mocenské úrovni. Byl navíc oznámen policii a také odsouzen.

Byl jsem tehdy předsedou vlády České republiky, ještě v rámci federace. Před zraky veřejnosti jsem skoro čtyři roky zakoušel roli toho, kdo „zapíská na píšťalku“ – roli whistelblowera. To slovo jsme tehdy neznali, takže přeloženo do obecné češtiny, a především do jazyka veřejného mínění, to znamenalo spíše roli udavače.

Však mi lidé říkali: Měl jsi to zapotřebí? Kdo ví, zda se to neobrátí proti tobě… A vskutku: jednou se objevil titulek v Právu ve stylu, zda si nakonec nepůjde sednout Pithart.

A co že se to tehdy stalo?