„KDYŽ NEDÁŠ DO HRNEČKU, NEMŮŽEŠ JÍST Z HRNEČKU.“
Z moudrostí našich babiček
***
Aktualizováno 27.3.2024: Stanislav Vrbík: O BATISMU NADČASOVÉM:
… Snad nejotevřenější a nejvýmluvnější obdiv k Baťům jako tvůrcům nového typu lidské společnosti vyslovil v roce 1937 Jeden sovětský generál, zřejmě od tajných služeb. (Podle pozdějšího vyprávění Jana Bati. Na jméno generála si nevzpomínal). Po návštěvě Zlína, kam se spolu s gen. Šapošnikovem onen generál nechal pozvat v roce 1937 při účasti na vojenských manévrech československé armády, byl zdrcen. Prohlásil v soukromém rozhovoru čs. gen. Lužovi, že zatímco oni v Rusku prolili potoky krve, aby vyhubili podnikatele jako škůdce země, aniž dosáhli cíle dát lidem šťastný život, ve Zlíně jeden z těch proklínaných podnikatelů toho dosáhl v míře, o jaké oni v Rusku nemohou ani snít. Vlastníma rukama prý povraždil stovky podnikatelů ve víře, že dělá správnou věc. Ne, to není možné, dodal, zarýval si prsty do tváře a byl na pokraji psychického zhroucení. … Výtah podstatného následuje. JŠ
***
To uplatnění mravnosti se uskutečňovalo už od začátku minulého století. Bohužel, jen ve Zlíně a tam bylo omezeno okupací a zahubeno znárodněním. Bylo to komunistické vládě málo. Museli hodně lidí pozavírat i některé oběsit, a Zlín přejmenovat, aby bylo dílo zkázy dovršeno.
Ale to pravé eldorádo drancování mohlo přijít až po pádu komunismu. Přišel kapitalismus nakažený virem extrakorupce. ,,Štěstí přálo připraveným" (zřejmě zásluhou StB) a naše společnost se dostala z bláta do louže. Byla tu korupce i za komunismu. Taková stokorunová a bonová. S novým kapitalismem se dospělo jakousi zvrácenou inflací úplatků až k miliardám.
I dnes se můžeme užasle ptát s A. Cekotou: ,,Jak může vydržet prosperovat stát, jemuž se pověsily na krk politické strany"... a které se, zásluhou „pragmatiků" ve svých řadách, nedokážou ubránit korupci a vlivu rychlozbohatlíků, jimž je pak samozřejmě dovoleno vymýšlet a sofistikovat své zlodějské dílo."
Tato zlodějina nejvyšší úrovně není bez podhoubí. Mravní úpadek celé společnosti dokresluje existence firem, jejichž oborem je využívání nashromážděných obrovských sum ke spekulacím typu - například - ,,podplatím, za babku koupím a za majland prodám státu", co si mohl koupit sám. Atd. Různé developerské firmy, kterým se daří korupcí měnit územní plány měst a stavět činžáky na místech zelených ploch a dětských hřišť - například. Různé firmy a firmičky, které dělají pro zaměstnance státních orgánů za hříšné peníze to, co je povinností a pracovní náplní objednavatelů - například. Boj proti korupci vypadá tak, že „nelze prokázat trestný čin" na získání majetku dvou a půl miliardy korun. To by znamenalo, že se prokázalo zaplacení příslušné daně z příjmu i příspěvku na zdravotní a sociální pojištění. Samozřejmě ne v případě, že je to hráč kasín a soustavně, po několik let vyhrávající a vyhrávající, celkem už víc než dvěstěšedesátkrát, desetimilionové sumy. Z výher se totiž v našem bohatém a blahobytném státě daně neplatí. Zato má každý „oslovený" úředník možnost volby: vzít si pár milionů, nebo oznámit korupčníka a třást se strachy, z které strany přijde rána nebo jiná pomsta. Tot' příčina vzájemné solidarity zkorumpovaných.
Le Corbusier po návštěvě Zlína 1937:
„Zlín, toť americké mraveniště, podle mého zdání. Ve Zlíně prýští odevšad jen nejniternější život. Zjistil jsem ve Zlíně rozumnost některých původních zásad, například zásadu standardizace nosných částí budov. Různé instituce - továrny, internáty, školy, sociální stavby, mají onu jednotnou kostru, která tvoří ze spřízněných částí souladný celek. Zvolený model je naštěstí dobrý. Zdálo se mi, že zlínští šéfové a pracovníci jsou vskutku spjati společnou myšlenkou, že tam vládne kolektivní entuziasmus. Toho právě je světu třeba."
Je našim štěstím a dějinnou životní šancí, že nám Tomáš Baťa zanechal odkaz, jenž je řešením všech dnešních katastrofálních problémů.
PŘÍŠTÍ MODEL SPOLEČNOSTI A PODNIKÁNÍ - BAŤOVSKÁ SLUŽBA VEŘEJNOSTI
CO JE SLUŽBA VEŘEJNOSTI
Kapitolu o Službě veřejnosti uvádím citátem z filosofa předminulého století Herberta Spencera: „Zkušenost učí, že lidstvo je schopno z nejvyššího zájmu sledovati cíle zcela nezištné“. Netřeba se pozastavovat nad stářím toho výroku. Sokrates Aristoteles a další jsou mnohem starší a dnešní filosofie se k nim stále vrací. Člověk mění svět, ale jeho duše zůstává stejná. Spencerův výrok si půjčuji proto, abych vás naladil na jinou vlnu, než na jaké hraje dnešek. Je pro dnešního člověka těžko věřitelné, že by někdo byl ochoten podnikat jinak, než pro svoje bohatství. Budoucnost, má-li vůbec nějaká být, bude ale stát na takových podnikatelých. Ze dvou důvodů. První je ten, že maximalní zisk jako cil podnikání už nemá v lidské společnosti prostor. Protože to on vytrvale ponouká k podvodům a vede k mizení peněz v černých dírách, místo jejich účelného užití. Druhý důvod je ten, že opravdového člověka víc uspokojuje práce, jejíž výsledek je vidět na spokojených rodinách zaměstnanců, na vzdělávání, kulturním a společenském růstu širokého okolí spolupracovníků, na všeobecném růstu blahobytu obce, města, než pohled na výpis z vlastního účtu s tučnými čísly.
Nechme mluvit Tomáše Baťu:
(Tomáš Baťa v úvodu k závěti): „Závod náš nebyl k tomu účelu zbudován, aby sloužil jen jeho zakladatelům. Vyšší pohnutky to byly, které na nás působily, abychom potlačovali své vášně a choutky, pokud jsme je viděli závodu škodlivy... To se nedálo jen proto, aby se zajistil majetek. V rozvoji našeho závodu spatřovali jsme rozvoj a zajištění blahobytu celého našeho kraje. Bylo naší chloubou a pohnutkou k další neúmorné práci, vidouce, že závodem naším přinášíme nový, do toho času nepoznaný život do našich krajů, že zvedá se jeho rozvojem všeobecný blahobyt a vzdělání našeho lidu. Byla to touha tvořit, poskytovat stále a stále většímu množství lidí účast na výhodách, které náš závod jak spolupracovníkům, tak zákazníkům poskytoval. Pokud budete této velké ideji sloužit, potud budete ve shodě se zákony přírodními a lidskými. Jakmile ale budete pamatovat každý sám na sebe, jakmile přestanete sloužit svému závodu všeobecně, stanete se zbytečnými a padnete neodvratně.“
Uvádím tento dlouhý citát, protože máloco by mohlo líp posloužit jako krédo pro nové podnikání ve Službě veřejnosti. Její definice by zněla asi takto:
„Služba veřejnosti je pracovní aktivita jednotlivce na každém stupni organizační hierarchie, i celých pracovních kolektivů, konaná se zaujetím dovedně, stále lépe a levněji, v nejvyšší kvalitě, sloužit výrobky či službami lidem, jimž jsou určeny."
Heslo Služby, Service znamená sloužit zákazníkům/veřejnosti, a tím státu a lidstvu.
Služba veřejnosti je přednější, než zisk.
Vyrábět, znamená nakupovat suroviny co nejlevněji, zhotovit z nich předměty při nejmenších nákladech, a ty prodat zákazníkům co nejlevněji.
Úředního ducha v obchodě co nejméně, obchodního ducha v úřadě co nejvíce.
Zkoušet stále nové myšlenky.
Rozumných přání zákazníků úzkostlivě dbát.
Vyloučit meziobchod, prodávat přímo zákazníkům a za hotové.
Stále snižovat ceny.
Nemít v podniku žádné cizí peníze, nemít tíživých dluhů. Financovat průmyslový podnik má dílna, ne banka. (,,Má-li podnik bankovní úvěr, je jí zavázán a ona může do hospodaření mluvit. Kdežto podporuje-li finanční stabilitu podniku závodní spořitelna, zaměstnanci do správy podniku nemluví, naopak sami jsou na něm závislejší.")
Času co nejdokonaleji využívat, hledat, co jej šetří.
Placení vysokých mezd je nejvýnosnějším způsobem obchodu. Dělník nemá mít finanční nesnáze. Pak věnuje závodu všechen svůj čas a sílu.
Podnikatel se nemá nechat zastupovat, musí stále uplatňovat svůj vliv.
Podnikatel se musí pečlivě starat o zdraví spolupracovníků, nejlépe ve firemní nemocnici.
Podnikatel má mít v závodě konsum s prodejem životních potřeb. Jestliže rodina dělníka dává za životní potřeby 70% platu, konzum jí je může opatřit za 40%. (Neuvěřitelné, to si zapamatujme! - S. V.)
(Podnikatel nakupuje pro konzum u dodavatelů ve velkém, ušetří marži maloobchodníka, dostane od dodavatele slevu za velkoodběr a ještě může tlačit dodavatele na nižší ceny.)
Tolik o systému Služby veřejnosti od samotného Henry Forda
Za osmé, podnik a závody mají vlastní dokonalou legislativu, jako propracované texty pracovních smluv, pracovní i reklamační řády, systém výkazů, směrnic, závodní časopis, atd., jako základ organizace závodu.
Za desáté, plánování výroby se děje systémem předpokladů, kalkulací, materiálních a kapacitních rozpisů k jednotlivým modelům bot, výkazů výroby a rozpracovanosti, a to na týden, více týdnů, pololetí. A pravidelných týdenních porad všech světových závodů o sobotách (nepracovní den) ve Zlíně.
Za jedenácté, firma má obchodní cestující, mající na starosti prodej výrobků, zjišťování (dnes se říká monitorování) situace na trzích států, dále systém nákupců materiálů, systém prospektorů, nakupujících pozemky a zřizujících v cizině závody a městečka, plantáže, atd.
Za dvanácté, firma staví domky a ubytovny pro zaměstnance, učňovské internáty, hotely a kulturní zařízení, školky a školy, kina a další veřejné budovy v městech, kde má svoje závody. Za třinácté, firma investuje do životního prostředí, (zahradní města) zřizuje ve městech vodovody, kanalizace, cesty, plynárny a elektrárny, stará se o úklid, atd. I při nejnižších cenách na to má. Protože podnikatelé, slyšte. Nižší cena není nižší zisk, ale mnoho menších zisků.
Za čtrnácté, firma uvádí na trh stále nové výrobky i jiných oborů: punčochy, pneumatiky, stroje, elektrospotřebiče, letadla, plastové výrobky jako podlahoviny, hračky, atd. A elektřinu, plyn pro svá města a okolí.
Za patnácté, úcta k člověku, jako nejvyšší a nedotknutelné hodnotě, bez ohledu na postavení. Projevuje se i neužíváním akademických titulů, oslovováním mladá ženo či muži učňů od čtrnácti, a je zabudována v předpisech.
Za šestnácté, firma si nechrání průmyslová práva na stroje, zařízení a systémy organizace, ale naopak dává je dispozici komukoliv, netají ani své hospodaření, zveřejňuje účetní uzávěrky, snaží se svůj světově ojedinělý a světově úspěšný systém předávat, aby pozvedla životní úroveň a zlepšila postavení člověka na celém světě. Pro hromadné exkurse (1938 40.000 lidí) má profesionální průvodce, kteří nesmějí nic tajit.
Dělník musí být v práci odpočatý a bez tíživých existenčních starostí. Proto vyplácíme maximální mzdy a máme ucelený systém péče o spolupracovníky a jejich rodiny.
Jako hrdí občané republiky rádi a poctivě platíme veškeré daně. Náš závod je největším a nejsprávnějším přispěvatelem státní pokladně
O samosprávě dílen
V tomto přehledu zásad batismu není dost zdůrazněna samospráva dílen a prodejen. Připomeňme si tedy, že tato samospráva je největším osobním dílem Tomáše Bati. Za tuto hodnotu by mu příslušel titul největší sociální tvůrce století. Nobelova cena neměla nikdy tak zasloužilého laureáta. O co jde?
Poví nám to pan Landauer:
,,Baťovy závody přetvářejí své dělníky ve výrobce a tím předjímají možný způsob vyřešení neodkladných a palčivých sociálních problémů, které znepokojují celý svět."
(Vicepresident francouzského výboru pro vědecký výzkum práce Edmond Landauer 1933)
Co jsou neodkladné a palčivé sociální problémy, znepokojující svět?
Je to, řečeno s Marxem, rozpor mezi kapitálem a prací. Napětí mezi fabrikantem a špatně placeným dělnictvem.
Jak ten problém Baťa vyřešil? Přetvořil své dělníky ve výrobce, jak říká sám pan Edmond Landauer.
Jak je přetvořil? Samosprávou práce.
Co je Baťova samospráva práce?
Dělník má pracovní smlouvu, v níž má stanoven svůj procentní podíl na účetním zisku dílny. Tento týdně přidělovaný podíl na zisku jde dělníkovi na konto, kde se částky úročí 10%. Podíl na zisku je investován do rozvoje závodu, do podnikání a dělník je tak účasten tohoto spolupodnikání s majitelem podniku. Jejich zájmy teď nejsou marxisticky „antagonické", protichůdné, ale společné, po nějakém rozporu ani stín. Nebude to nadnesené, řeknu-li, že Tomáš Baťa miloval své lidi a oni milovali jeho. Desetiprocentní úrok, zvyšující investovanou částku je podoben paušální investované dividendě.
Tak si to ještě proberme. Dělník pracuje s vědomím, že jeho výplata přesně odpovídá množství jeho práce, a všechny úspory v nákladech, zdokonalování pracovního procesu, zvýšená výroba, tvoří mu podíl na zisku. Ten je jeho majetkem, investovaným do závodu. Takto se rozděluje podstatná část zisku podniku a tak dělníci investují společně do výroby možná víc, než sám kapitalista.
Protože i mzdy jsou vysoké, jsou téměř dvojnásobkem průměrných mezd čs. průmyslu, mají dělníci důvod se stavět proti kapitalistovi? Naopak, udělají „první poslední", co je třeba k efektivnímu růstu výroby, kvality a zisku, pro snižování cen výrobků, na nichž závisí poptávka. Baťa není pro ně krutý kapitalista, ale dobrodinec. Nikde by se neměli tak, jak u něj. Žijí v zahradním městě v moderních bytech, nakupují v konzumu levně a dobře, narozené děti dostávají tisícovku, úročenou 10% a po ukončení střední školy si vyzvednou pět a půl tisíce (18 let) nebo po vyučení u Bati v 17 letech 15 tisíc.
To je přece vyřešení rozporu mezi kapitálem a prací „par excelence", to je to, oč krvavě bojovali pomýlení marxisté. Pod praporem socialismu mučili a povraždili miliony nepohodlných
Tomáši Baťovi k naplnění tohoto cíle stačila vhodně organizovaná práce - samospráva. Deset let trvalo Tomáši Baťovi, než ji uskutečnil.
„To vše je ale ještě podmíněno modelem kapitalismu. Jmenovitě maximálními cenami a maximálním ziskem i nízkými mzdami. Tedy nízkou poptávkou, následně nízkou výrobou. Klesá morálka lidí, snahou o maximální zisk za každou cenu se vytrácí mravnost ze života, roste korupce, politické strany jsou vyhledávaným odrazovým můstkem k funkcím, kde se dá nemravně bohatnout. Ze státu se tak stále více stává chudobine“, jak výše říká pan Cekota už v roce 1931.
Jaké je východisko? Transformace k baťovskému systému
Kde je řešení tohoto problému zamrznutí transformace a růstu nezaměstnaných?
Je v transformaci. Poněkud jiné, než o jaké je řeč. V transformaci k racionálnímu typu podnikání a společnosti, což zatím představuje jediný batismus. Baťovská služba veřejnosti a reorganizace státní správy na zásadách Baťových.
Batismus je vhodným prostředkem pro nápravu českého i světového hospodářství
Je to systém, v kterém by problém z postupující transformace vůbec nevznikl. Problémem totiž není transformace sama.
Při racionálním vývoji světového hospodářství by transformace plynule pokračovala. Věda a technika, to jsou obory, v kterých může po několika desítkách let pracovat třeba neomezené procento lidí. Těch 10% pak stačí na výrobu životních potřeb pro všechny. A po desítkách let zdarma. Tam směřuje přirozený vývoj.
Problém je v tom, že společnost, disponující 100% mozků, nemá dnes dost rozumu na to, aby se jím mohla řídit. Je tu živelnost, pod heslem liberalismu a pláštíkem pravicovosti, levicovosti a středo- těchto názvů je dovoleno podvodníkům podvádět, zlodějům krást a poctivým živořit.
Proto je katastrofa „ante portas"
Batismus nevystavuje lidi do státního chudobince, protože vytváří jejich zámožnost a oni se bez „státního" důchodu obejdou, protože už od svých 40 let mohou žít ze svého nastřádaného kapitálu.
Tomáš Baťa: ,,Pokládám za svou zaměstnavatelskou povinnost platit lidem za jejich dobrou práci tolik, aby ve svých 40 letech mohli žít z podnikání nebo z úroků svého nastřádaného kapitálu, místo práce svých holých rukou."
To ovšem představuje více než dvacetiletou práci „u Baťů".
Tak, kdybychom hned přešli na baťovskou Službu veřejnosti, nebylo by obav o osud nezaměstnaných. Vždyť on by měl stát i dnes ještě dost prostředků na investice do pracovních míst. Podívejme se jenom na mosty, vozovky, chodníky, veřejné budovy. Jenom kdyby uměl stát finanční prostředky racionálně vydávat, tedy zabránit jejich rozkrádání a zbytečným výdajům.
Takové přísně racionální hospodaření zase umí jenom Batismus a nikdy to nebudou umět politické strany. Těm musí zazvonit hrana přímé demokracie
Za první, musí se uplatnit zásada prodeje za nejnižší, pouze přiměřeně ziskové, tedy ne maximálně možné ceny. Všemi způsoby. U základních životních potřeb podnikovými konzumy s prodejem za režijní ceny i pro veřejnost, podnikovými prodejnami za minimální rentabilní ceny, a to včetně pekáren, mlékáren, jatek a dalších zpracoven zemědělské produkce v režii zemědělských organizací a novými, racionálními formami prodeje za minimální rentabilní ceny. Co se tím dosáhne? Spotřebitel nebude okrádán o 25 - 40% svých výdajů na životní potřeby. Vzroste poptávka po zboží, a to ne jen v sortimentu životních potřeb. To vyvolá vyšší výrobu, vyšší zaměstnanost, vyšší příjmy státního rozpočtu z daní, vyšší reálné příjmy ze sociálních dávek s obdobným efektem zvýšení poptávky.
Za druhé, bude uplatněna zásada nejvyšších možných, rentabilních mezd. Tedy ne minimální únosné mzdy.
Jaký bude efekt? Jednak stejný, jako u minimálních cen, jednak příjemci mezd si budou moci vybudovat zámožnost a plánovitě se zajišťovat pro případ nemoci, invalidity a stáří nezávisle na státu.
Tyto dva faktory způsobí prudké zvýšení tempa rozvoje společnosti, posílí stát v jeho možnostech platit sociální dávky a investovat do oborů jako je infrastruktura, školství, věda a výzkum a pomáhat tak podnikatelské sféře s tvorbou nových pracovních míst, tedy umisťování lidí uvolněných ze zaměstnání.
Za třetí, utvoří se vrstva zaměstnavatelů baťovského typu, jejichž krédem nebude maximální zisk, ale všeobecný prospěch a spokojenost zaměstnanců a jejich rodin i zákazníků. Mnozí zaměstnanci budou vydělávat též podílem na zisku svých pracovišť a tímto příjmem navíc se stanou spoluinvestory svého zaměstnavatele. Velké podniky si budou vychovávat příští zaměstnance v podnikových průmyslovkách, pomáhat jim s dalším studiem po praxi, umožňovat jim i dalším studentům stáže, po studiu je zařadit do výroby a řídící práce. Budou investovat, podle svých možností, do zlepšování životního prostředí a základního školství i kultury ve svých sídelních obcích. To vše asi tak jak to dělali ve Zlíně Baťové Tomáš i Jan.
Za čtvrté, musí být splněna podmínka zavedení přímé demokracie, politické strany nebudou mít žádnou státní moc.
Vláda bude složena z profesionálů a nebude měněna vítězem voleb, nebude-li odborný důvod. Přímo volený parlament vzejde z voleb, jimž bude předcházet veřejný výběr nezávislých kandidátů. Těm nebude nikdo mluvit do hlasování.
Státní i komunální úředníci by měli po jmenování složit kauci a část platu by se jim měla ukládat ke kauci na úročené záruční konto. To se jim sníží nebo odejme za porušení povinností. Vyplatí se jim při odchodu z funkce.
Ing. Stanislav Vrbík, Zlín, 2009
Výtah z brožury JE TU ČAS PRO BAŤOVSKOU SLUŽBU VEŘEJNOSTI
P.S.
S panem Vrbíkem jsem spolupracoval roky. Pomohl mi objevit a pochopit filosofii firmy Baťa. Byl aktivní až do posledních dechu, kdy mu v práci zabránila rakovina hrtanu. Naposledy jsme se osobně potkali v Praze na presentaci letu kolem světa Romana Kramaříka v Praze v roce 2018 – po stopách letu kolem světa Jana A. Bati (stojí za maminkou, držící dítě v náručí s červeným svetříkem). Poslední brožurku věnoval mně. Dobře věděl, proč tak činí. Byl to Baťovec doslova „tělem a duší“. Nám i světu vládnou všehoschopní "údržbáři", které blahobyt logicky vynesl do čela. Jsou schopní pouze "řešit" stávající problémy a nenabízet smyslplné řešení. Modleme se, aby jako mnohokrát v dějinách, teprve vážná krize vynesla ty nejschopnější z nás do čela! ZDE si můžete přečíst celé průzkumové vydání – mělo by být povinnou četbou pro všechny, kteří ještě neztratili zdravý rozum a pud sebezáchovy. Děkuji Vám vážený pane Vrbíku! JŠ
***
***
Dne 12.července 1932 okolo šesté hodiny ráno usedl Tomáš Baťa se svým pilotem Jindřichem Broučkem do letadla Junkers F-13. Krátce po startu se ozvala ohlušující rána. Patřilo by se napsat, že odešel král obuvi, ale opravdu odešel? Nemyslíme si to. Tak jako za svého života, tak i po něm je stále inspirací. Je důkazem, že pokud člověk chce – dokáže mnohé. Tomáš Baťa symbol československé odvahy změnit svět. Velcí muži inspirují navždy...
Jan Šinágl, 26.4.2021
***
Read more...