Přináším výběr z poslední práce ing. Vrbíka. Udělal korekci a vydat už nestihl… Bude vydána v českém a anglickém jazyce jako návod, jak smyslplně žít a ne se dobrovolně ničit a zanechat za sebou materiální, mravní a duchovní spoušt. Fotografie vpravo je z mé návštěvy v jeho zlínském bytě - DEKUJEME Vám pane Vrbíku! JŠ
***
,,Zbavme se své malosti a velikost si nás najde sama.“ - ,,Chcete-li vybudovat závod, vybudujte napřed sebe". ,,Já jsem závod nevytvořil. Vybudoval jsem lidi a ti pak vytvořili závod." - "Pomoci mistrovi ke jmění nemá význam. To by šlo rychle a snadno. K tomu by stačilo rozdělit tolik a tolik peněz, a už by tu byl počátek, jako když hospodyně dá do koše podkladek, aby navnadila slepice. Darovanými penězi docílíme u člověka pravého opaku, protože člověk má delší paměť než slepice. Počne se spoléhat na dary a ne na sebe. Zde jde o otázku mravní, o výchovu, o vybudování sebedůvěry, sebekázně.“ Tomáš Baťa
***
Přirozeně. Krize jsou důsledkem úpadku mravnosti. Něco takového Služba veřejnosti nepřipouští ani náznakem.
Budu velmi potěšen, když naleznete každý něco pro sebe, co byste mohli využít ve svém oboru ku prospěchu celé země. V našem závodě se každý může snadno poučit o jeho správě a vedení. Výrobních tajemství u nás není. Vynakládáme mnoho námahy i peněz na nové výzkumy, ale obyčejně než nový vynález prakticky použijeme, přijdeme na lepší. Proto nemáme ani jednoho patentu, kterým bychom chránili svoje vynálezy. Ani obchodních tajemství nemáme. Kalkulace, účty ztrát a zisku, které v závodech řízených po starém způsobu mívají uzamčeny šéfové, v našem závodě jsou v rukách dělníků a zřízenců. Dělníci společně s dílenskými mistry vypočítávají své podíly účasti na zisku, ale i podíly, které připadají závodu, a tak dělníci jsou informováni dříve než ředitelna, s jakým výsledkem se pracovalo.
Tážete se v duchu, zdali se to vyplácí. Ano, vyplácí! V našem a v každém obchodě je třeba tří činitelů ku zdaru práce:
Za první, dobré správy závodu,
Za druhé, dobrých, závodům věrných a oddaných přívrženců,
Za třetí, přízně zákaznictva.
Nevěrné a nespokojené dělnictvo a nespokojení zákazníci jsou jistou zkázou každého podniku
Chceme-li, aby nás naši zákazníci a zaměstnanci milovali, nám důvěřovali a byli nám věrní, musíme se sami nejdříve milovat, musíme pro ně věrně a oddaně pracovat. Proto my rozdělujeme veškeré zisky, plynoucí z nových objevů a úspor, mezi zaměstnance a zákázníky. Závodům necháváme jen tolik, kolik je třeba k jejich rozvoji a rozkvětu. Dosud vždycky jsme o něco více vydělali, nežli jsme rozpočetli, protože uspokojení zákazníci si přejí vždy více výrobků a zaměstnanci vždy vykonali více práce, nežli kolik jsme předpokládali.
Zkoušet stále nové myšlenky
V sortimentu výrobků mají místo jen takové, které kupuje 95% lidí. Rozumných přání zákazníků úzkostlivě dbát. Vyloučit meziobchod, prodávat přímo zákazníkům a za hotové. Snižovat ceny. Nemít v podniku žádné cizí peníze, nemít tíživých dluhů. Financovat průmyslový podnik má dílna, ne banka.
Další část zisku slouží k stálému růstu mezd a podílů na zisku, protože jen dobře placený spolupracovník je motivován dávat i něco víc, než povinnou práci, dokáže svou práci i sám řídit. Navíc, v systému samosprávy dílny, má pracovník stále před očima výsledek práce své i celé dílny, zná pravidla kolik za co, a to je příčinou jeho posedlosti výkonem svým i dílny, dokonce i závodu, racionalizací, úsporami.
Za třetí, služba veřejnosti jako základ a cíl podnikání i každé práce v závodě se stala společenským systémem, modifikujícím a zdokonalujícím kapitalismus
Změnila mezilidské vztahy, zmizela závist. Každý vidí, že kariéra je jedině výsledkem práce a schopností.
Proto mizí společenské třídní rozdíly a místo třenic, nenávisti a boji nastupuje průmyslová spolupráce mezi všemi. Právě důraz na vysoké výdělky a z toho plynoucí zámožnost k tomu podstatně přispívá. Není proletářů. Marxova diktatura proletariátu, tenhle nesmysl, ztratila půdu pod nohama. Totiž ten proletariát. To je skutečnost Zlína dvacátých a třicátých let minulého století.
Plod Baťovy životní filosofie
I jeho konkurenceschopnost. Tak to dělal Tomáš Baťa. Stanovil si plat ,,vyšší střední třídy" dělníka - 500 Kč týdně. Zde prozradím na sebe svůj názor na ty, co se snaží za každou cenu hrabat miliony, stamiliony, miliardy a nikdy nemají dost. Měli by se léčit. Je to psychická vada, nezvládnutelné nutkavé chování - obscese a možná i něco horšího. Trestal bych je s ohledem na tu diagnózu, potvrdí-li se, mírněji. Pokud nakradené vrátí.
Tomášova beztřídní společnost byla trnem v oku všem, co měli zájem a obživu na propagaci a vedení třídního boje
Tito lidé vtloukali veřejnosti do hlavy, že mít peníze je zlo, které musí být potrestáno. I obviňovali též Tomáše Baťu, dávajícímu obživu asi šesti tisícům neproletářů, že je - považte! - milionářem! Jak měl ve zvyku, odpověděl Tomáš článkem v novinách. Nejsem milionářem, praví se v něm: „Nemám miliony. Mám jen kůže pro své dělníky a boty pro své zákazníky.“
V podstatě to tak bylo. Hodnotou budov, strojů, materiálů (nepočítaje know-how), měla firma mnoho milionů majetku. Ale tržby se v bance neohřívaly, investovaly se. Takže se jednalo o majetek „plovoucí", existenční základnu firmy, který se mohl zpeněžit jen při likvidaci a propuštění těch šesti tisíc zaměstnaných. To si třídní bojovníci buď pletli, anebo se jim pravda nehodila do krámu.
Tomáš Baťa začínal se sourozenci s 8 stovkami zlatých a jeho jmění se v roce 1932 počítalo na miliardy
Žil střídmě, přotom byl nadsen a sťasten, když viděl, Jak prací jeho zavodu lidé bohatnou, a celý kraj vzkvétá. Tomáš Baťa nám bezděčně ukázal platnost takového umocňujícího plošného efektu Služby veřejnosti (všeobecně nižší cenová hladina zboží a vyšší mzdy) na ekonomický růst celé společnosti. Měl totiž mnohočetné navazující druhy výroby. Snažil se mít řetěz zpracování materiálu od počáteční suroviny surové kůže, těžby dřeva, kaučukových plantáží, kamenolomu, cihelny, vlastní dopravy, železnice, později lodí, stavebního závodu, koželužny, výroby kopyt, lepidel. .. až po boty ve vlastní prodejně s opravnou, pedikúrou a doplňkovým zbožím vlastní výroby. Daně sice odvádí z každé výroby, ale zůstává mu zisk, který by jinak platil dodavatelům. Další obdobný efekt má vlastní síť prodejen. Vidíme zde předlohu takového malého národního hospodářství, kvetoucího ve Službě veřejnosti.
Baťovy konzumy s nízkými cenami životních potřeb provokují otázku i odpověď, jak umožnit v období splácení státního dluhu zvýšení spotřebních daní a třeba i snížení důchodů a platů bez dopadu na životní úroveň (!!!)
Nadiktovat obchodníkům snížení marží možné není. Zlevnění životních potřeb by se da!o dosáhnout spíše prostřednictvím konkurence prodejními konzumy, v nichž by se nižšími maržemi, nákupem přímo u výrobců a novými formami prodeje dosáhlo znatelně nižších cen, řekněme i o několik desítek procent. Takový konzum může dobře fungovat u velkého podniku. Menší podniky by mohly provozovat konzum společně pod správou největšího z nich. Potravinářské konzumy by mohly provozovat i velké zemědělské závody s vlastními výrobnami.
Mluvíme o zapojení se státu do celospolečenského hnutí Služby veřejnosti, jež může vést k nastartování radikálního hospodářského růstu.
Co to je, když se řekne samospráva práce
Ve zlínském státním archivu na Klečůvce vybral jsem několik ukázek z článků Antonína Cekoty v časopisu Zlín z 1. pololetí 1931. Žasnu, jak byly neuspokojivé poměry v tehdejším kapitalistickém systému. Posuďte, v jakém neklidném moři byl Baťův ostrov klidu a řádu.
(Opravdu se jedná o rok 1931!)
„Zmatek, který dnes zavládl v lidských hlavách v práci a v hospodářství dosáhl takových rozměrů, že je zřejmé: lidskou společnost musí udržovat na živu ještě jiné síly, než je rozum. Zřejmě je to pud sebezáchovy. Celý dnešní úpadek lidstva zavinila morálka, která učí dostat z druhých více, než se jim dalo. Jak muze vydržet a prosperovat stát, jemuž se pověsily na krk politické strany, jež se mu stávají přítěží a proměnily jej zákonodárstvím v jeden velký chudobinec, místo ve společenství sjednocené síly a pokroku? Chceme, aby bylo pro lidi otázkou cti to, co je jejich povolání, zač jsou placeni a co od nich očekává společnost. Nestojíme o podnikatele, kteří leští kliky salonů a sekretariátů, aby se domluvili, jak za více peněz dají méně služby. To nejsou lidé, kteří uzdraví churavou mysl lidské společnosti, stejně jako ji neuzdraví politikové, kteří jim v tom pomáhají. Tyto poměry uzdraví pouze ti, kdo konají práci, jež slouží životu a skutečnému blahobytu lidí. Nyní jde o to, jak uplatnit mravnost v tak složitém stroji, jakým je hospodářský podnik a lidská společnost. Je třeba vynalézt lepší společenský stroj, a takový vynalezen byl. Je to idea Tomáše bati o samosprávě dílen. V samosprávě práce, jak ji zavedl Tomáš Baťa, vidíme klíč, kterým otevřel dosud neznámé, utajené rezervoáry sil a schopností v dělnictvu. Semeno, z něhož vyrůstá takový mravní poměr k práci, jaké hospodářství a celé lidstvo potřebují.“ Potud Antonín Cekota
Čeho je třeba k samosprávě práce?
Především odhodlání, rozhodnutí a inteligence podnikatele - majitele závodu. Myslím, že nejlépe se bude v podnikání dařit podnikateli dokonale znalému technologie. Školit nějaké univerzální manažery, jako se to dnes děje, zdá se mi šlápnutím vedle.
Naše školství má jednu velkou vadu. Pumpuje do žáka a studenta vědomosti, z nichž 90% nebude nikdy potřebovat. Zatímco spoustu vědomostí, které potřebovat bude, nedostane. Zvláště nedostane vědomosti podnikatelské a obchodní vůbec. A asi dobrý praktický výcvik.
(Kdyby Baťa byl školeným manažerem a ne ševcem, nedokázal by to, co dokázal. Možná nevíte, že jeho školní vzdělání bylo mizerné. V osmi letech přišel do Uherského Hradiště a tam se vyučovalo německy. Tu řeč on ze Zlína neznal. Skončil ve 14 letech a stal se ševcem.
„My ve Zlíně nepotřebujeme pro naše děti vysvědčení. My potřebujeme, aby se naše děti naučily hledět přímo a zostra na život, aby se naučily dobře a rychle myslet, a tak také vydělávat, aby byly s to držet ve výrobě krok s Američany a Angličany lépe, než jsme to dovedli my, aby měly odvahu hledat si svůj chléb dál než jen u státní pokladny. A aby si nemysleli, že starost o výchovu jejich dětí patří státu".
A další ideje:
,,Odměnou vítěze je právo a povinnost sloužit druhým".
,,Konejme jen takovou práci, která slouží veřejnosti. Obchod je služba lidu"
,,Musíme si docela určitě ujasnit, že péče o to, aby každý náš zaměstnanec se stával den ode dne zámožnějším, je pro prosperitu závodu tak důležita, jako péče o mazání našich strojů."
,,Musíme dosáhnout toho, aby každý dělník se stal podnikatelem. Velký průmysl se nedá budovat s proletáři."
Ve své předmluvě k závěti říká Tomáš:
„Při rozvoji našeho závodu spatřovali jsme rozvoj a zajištění blahobytu celého našeho kraje... " Toť podnikatelský humanismus v praxi. Pro dnešního člověka je nepochopitelné a neuvěřitelné, že by člověk, jehož majetek představoval miliardy tehdejší měny, nešel, až na jednu výjimku, za celý svůj život na dovolenou, pro osobní potřebu si nechal vyplácet týdně 500 korun (nejlepší dělníci měli i 800 a víc), tedy vedle toho, že jako šéfovi vlastní firmy mu sloužili zaměstnanci, jako kuchařka a zahradník.
To, jak tam hodnotí Hugo Vavrečka baťovský systém, to je aspekt, který už předtím pojmenoval zmocněnec Mezinárodní organizace práce v Ženevě, Paul Devinat:
,,Baťa vytvořil ve Zlíně nový typ průmyslové společnosti." Shodně s ním komise amerických průmyslníků a odborů, která přišla do Zlína vyšetřovat a hledat argumenty proti konkurentu Baťovi, uzavírá svůj posudek: „Zlín je průmyslové město amerického typu, kde panuje tvůrčí duch nové průmyslové spolupráce, a to lépe, než v samotných USA."
Ten začátek předmluvy Hugo Vavrečky zní:
„Základní a t r v a l é hodnoty životního díla Tomáše Bati musíme hledat především v oblasti sociální.
Jakkoli to byl přičinlivý obchodník, vynalézavý technik, duchaplný organizátor a konečně úspěšný průmyslník, byly to vše jenom stupně vývoje, řeklo by se skoro, že to byla pomocná povolání, která Tomáš Baťa - vidíme to jasně teprve při pohledu nazpět - konal pro vyšší a vzdálenější cíl. Jeho vlastní povolání, k němuž lnul stále víc a více, nalézaje v něm své životní poslání, byla úloha sociálního tvůrce, tvůrce nového v společenském a hospodářském životě člověka"
Snad nejotevřenější a nejvýmluvnější obdiv Baťům, jako tvůrcům nového typu lidské společnosti, vyslovil v roce 1937 jeden sovětský generál. Zřejmě od tajných služeb. (Podle pozdějšího vyprávění Jana Bati. Na jméno generála si nevzpomínal). Po návštěvě Zlína, kam se spolu s gen. Šapošnikovem onen generál nechal pzvat v roce 1937 při účasti na vojenských manévrech československé armády, byl zdrcen. Prohlásil v soukromém rozhovoru čs. gen. Lužovi, že „Zatímco oni v Rusku prolili potoky krve, aby vyhubili podnikatele jako škůdce země, aniž dosáhli cíle dát lidem šťastný život, ve Zlíně jeden z těch proklínaných podnikatelů toho dosáhl v míře, o jaké oni v Rusku nemohou ani snít“.
Vlastníma rukama prý povraždil stovky podnikatelů ve víře, že dělá správnou věc. „Ne, to není možné“, dodal, zarýval si prsty do tváře a byl na pokraji psychického zhroucení.
X X X
Když Tomáš Baťa za dlouhá léta svého podnikání, hledání, vynalézání a výchovy lidí dospěl k systému Služba veřejnosti, a když tento systém tak úspěšně uskutečnil, vyřešil největší sociální problém lidské společnosti: Problém, který už způsobil revoluce a obrovské prolévání krve:
Je to problém, jak přivést lidskou společnost ke spravedlnosti, sociálnímu míru a blahobytu
„Socialismus? Bezuzdný kapitalismus? Komunismus? Nic takového, ale na nejlepších lidských hodnotách postavená modifikace kapitalistického společenského řádu, Baťovský řád nové průmyslové společnosti - Služba veřejnosti
Pravého úspěchu docílíme, až naučíme lidi řídit svoji práci, a to bude tím snadnější, čím větší prospěch z toho budou mít. Dosavadní naše zkušenost nás učí, že je těžší naučit lidi samostatně myslet, než naučit je poslouchat.
Konečně, již mnohá léta je nám známo, že zaměstnanec je pro nás téměř bezcenný, pokud se nám nepodařilo přivést jeho život na cestu hospodářského vzestupu. Víme, jak velice se nám osvědčila zásada svěřovat důležité obchodní jednání jen lidem, kteří mají více, než potřebují. Je nemožno předvídat u člověka, jak se zachová k cizím penězům, když se s nimi octne po delší dobu docela o samotě, uprostřed všech pokušení opatřit si za ně to, čeho před jeho očima mnoho lidí používá, pokud svými úsporami nedokázal, že se v minulosti dobrovolně omezoval, že si dovedl mnohého odříci v zájmu zachování svého vlastního majetku. Víme ze zkušenosti, jaká změna se stane s člověkem, který dosud otročil kapitálu, když našemu a jeho úsilí podařilo se docílit, aby ovládl kapitál, aby kapitál učinil svým otrokem.
Přesný chod našich odboček dokazuje, že zákon, kterým jsou řízeny, je správný. Nesprávnosti proti závodu i proti zákazníkům jsou řídké, a pokud se vyskytují, týkají se jen takových obchodvedoucích, kteří ještě nenabyli důkazu o tom, že poctivá práce je tou nejkratší cestou k majetku, anebo těch, kteří nebyli s to vychovat u sebe sebekázeň hospodářskou, bez které nelze majetek ani nastřádat a tím méně udržet.
Pokud mistr nebude mít tento správný hospodářský názor, nelze od něho očekávat, že bude mít správné stanovisko ke svým lidem. A mistr je přijme, až se přesvědčí, že doporučovaná cesta je schůdná a vede bezpečně k majetku.
Pomoci mistrovi ke jmění nemá význam. To by šlo rychle a snadno. K tomu by stačilo rozdělit tolik a tolik peněz, a už by tu byl počátek, jako když hospodyně dá do koše podkladek, aby navnadila slepice. Darovanými penězi docílíme u člověka pravého opaku, protože člověk má delší paměť než slepice. Počne se spoléhat na dary a ne na sebe. Zde jde o otázku mravní, o výchovu, o vybudování sebedůvěry, sebekázně.“
X X X
Veliké množství zámožných, hospodářsky ukázněných zaměstnanců přinese závodu netušený rozmach
To dovedou posoudit nejlépe ti z nás, kteří denně shánějí v závodě i mimo něj lidi, způsobilé vykonat nějakou práci v daleké cizině. Obyčejně všem lidem, kteří by měli k tomu potřebné vlastnosti, schází ta nejhlavnější, ta hospodářská. Ukáže se, že nikdy nedovedli ani nastřádat nebo udržet sebenepatrnější zlomeček toho obnosu, který jim má být v cizině svěřen. Ovšemže nehodí se k takové práci člověk, u kterého vydání omezují leda prázdné kapsy.
PŘEKÁŽKY
Největší překážku hledejme každý u sebe a u našich malých podnikatelů. Ti budou tvořit překážku tím větší, čím méně důležité je jejich postavení. Budou ustrašeni nebezpečím, že se stanou postradatelnými. Touha stát se nepostradatelným je pákou pokroku, ale brzdou pokroku je naše touha z ů s t a t nepostradatelnými.
Neschopný ředitel se ohlíží žárlivě kolen sebe, aby odstranil každého, kdo by mu mohl přerůst přes hlavu, kdo by jej mohl nahradit. Schopný ředitel naopak je udýchán sháněním a výchovou lidí, kteří by co nejdříve mohli konat jeho práci, protože sotvaže se naučil ji konat, sám už vidí, že je ho třeba o poschodí výše, aby jeho práce dole mohla být řádně vykonávána. Nestará se o to, je-li na dveřích vedoucích k vrchnímu řediteli napsáno „vstup zapovězen". Vstoupí, pozdraví zdvořile pana vrchního ředitele a dá mu najevo, že nestojí o jeho křeslo, že chce vykonávat jen jeho práci.
Staneme se méně žárlivými, úzkostnými o naše nynější místa když pochopíme, že práce, vynášejíci skromné živobytí je stále hledána statisíci lidu, avšak práce placená stokrát lépe, hledá usilovněji své pracovníky sama a velmi často marně.
X X X
Obchodní úspěch je založen na vítězství nad vlastními slabostmi. Nepřítel našeho obchodního úspěchu sídlí v nás
Měli jsme neuvědomělý pocit, že každý obchod žije jen z toho, o co ošidí toho zlého ukrutného fiškuse. Naproti tomu o zákonech berních nevěděli jsme nic. Když se nám podařilo ovládnout tento zděděný a vštípený blud o daních, měli jsme půl cesty k vítězství za sebou. Bylo to několik let před světovou válkou, kdy jsme se dali berním úředníkem poučit o berních zákonech a omráčili jsme pana berního tím, že jsme mu předložili ke zdanění obnosy, na které předtím nikdy nepomyslel a to přesto, že jsme využili všech zákonitých úlev. Takto získaná pevná půda zákona zachránila nás nejednou, zejména v době, kdy berní poměry staly se skutečným úskalím i obchodům obezřele a poctivě vedeným. Největší prospěch z této očisty spočíval v tom, že jsme mohli svoji činnost provozovat v plné záři denního světla, že o každém našem kroku smělo vědět libovolné množství lidí a odpadla tím jedna příčina schovávat v šéfově trezoru to, čeho bylo spolupracovníkům při jejich práci naléhavě třeba.
A zrovna tak, jak neprospěšny jsou všechny spisy, ať účetní, ať jiné, o výkonech a výsledcích závodu, pokud jsou uloženy v trezorech šéfových, tak neprospěšné jsou i myšlenky, skrývané v mozku podnikatele. Počet výkonů, na které je omezena osoba i nejpilnějšího podnikatele, je mizivější tím více, čím větší je podnik a čím větší je počet spolupracovníků ve srovnání s počtem výkonů, které musejí být provedeny. A jak-mají ti četní spolupracovníci pracovat ve shodě s ideami svého vůdce, když je neznají? '
Což nepoučuje nás mylně historie, že téměř všechny bitvy byly prohnány proto, že byla idea vojevůdcova předčasně prozrazena?
Jak mnoho potřebuje člověk času a energie, než pochopí, že jsou to pouhé výmluvy neschopných vůdců, a než překoná u sebe sama tyto učené žvásty. Ve skutečnosti bylo neJv1ce bitev prohráno proto, že lidé neznali svých úloh, protože vojevůdce byl domýšlivý strašpytel, obávající se nejvíce toho, aby jej někdo z jeho lidí neoloupil o jeho pošetilou myšlenku. Každá myšlenka, každá idea, dokud je uvězněná v lidském mozku, je pošetilá, neplodná. Je to pouhá hrouda, byť i hrouda, ze které lze vybrousit drahokamy. K a ž d á l i d s k á m y š 1 e n k a p o t ř e b u j e b r u s a tím brusem jsou zase jen lidské mozky.
Často přicházejí ke mně vynálezci s tímto oslovením:
„Jste jediným mužem, k němuž mám důvěru, že nezneužije mého velkolepého vynálezu. Chci si to dát patentovat, ale obávám se vyzrazení". Ruce se jim třesou, když vytahují ty své papírky nebo kolečka z kapes, jakoby tahali ze sebe svoji duši. A čím větší strach doprovází tuto zpověď, tím větší pošetilost z toho vyleze. Vybuchl bych často ve smích, kdyby mi nepřipomínali tito lidé se strachem o své myšlenky, o své pošetilosti, mé vlastní boje, než jsem přestal pobíhat po patentních úřadech a pochopil, že největší odměna myslitele vězí v rozřešeném problému. Aby problém mohl rozluštit, musel myslitel zesílit a ukáznit své mozkové orgány natolik, aby stačily vykonávat předložený úkol. Zrovna tak, jako borec musí nejdřív utužit a uspořádat své svalstvo, než udělá první vzklopku.
X X X
Všechny lidské statky, všechno zlato na povrchu zemském, ba i to uložené pod tíhou hor, jsou hříčkami lidského mozku a všechna moc světa je jeho naprosto oddanou služebnicí. Jestliže přesto někteří velcí myslitelé umírají bez moci a chudí, je to buď proto, že si nepřáli nést tíhu zodpovědnosti za bohatství a za moc, anebo nebyli tím, čím se zdáli.
X X X
Vy, kteří soustřeďujete celý svůj rozum na to, abyste ze svých obchodních přátel vytloukli co nejvíce, trpíte a musíte trpět ve svých odděleních mrhání materiálem a časem. Mějte na paměti odpověď nejznamenitějšího obchodníka starého Řecka, kterou dal Alexandru Velikému, byv tázán jak přišel ke svému velkému jmění. Pravil prostě: ,,Kupuji draho a prodávám lacino."
***
MLADÝM MUŽŮM PŘED VOLBOU POVOLÁNÍ
„Stojíte předd volbou svého povolání. Zvolte průmysl nebo obchod. Rozumné vedení státu slibuje velikou budoucnost našemu průmyslu a obchodu. Nebojte se neúspěchů. Nelekejte se těch přečetných úpadků, hlášených denně v novinách. Ty ukazují jen, že se rozvinul velký zápas v našem hospodářském životě. A kde boj, tam také ranění a mrtví. Ale kde boj, tam také vaše místo. Jen v boji se z vás stanou skuteční muži. Ve všech oborech volají na vás: ,,Sem nechoďte, tady je přeplněno!“. A mají pravdu. Jmenovitě ve státní službách. A proto jsou tam také nízké platy. Nedomnívejte se, že když jste vystudovali, že se vám o existenci má postarat stát. Učitelství, poštovnictví a všecko různé úředničení ponechejte ženám, a sami vyplňujte citelné mezery v našem průmyslu a obchodu. Nebojte se malých příjmů v počátcích. Vybojujete si vědomosti v závodech dobře vedených a pak budete moci žádat svou mzdu. Věřte, že obchodník, nebo obchodní zřízenec, který ví něco, vydělává pouze na živobytí. Ale ten, který ví o trochu více, vydělává pětkrát tolik. Až dospějete ve vedoucí zřízence, nebo obchodní zástupce v cizích zemích, budete mít vědomí, že svou prací rozšiřujete míru blahobytu své země tím, že napomáháte odbytu výrobků našeho dělnictva a nepřímo působíte na zvyšování jeho příjmů. Vy, kteří nemáte dosti statečnosti, abyste v té velké, ale zdravé obchodní rodině zvolili své budoucí zaměstnání, rozjeďte se kousek do světa a rozhlédněte se po něm! Nejlepší rozhled poskytne vám ovšem moře. Projedete kus Země a nespatříte mezi těmi tisíci obchodníky svého krajana. Uvidíte v Holandsku, Dánsku, Anglii nová velká města, která poskytují mnohem větší mír blahobytu, než naleznete v našich zemích a tato města zbudoval tam kvetoucí průmasl a obchod.“
Tomáš Baťa
***
„Přicházejí těžké a časy a ty vždy rodí silné muže a silné ženy. Začínáme si více a více uvědomovat, že nejde o nás, ale o naše děti a vnuky. A shodneme se, že takto pokračovat dál nejde. Jak je psáno v Bibli – nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Nelze sloužit Bohu a penězům současně. Proto říkám, že ani podnikatel nemůže sloužit zákazníkovi a penězům, či politik národu a moci, či národu a penězům současně.“
Ivan Baťka
***
JE TU ČAS PRO BAŤOVSKOU SLUŽBU VEŘEJNOSTI – psychické zhroucení sovětského generála
Pod značkou Baťa – filmy Zlínského ateliéru 1935 - 1948
***
Ivan Baťka: Vrabec nemůže létat s Orly!
Prof. Petr Piťha: „Obávám se úplného rozpadu společnosti.“
***
„Elektrické auto stejně jede na to, z čeho se elektřina vyrábí. Jsou to opak auta na uhlí, na jádro či na vítr. Tahle chyba a podlehnutí ideologické utopii už vrátit nejde.“
LN 9.4 Jan Macháček: Když Německo slábne
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.