Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Solche Politiker haben wir nach dem November 89 dringend gebraucht. Sie sind den Mächtigen in die Quere gekommen. Sie wurden nach und nach aus dem politischen Leben entfernt. Heute "ernten" wir, was wir für unsere staatsbürgerliche Passivität verdient haben. Im Interview (ab 21:06) beschreibt Dr. Alena Hromádková kurz und bündig die Zeit, die Menschen und die Ursachen für die aktuelle Lage des Landes. Sie wäre zweifellos eine großartige Nachfolgerin für das Erbe und die moralischen Grundsätze von TGM im höchsten Verfassungsamt des Landes. JŠ

***

Die Hochschullehrerin und Soziologin Alena Hromádková, die in diesem Jahr 80 Jahre alt wird, absolvierte die Wirtschaftsuniversität in Prag und verbrachte einige Monate in Edinburgh. Sie hat in verschiedenen Bildungs- und Wissenschaftseinrichtungen gearbeitet. Sie ist Unterzeichnerin der Charta 77 und war 1991 deren Sprecherin. "Sie ist aktiv an der Durchführung feindlicher Aktivitäten gegen die Tschechoslowakei beteiligt, insbesondere durch die Erstellung, Übersetzung und Verteilung feindlicher Flugblätter", schrieb ein Mitglied des kommunistisch dominierten Staatssicherheitsdienstes in den 1980er Jahren über ein Foto der Chartistin Alena Hromádková, das im Zentrum von Prag aufgenommen wurde. Nicht nur in die Zeit der Charta 77 werden wir bei der Wiederholung der Sendung aus der Reihe Pamětníci zurückversetzt, die der Publizist Milan Hanuš 2004 mit Alena Hromádková gedreht hat.

Takové politiky jsme po listopadu 89 životně nutně potřebovali. Překáželi. Byli postupně odstraňováni z politického života. Dnes „sklízíme“ co si za svoji občanskou pasivitu zasloužíme. V rozhovoru (od 21:06 hod.) dr. Alena Hromádková výstižně popisuje dobu, lidi a příčiny dnešního stavu země. Nepochybně by byla skvělou následovnicí odkazu a mravních zásad TGM v nejvyšší ústavní funkci země. JŠ

***

Letos osmdesátiletá vysokoškolská učitelka a socioložka Alena Hromádková vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze a absolvovala několikaměsíční studijní pobyt v Edinburghu. Pracovala v různých školských a vědeckých institucích. Je signatářkou Charty 77, v roce 1991 byla její mluvčí. V letech 1994 až 1996 byla předsedkyní Demokratické unie. "Jmenovaná se aktivně podílí na provádění nepřátelské činnosti proti Československu, a to zejména tvorbou, překládáním a rozepisováním nepřátelských letáků," napsal si v 80. letech příslušník komunisty ovládané Státní bezpečnosti ke snímku chartistky Aleny Hromádkové, pořízenému v centru Prahy. Nejen do dob Charty 77 nás zavede repríza pořadu z cyklu Pamětníci, který v roce 2004 s Alenou Hromádkovou natočil publicista Milan Hanuš.

Aktualizováno 26.4.2024: Česko „země lupičů“: Proč stát už dávno nezasáhl proti zpronevěrám peněžních úschov? - V Česku se v posledních letech opakují případy, kdy advokát, insolvenční správce či exekutor zpronevěří mnohamilionové částky z peněz, které měl mít jen v dočasné úschově. Někteří advokáti tvrdí, že lze jednoduchou změnou legislativy takovým zpronevěrám zabránit, jenže stát se k tomu dosud neodhodlal. Podle některých kritiků by se tak v Česku zhroutil systém, který umožňuje celé řadě lidí z různých oborů velmi snadno zbohatnout. Pokud by jedna úschova představovala třeba cenu bytu v hodnotě 4 miliony korun, pak by úschovními účty ten rok prošlo na 320 miliard korun. Michal Malý: „Vládne nám chátra.“Odpovědnost za tento stav neseme každý svým chováním a (ne)konáním. Politické strany to ve svých programech nemají a řešit to nebudou - samy z tohoto zločinného systému dobrovolně nevystoupí, profitují z něho! JŠ

***

On pak ale zašeptal: „Nebojte se toho, pane premiére, takhle my pomáháme i jiným, třeba panu Klausovi a jeho ódéesce.“

***

Mám pro vás jeden příběh, je sice starý už čtvrt století, ale nechat jej zapomenutý by byla škoda. Není zajímavý proto, že se přihodil mně, ale hlavně proto, že to byl první známý případ pokusu o korupci na nejvyšší mocenské úrovni. Byl navíc oznámen policii a také odsouzen.

Byl jsem tehdy předsedou vlády České republiky, ještě v rámci federace. Před zraky veřejnosti jsem skoro čtyři roky zakoušel roli toho, kdo „zapíská na píšťalku“ – roli whistelblowera. To slovo jsme tehdy neznali, takže přeloženo do obecné češtiny, a především do jazyka veřejného mínění, to znamenalo spíše roli udavače.

Však mi lidé říkali: Měl jsi to zapotřebí? Kdo ví, zda se to neobrátí proti tobě… A vskutku: jednou se objevil titulek v Právu ve stylu, zda si nakonec nepůjde sednout Pithart.

A co že se to tehdy stalo?